„V učebnách máme nainstalovány projektory a interaktivní tabule. Učitelé už nepřichází do třídy s papírovou třídnicí, ale vše zapisují do elektronického systému. Celá škola je navíc pokryta bezdrátovým internetovým signálem," vysvětluje Stanislav Mayer ze Střední průmyslové školy stavební v Liberci. Protože je škola technicky velmi dobře vybavena, nenárokuje další vybavení na studentech.

„Každý rok v polovině července organizujeme schůzku s rodiči, kde se dozví informace o průběhu následujícího školního roku a dostanou soupis konkrétních věcí, které budou žáci potřebovat. Jedná se hlavně o pomůcky na rýsování, kresbu a výkon praxe," dodává Mayer.

Školy nakupují novou techniku

Podobnou technickou revolucí si prošla i Střední průmyslová škola textilní Liberec. Kdy většina přednášek je podle Nataši Richterová dostupná ve formě pdf na vnitřním intranetu školy. Učitelé využívají programů na tvorbu prezentací, které během výuky žákům promítají na zeď. „Naši studenti potřebují tužku a tašku na učebnice," zlehčuje situaci Richterová a dodává: „Učebnice cizích jazyků, které patří k těm nejdražším, objednáváme hromadně. Žáci tak zaplatí o něco méně, než při individuálním nákupu v knihkupectví."

V obou školách funguje Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ), jehož práce je placena z každoročních příspěvků studentů. Letos do fondu stavební průmyslovky zaplatí každý student 600 korun, v průběhu roku pak nahromaděnou částku škola rozdělí a přispěje na školní exkurze, lyžařské výcviky nebo třeba maturitní ples.

Zástupce ředitele SPŠ Stavební Mayer vzpomíná, že během jeho působení se setkal pouze s jedním žákem, jehož rodina nebyla schopná zaplatit potřebné pomůcky. V takovém případě, může vypomoci zmiňované sdružení přátel školy.

Textilní průmyslovka letos otevře dvě třídy, předpokládaný počet studentů by měl být okolo 60. Každý ze studentů bude požádán o zaplacení příspěvku 300 Kč do fondu SRSPŠ, do jehož názvu se na textilní škole promítla i role studentů.

Pracovní uniformu si zaplatí studenti

Na 160 studentů nastoupí v září do tříletých učebních oborů Střední školy gastronomie a služeb. Učit se budou na kuchaře, číšnici, cukráře, krejčího nebo kadeřnici. Učební pomůcky těchto studentů mají zcela specifické parametry. Například budoucí cukráři si na odborný výcvik musí pořídit bílé pracovní oblečení včetně bílých ponožek a zástěry, ale sešit jim bude stačit jen jeden.

„Navíc zaplatí žáci 600 korun za další pracovní pomůcky, které škola objednává hromadně. Ve druhém ročníku pak musí studenti počítat s finanční částkou okolo 1000 Kč na slavnostní cukrářskou uniformu," doplňuje požadavky ze strany školy Alena Krebsová, zástupkyně ředitele pro praktickou výuku. Je zřejmé, že tyto pomůcky nelze zapůjčovat, a proto si je studenti prostě zakoupit musí.

„Pokud jim to jejich finanční situace nedovolí, dostanou potvrzení od školy a musí se vydat žádat o sociální dávku," vysvětluje Krebsová.

Úřad pomáhá jen v hmotné nouzi

Systém dávek v hmotné nouzi, přesněji dávka mimořádné okamžité pomoci, vyplácí nyní pouze Úřad práce.

Mluvčí úřadu Kateřina Beránková říká: „O příspěvek na nákup těchto věcí je možné požádat nejen v rámci dávek v systému hmotné nouze, ale také v rámci mimořádné okamžité pomoci."

Je to pomoc v situacích nepříznivého a mimořádného charakteru, kdy je potřeba poskytnout pomoc bezprostředně. Pokud má rodina nedostatek finančních prostředků na uhrazení nákladů v souvislosti se vzděláním nezaopatřených dětí, zákon stanovuje, že může požádat o příspěvek na nákup učebních pomůcek.

Podle Beránkové úřad v červnu 2013 vyplatil na 7,7 tisíc dávek mimořádné okamžité pomoci, což bylo o 28,3% více než minulý rok.

Celkově bylo rozděleno na 51 milionů Kč. „Obvyklá výše měsíčních výdajů na mimořádnou okamžitou pomoc dosahuje asi 12 až 16 milionů Kč. K tomuto výraznému zvýšení výdajů došlo v souvislosti s řešením následků červnových povodní," argumentuje mluvčí Úřadu práce.

Další z odborných škol, které se často potýkají s nemožností studentů zaplatit za nutné učební pomůcky je Střední odborná škola Liberec na Jablonecké ulici. Jejich studenti dostanou žákovskou knížku, omluvný list a škola jim zapůjčí učebnice z vlastního fondu, to je ale všechno, co dostanou zadarmo.

„Přesto, že se naši žáci musí finančně podílet na platbě nákladů za studium, nemáme mnoho zkušeností s příspěvky poskytované Úřadem práce," řekla zástupkyně ředitele školy Lenka Skrbková.

Pomoc nabízí i ministerstvo

Rozdíl mezi SOŠ Liberec a ostatními vzdělávacími institucemi v kraji je v přístupu. Škola v Jablonecké ulici změnila strategii po negativních zkušenostech s proplácením účtenek a později s asistentem, který chodil nakupovat pomůcky se studenty přímo do obchodu. Rozhodla se k progresivnímu kroku a zažádala o příspěvek z grantu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy již třetím rokem vypisuje dotační program na Podporu sociálně znevýhodněných romských žáků středních škol a studentů vyšších odborných škol.

Inspirovali se u neziskovek

Škola si přivlastnila přístup, který využívají neziskové organizace a začala fungovat jako prostředník mezi žákem a státní organizací. „O příspěvek z grantu žádáme pro konkrétní studenty, kteří splní dané požadavky," obhajuje postup školy Skrbková a dodává: „Žák musí přinést dokument dokazující, že je v hmotné nouzi, tak jak to stanovuje zákon. Navíc se musí oficiálně přihlásit k tomu, že je Rom.

Stačí podepsané prohlášení." SOŠ Liberec spolu se Střední školou hospodářskou a lesnickou ve Frýdlantu v Čechách jsou jedny z mála škol v kraji, které příspěvek pravidelně získávají. Od roku 2011 kdy byl dotační program poprvé vyhlášen se jim podařilo pro své studenty získat více než 350 tisíc korun.

Střední školy tak začaly aktivně bojovat za své žáky. Pokud si totiž chtějí udržet svůj status vzdělávacích institucí a nepřicházet o studenty, nic jiného jim nezbývá.

S poklesem zájmu o učební obory se jeví snaha škol pomáhat žákům finančně jako produktivní řešení. To by mohlo motivovat budoucí zájemce o studium, kteří jsou finančně znevýhodněni.

Petr Vodseďálek