Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno M (pokračování)

MUMIE

Rarita města Vamberk, mumie ze 17. a 18. století byly umístěny v kryptě zdejšího kostela sv. Prokopa. Jde o měšťany, kněží, varhaníky a další významné osobnosti umístěné v otevřených rakvích, mezi nimi jsou i dvě malé s dětskými ostatky. Mnoho zmínek o lidech, kteří jsou v rakvích pohřbeny, se nedochovalo. Jen u některých je přiložena cedulka se stručným životopisem, například: vamberecký farář Adam Damian Rozvoda, který zemřel 23. srpna 1774 „Kněz to zvláště zasloužilý, znamenitě čilý a horlivý, který působil ve Vamberku 33 let"… nebo: František Liška, syn varhaníka Jana Lišky a jeho manželky Anny, zemřel 5. března 1750 ve věku 76 let. Jednou z nejvýznamnějších osobností, která byla do krypty pohřbena, je zakladatelka vambereckého krajkářství Magdalena Grambová.

V polovině 80. let byla při výkopech v okolí kostela porušena kanalizace a do krypty zatékalo. Soubor mumií tak byl narušen vlhkostí a plísněmi, proto odborníci hledali vhodnější místo. Z původních padesáti jich bylo zachráněno čtyřiatřicet. V roce 2000 byly převezeny do broumovského kláštera, který nabízí vhodné klimatické podmínky.

MUMLAVSKÉ VODOPÁDY

Jedny z nejmohutnějších a nejkrásnějších vodopádů jsou poblíž Harrachova na stejnojmenné řece. Její vody se řítí z více než sedm metrů vysokého a deset metrů širokého žulového skalního stupně, při jehož úpatí se tvoří zajímavé prohlubně, nazývané obří hrnce nebo také Čertova oka. Jedná se prohlubně, které byly v žulovém podkladu vyhloubeny pohybem vody s kamínky. Nedaleko vodopádů se nachází Mumlavská bouda původně harrachovská hájovna, dnes výletní restaurace. Vodopády jsou dobře přístupné pěšky i na kole po asfaltové cestě, kde je zákaz vjezdu motorových vozidel. Od vodopádů můžete pokračovat dále na Voseckou boudu. Foto: www.ceskehory.cz.

MUNZAR, Bohumil

Letecký stíhač se narodil 29. 12. 1897 ve Dvoře Králové nad Labem, kde se vyučil elektromechanikem. V říjnu roku 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a po absolvování nutného výcviku, kursů, škol a složení leteckých zkoušek se stal pilotem. V březnu roku 1918 vedl letku, která měla za úkol sestřelit pozorovací balón, který řídil dělostřeleckou palbu protivníka. Byl však sám sestřelen Silviem Scaronim, pozdějším generálem italského letectva. Bohumil Munzar se v zajetí přihlásil do Československých legií. Protože ale v Itálii letecká jednotka nebyla, byl přesunut do Francie. Tady ho zastihl konec války, aniž se zapojil do bojů. Po návratu byl zařazen ke 2. leteckému pluku v Olomouci, demobilizován byl v prosinci roku 1920 a stal se zkušebním pilotem v letecké továrně AVIA. Zahynul 6. 6. 1922 za kniplem testovacího letu se strojem Avia BH 3, který měl nový motor. Při zalétávání stroj ve vzduchu explodoval. Letec Bohumil Munzar je pohřben ve Dvoře Králové. Jeho hrob zdobí Ikaros se zlomenými křídly.

MUNZAR, Luděk

Populární český herec se sice narodil v Nové Včelnici (20. 3. 1933), ale dětství prožil ve Smiřicích u Hradce Králové, a tak si vytvořil vztah spíše k východním Čechám. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. Celý život ho přitahovala technika a během dětství a dospívání měl velký sen stát se vojenským stíhačem. Nakonec ale dal přednost herectví, o které se začal zajímat během středoškolského studia, kdy hrál v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové. V letech 1952 1956 vystudoval u Vítězslava Vejražky pražskou DAMU.

První angažmá získal v roce 1956 v Mladé Boleslavi, ale už o rok později se objevil na jevišti Národního divadla. Hrál např. Švandu ve Strakonickém dudákovi, Mercuria a Jindřicha V. ve Shakespearových hrách. Postupně se propracoval i k divadelní režii, v roce 1989 v Národním divadle režíroval Goldmanova Lva v zimě, kde hrál i hlavní roli Jindřicha II. V Národním divadle si našel i životní partnerku stala se jí známá herečka Jana Hlaváčová. Spolu naši první scénu opustili v roce 1990.

