Kliknutím zvětšíteV roce 1922 byla spuštěna pravidelná letecká doprava přes naše území. Průkopníkem byla francouzsko-rumunská společnost. Piloti létali denně, bez ohledu na počasí, v otevřené kabině, třeba jen pár metrů nad terénem, v dešti a za minimální dohlednosti. K navigaci sloužila jen papírová mapa, řídili se podle řek, železničních tratí a měst. Byla to práce pro zkušené piloty, kteří prošli první světovou válkou.
A jedním z nich byl i Pavel Argejev původem z Jalty, který si za 15 sestřelů německých letadel vysloužil za války přezdívku Orel z Krymu.
Pavel Bednář st.
Více než 40 let se PAVEL BEDNÁŘ plavil jako strojní důstojník po celém světě. Když v covidové době zůstal ukotvený doma, zjistil, že už mu trmácení po oceánech nechybí. Procestoval celý svět, ale poklad objevil v podstatě za humny. Společně se synem se pustili do hledání místa neštěstí a společnými silami se jim podařilo objevit místo, kde se letoun zřítil.
Jak jste se o tom, že v Supích skalách na Bischofsteinu spadlo letadlo, dozvěděl?
Jsem starousedlík, rodák ze Stárkova, a nyní bydlím kousek za kopcem v Radvanicích, takže jsem o tom letadle podvědomě věděl. Po válce tu zůstalo pár německých obyvatel, kteří nebyli odsunuti, a tak ta informace o spadlém letadle přežívala. Celé to ale obnovil zdejší amatérský historik Petr Hnyk a místní patriot Štěpán Kubeček, kteří se havárii letadla publikačně věnovali. To byl ten spouštěcí moment pátrání.
Máte rád historii, takže předpokládám, že jste se na to těšil…
Abych pravdu řekl, tak ze začátku se mi do toho příliš nechtělo. Nejsem letecký odborník a o letadlech akorát vím, že lítají. Věděl jsem, že to pátrání bude problematické i díky tomu, že se zde při poválečném odsunu německého obyvatelstva přetnula místní paměť. Když přišel syn s tím, že byl požádán, aby zkusil nalézt místo, kde letadlo v Supích skalách havarovalo, tak jsme si rozdělili úkoly – řekl jsem mu "ty běhej a hledej a já budu shánět informace".
Přibližte nám, co se před sto lety stalo.
To samozřejmě přesně už nikdo neví. Příčiny nehody nebyly blíže objasněny. Nikdo neví, zda se jednalo o vysazení motoru nebo vliv nepříznivého počasí. Nejpodrobnější, i když nevíme jak moc přesné, je svědectví pamětníka z Horních Vernéřovic Bruna Peukerta: „Nad oblastí farního kostela v Horních Vernéřovicích vedla dopravní letecká linka Paříž – Praha – Varšava. Byl podzimní den, kdy slunce nemohlo proniknout hustou mlhou. Ve 12:30 se hluk letícího letadla zvyšoval. Ze zápraží jsme viděli velmi nízko letící letadlo. Hluk motoru zeslábl a náhle ustal. Po krátké chvílí byl zvuk motoru znovu slyšet. Letoun ztratil orientaci, a proto přistál na zadních lukách, pod lanovkou, aby se posádka dozvěděla, kde je. Když slyšeli lidi mluvit německy, posádka se domnívala, že je v Německu. Aniž by čekali na nějaké vysvětlení, znovu odstartovali. Letěli směrem na Stárkov a nad Vápenkou provedli obrat. Bischofstein, vzhledem k nadmořské výšce 700 m byl zahalen ještě větší mlhou. Špatná viditelnost nebo porucha motoru způsobila, že letoun letící v malé výšce kolem druhé hodiny zavadil o vrcholky stromů a zřítil se mezi stromy a narazil na skálu. K nehodě došlo východně od Storchbergeru směrem na Wage. Letecká havárie přilákala obyvatele blízkého okolí…"
Jedna z mála známých fotografií havarovaného stroje. Při pozorném pohledu je vidět pózujícího četníka, který porovnáním s troskami dává lepší představu o velikosti letounu Potez VII.
Jaké byly následky této letecké nehody?
Kromě pilota byl v letadle jeden cestující. Pilot, který přestál nástrahy války a letecké souboje s německými protivníky, byl na místě mrtev, ale spolucestující přežil. Zajímavé je, že dobový tisk o jeho osudu informoval rozdílně. Zatímco tehdejší Lidové noviny z 2. listopadu 1922 psaly, že pasažér, kterým byl francouzský poručík, vyvázl z nehody s nepatrným zraněním a mdlobou a druhý den odcestoval vlakem do Varšavy, tak Rudé právo o den později psalo, že francouzský nadporučík a inženýr skončil těžce zraněný v broumovské nemocnici.
Co bylo na hledání nejnáročnější?
Samozřejmě nejtěžší bylo najít tu správnou lokalitu. K tomu jsme měli jen historickou fotku zříceného letadla. Na té fotce byl klíčovým vodítkem tvar skály, u které letadlo spadlo, a tu jsme potřebovali nalézt. Vycházeli jsme z toho, že když se odvážel vrak, tak bylo potřeba, aby se nějak přiblížil na hlavní cestu. Podle dostupných záznamů o pádu letadla jsme si vytipovali přibližnou cestu, kterou by se to dalo svážet – tudy by to nešlo, protože tu je skála nebo roklina, tudy by to možné bylo.