Ještě za vysokoškolského studia Munzar okusil práci v televizi, hned v počátcích jejího vysílání působil jako televizní hlasatel. Využil celou řadu vynikajících filmových příležitostí (Atentát, Kočár do Vídně, Žert, Čarodějův učeň). Hrál i v televizních seriálech (Synové a dcery Jakuba skláře), byl průvodcem dokumentárními cykly Rozhlédni se, člověče, Paměť stromů a Zpátky k pramenům. Velkým koníčkem pro něj jsou letectví a automobilový sport.

Je výraznou osobností dabingu, svůj hlas mj. propůjčil americkému herci Paulovi Newmanovi v roce 2000 získal Cenu Františka Filipovského a v roce 2011 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Je autorem knihy Když jsem to slíbil o svém vztahu k létání a knihy říkadel S vůní vánku po heřmánku věnované své vnučce Aničce.

MUSIL, Evžen st.

Legendární pardubický hokejista, který se narodil 9. 10. 1927, začínal s nejrychlejší kolektivní hrou na světě v AFK Svítkov. Základní vojenskou službu prožil s hokejkou v ruce v Liptovském Mikuláši, po návratu oblékal dresy Kolína a Ramovky. Výrazných úspěchů dosahoval jako trenér u pardubické mládeže. Jeho rukama prošla většina odchovanců, kteří se později prosadili v prvoligovém kádru dospělých, v reprezentaci a ve velkých zahraničních klubech. Byl prvním trenérem brankáře Dominika Haška a útočníků Jiřího Šejby či Otakara Janeckého. Je zakladatelem ženského hokeje v Pardubicích.

V sezoně 1997 1998 se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, když se stal nejstarším hráčem na světě, který nastoupil do mistrovského zápasu nejvyšší soutěže. Bylo mu sedmdesát let a po boku svého syna a vnuka odehrál 54 vteřin proti trojnásobnému mistrovi ze Vsetína. Se zlatou helmou na hlavě dokonce vystřelil na branku. Evžen Musil zemřel 12. 11. 2010, bylo mu třiaosmdesát let

MUSIL, Evžen ml.

Pardubický hokejista, který podědil geny po svém otci. Narodil se 10. 9. 1958 v Pardubicích, kde prošel mládežnickou základnou. Jeho největšími úspěchy jsou tři mistrovské tituly v sezonách 1986 1987 a 1988 1989 je získal v dresu Tesly Pardubice, v sezoně 1989 1990 v pražské Spartě. Hrál v celé řadě klubů u nás i v Evropě, mj. Německu (Landshut), Finsku (Karpat Oulu) a Nizozemsku (Assen), oblékal i dresy pražské Slavie a hradeckého Stadionu.. V extralize odehrál 557 utkání, ve dvou reprezentačních zápasech dal tři góly a měl dvě asistence.

MUSÍME SI POMÁHAT

Okupační komedie scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka (kamera Jan Malíř, střih Vladimír Barák, hudba Aleš Březina) se natáčela převážně v Josefově u Jaroměře. Smutným hrdinou je maloměstský penzionovaný úředník Josef Čížek (Bolek Polívka), který pod tlakem okolností schová ve svém bytě mladého židovského uprchlíka (Csongor Kassai). Situaci mu značně komplikuje zejména českoněmecký kolaborant Prohaska (Jaroslav Dušek), který nadbíhá jeho půvabné ženě Marii (Anna Šišková). Film měl obrovský divácký ohlas. Získal mj. pět Českých lvů a Cenu české filmové kritiky a byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů.

Film vznikal v Josefově v roce 2000. Ústřední ulice filmu, ve které bydleli všichni hlavní hrdinové, byla Jungmannova, další záběry vznikaly i v Lidické a Nemocniční ulici, v mateřské škole v Lužické ulici, u kostela Nanebevstoupení Páně na Masarykově náměstí ale také v restauraci Peklo v Novém Městě nad Metují či v bývalém smiřickém cukrovaru.

Stodesetiminutový film měl premiéru 15. 3. 2000.

MUZEA

Východní Čechy patří k nejnavštěvovanějším turistickým oblastem. Kromě zámků a hradů na jejich území najdete celou řadu muzeí, které lákají k návštěvě svými zajímavými expozicemi. Hesla Muzeum východních Čech Hradec Králové a Východočeské muzeum Pardubice budou zpracována samostatně.

Adršpach: Expozice prvního horolezeckého muzea v Česku vznikla v budově několik let nevyužívaného a chátrajícího zámku, který zachránila obec. Podstatná část přízemí v něm patří pískovcovému lezení, nechybí zde cepíny nebo lana a zajímavé jsou i lezecké deníky. O patro výš se lidé mohou seznámit s historií vysokohorského lezení. Mezi exponáty, které sloužily alpským turistům a horolezcům, najdete alpskou hůl z přelomu 19. a 20. století, stan, který používala československá expedice v Hindukuši v roce 1967 či lana a starší horolezeckou výstroj.