Orel z Krymu - pilot Paul d´Argueff.
Dopátrat místo pádu podle skály muselo být složité. Podobných skal tam jsou stovky…
Složité to bylo – koukáte nahoru po skalách a musíte si hlídat i terén pod nohama, abyste nešlápl do nějaké díry nebo nezakopl o pařez.
Máte tady vystavené desítky fragmentů z letadla. Který považujete za nejvzácnější?
Jednoznačně to je pečeť z poštovního pytle se značkou odesílající stanice Le Bourget, kde měly letouny společnosti domovský přístav. Velice dobře je čitelný nápis Bureau Bourget. To je nejcennější nález, který potvrzuje, že to letadlo přesně na tom místě havarovalo.
Jaký to byl pocit, když jste to místo objevili? Byla to radost, úleva nebo jste trochu litoval, že už nemáte co hledat?
I když se o letecké havárie nijak podrobně nezajímám, tak na dohledání je ještě plno věcí. Objevují se i nové věci. Například asi před měsícem jsem získal úplně novou fotografii z místa nehody. Dosud byly známé jenom dvě – koláž z místa nehody s popiskou a pak četnická dokumentační. O žádné jiné se nevědělo. Nedávno ale za mnou přišel kamarád a přinesl mi nový snímek. Vždycky se dá něco dohledat.
Je nyní místo pádu letadla nějak označeno?
Ano je. Pan Hnyk tam umístil malou pamětní ceduli se jménem pilota a jeho datem narození a úmrtí. Nechtěli bychom z toho ale dělat nějakou turistickou atrakci.
Nalezením místa havárie byl sice splněn cíl, ale nabízí se stále řada otázek, které čekají na zodpovězení. Na řadu těchto otázek by mohly dát odpověď dokumenty, které ještě neobjeveny stále čekají v archivech.
Události se tehdy několika krátkými zprávami věnoval denní tisk.
Orel z Krymu dolétal v Supích skalách
Kapitán Pavel Vladimirovič Argejev (1.3.1887 - 30.10.1922), též uváděn jako Paul d´Argueev nebo Paul Argujeff, se narodil v Jaltě na Krymu. Vystudoval vojenské školy v Oděse a v roce 1909 vstoupil do Carské armády, kde byl jako četař přidělen nejprve k pěšímu pluku do Varšavy. V roce 1912 byl již v hodnosti poručíka přeložen k pěšímu pluku do Černigova, kde byl povýšen do hodnosti nadporučíka. V roce 1914 se vzdal své hodnosti poté, co odmítl potrestat vojáka, protože trest považoval sám za nezasloužený. Odešel do Francie, kde se 12.10.1914 nechal naverbovat do Cizinecké legie. Nejprve byl zařazen k pěchotě a v řadách 131. pěšího pluku se zúčastnil bojů na Marně. Byl celkem třikrát zraněn, ale vždy se obratem vrátil zpět na frontu. Když byl z důvodu řady zranění uznán neschopným služby jako pěšák, požádal v lednu 1916 Argejev o přeřazení k letectvu. Po výcviku v Pau byl již dne 30.1.1916 zapsán jako pilot. Jakmile měl na západní frontě dostatek nalétaných hodin, nechal se vyslat na ruskou frontu, kde byl 20.10.1916 přidělen k 12. stíhací jednotce. K Argejevově kariéře stíhače se sluší alespoň stručně uvést, že v oblasti dnešní Ukrajiny a Litvy sestřelil od ledna 1917 do června 1918 celkem šest nepřátelských letadel. V té době v Rusku zuřila bolševická revoluce, fronta se zhroutila a nepřátelství bolševiků vůči carským důstojníkům se vyhrocovalo. Za této situace se Argejevovi podařilo vrátit do Francie, kde vstoupil do řad francouzského letectva a byl zařazen k jednotce SPA 124 (složené většinou z amerických dobrovolníků) a do konce války postupně sestřelil dalších devět německých letadel. Zapsal si tak celkem patnáct ověřených sestřelů a dva neověřené, čímž se stal třetím ruským nejlepším „leteckým esem“. I proto je někdy uváděn pod přezdívkou „Orel z Krymu“. Argejev byl vyznamenán několika ruskými vyznamenáními, francouzským Válečným křížem a byl též jmenován rytířem Legie cti.
Události se tehdy několika krátkými zprávami věnoval denní tisk.
Po skončení války se nechtěl vrátit do Sovětského Ruska, tak pokračoval v létání jako zkušební pilot a posléze jako pilot soukromé Francouzsko - Rumunské společnosti CFRNA, která od roku 1919 provozovala leteckou poštovní linku Paříž - Štrasburk - Praha a od roku 1920 létala i do Varšavy. O jeho smrti lze v různých pramenech nalézt pouze stručné zmínky, že zemřel 30. října 1922 poblíž Trutnova v Československu, když jeho letoun typu Potez havaroval v „Sudetských horách“. Okolnosti ani místo smrtelné havárie nebyly dosud nikde blíže popsány.
Zdroj: Petr Hnyk, Teplické ozvěny
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