Česká Skalice: Muzeum textilu bylo založeno u příležitosti „Tekstilní a krajinské výstavy" v roce 1936 ve Dvoře Králové nad Labem. Po mnohaletém úsilí o získání vhodných stálých prostor byla v České Skalici zrekonstruována část bývalého kláštera voršilek a v roce 1990 se rozsáhlé sbírky přestěhovaly do nové muzejní expozice. Svým návštěvníkům přibližuje rukodělnou i průmyslovou výrobu od prvopočátků do současnosti, tradiční zpracovávání textilních surovin, pracovní nástroje, nářadí, mechanizované stroje a výrobní technologie nebo vývoj přádelnictví, tkalcovství, barvířství a tisku v Čechách i v zahraničí. K nahlédnutí jsou dokumenty o spolupráci známých výtvarníků s textilní výrobou, doklady o dělnickém hnutí v kartounkách a textilkách v letech 1781-1897 či množství textilních vzorníků. Nechybí ukázky vybavení různých tiskařských dílen. K vzácným sbírkovým předmětům patří fragmenty koptských textilií nebo tkaniny domorodých obyvatel Senegalu a Súdánu. Svoji zručnost si mohou návštěvníci vyzkoušet na kobercovém stavu a replice neolitického stavu.

Dolní Újezd: Regionální muzeum vesnice nabízí exponáty typické pro selskou domácnost od 17. století do vzniku ČSR. Najdete v něm připomínku událostí Selského povstání na Litomyšlsku, ukázku typických vesnických řemesel a připomínku tradice pěstování a zpracování lnu. Od roku 2010 je expozice rozšířena do prostoru dvora a jedné podstáje. Jsou zde větší a velké zemědělské stroje řezačky slámy a zeleného krmení, obilní mlátičky, šrotovníky, lehký kočár, vozy žebřiňáky, mlýnské palečnicové kolo atp.

Chrudim: Barokní sochy nabízí expozice muzea ve zrekonstruovaných prostorách kostela sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera. Tvoří ji kamenné a dřevěné plastiky špičkové kvality, reprezentativně zastupují fenomén východočeského sochařství závěru 17. a první poloviny 18. století. Osu kolekce vystavených prací tvoří díla Matyáše Bernarda Brauna a tvorba jeho významných následovníků (Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha), působících v kraji až hluboko za polovinu 18. století. „Perlami" expozice jsou velká skupina Kalvárie (kolem 1725), hluboce expresivní dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, zde vůbec prvně výstavně prezentované, a sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého, jako vítěze nad světem, snad jedna z vůbec nejpůsobivějších oslav tohoto klíčového světce středoevropského baroka, i další sochařská a řezbářská díla, která prošla nákladným restaurováním.

V Chrudimi bylo 2. 7. 1972 otevřeno Muzeum loutkářských kultur. Má kolem 50 000 sbírkových předmětů, z toho více než 8500 loutek z celého světa. Do sbírky patří scénické návrhy a makety, kulisy, výtvarná díla s loutkářskou tematikou, plakáty a programy, fotografie, zvukové záznamy a videozáznamy, tiskoviny, rukopisy a další archiválie. Objemná je také muzejní knihovna se specializovaným fondem, která má okolo 18 tisíc svazků.

Jaroměř: Nedaleko koupaliště na Úpě se nachází kouzelnické muzeum. Vznik nadpřirozena s ukázkami kreseb, dopisů a dobových exponátů přiblížuje historii okultismu, magie, čarování a praktik promísených s pověrami. Expozice Mistři české magie představuje nejznámější česká kočovná divadla a významné kouzelníky a principály naší země. Poslední část expozice vystavuje výtvarná díla s tématikou kouzel a magie. V zahradě naleznete ukázku středověkého popraviště a uměleckou výstavu zahradní keramiky.

Jilemnice: Krkonošské muzeum bylo založeno v roce 1891 v souvislosti s prvními přípravami na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze. První expozice byla nainstalována na přelomu století v bývalé dívčí škole, později se muzeum několikrát stěhovalo. Delší dobu užívalo místnosti v přízemí staré radnice, od roku 1953 sídlí v bývalém zámku hrabat Harrachů. Rozhodující zásluhu na vybudování muzea náleží někdejšímu řediteli dívčích škol v Jilemnici Jáchymu Metelkovi (18531940). Již v roce 1929 vznikly zárodky tří dnešních expozičních bloků: historicko-etnografického, lyžařského a galerijního, ale rozvinout je bylo možno až po přestěhování do zámku. Muzeum se ve svém programu zaměřuje především na historii a národopis západních Krkonoš, počátky a vývoj českého lyžování, v galerijní oblasti především na dílo Františka Kavána (1866 1941).

(Dokončení hesla za týden)