On-line reportáž ke koronaviru najdete ZDE 

Jako lékař se věnujete infekčním chorobám. Byl to vždy směr, který vás zajímal?
Ano, již od středoškolských studií na pardubickém gymnáziu. Jedná se o medicínský obor, ve kterém musíte umět zkombinovat poznatky z celé řady jiných oborů spolu s podrobnými znalostmio různých virech, bakteriích či parazitech. Podle mého názoru byl tento obor řadou kolegů přehlížen a podceňován, ale ukazuje se, že se jedná o velmi perspektivní, dynamický a zajímavý obor.

Infektologové a epidemiologové se teď kvůli pandemii nového typu koronaviru dostali do centra pozornosti. Jejich doporučení ohledně pandemie se ale často hodně odlišují. Znamená to, že zatím o tomto koronaviru víme příliš málo informací?
Možné odlišnosti v názorech na řešení situace mohly být zapříčiněny i tím, že se jednalo o poměrně novou situaci, kdy i my lékaři jsme sdíleli nové informace opravdu v řádech hodin. Takže se mohlo stát, že něco, co jste považovali za zřejmý fakt, mohlo být následující den již zcela jinak. Zároveň snaha zahraničních kolegů předat své poznatky a zkušenosti rychle dále byla částečně vykoupena nižší kvalitou studií, protože laicky řečeno nebyl čas na to provést dokonalou „Rolls-Royce“ studii, jejíž zpracování a vyhodnocení by zabralo roky.

Milan TrojánekZdroj: ArchivNěkteří lékaři hovoří o nemoci covid-19 jako o těžší chřipce. Tyto názory patrně nesdílíte, že?
Rozhodně nikoliv. K tomuto názoru kolegy zřejmě vede podobný způsob šíření pomocí kapének. Avšak klinický průběh, četnost a závažnost komplikací i epidemiologické charakteristiky se u těchto infekcí jednoznačně odlišují. Pokud přirovnání k chřipce použiji pro přiblížení infekce běžné populaci, tak to je ještě pochopitelné, ale při diskuzi mezi odborníky se jedná o zavádějící zjednodušení. Pokud srovnáme covid-19 se sezonní chřipkou, tak základním rozdílem je již jen to, jak často dochází u těchto infekcí k rozvoji závažného zápalu plic. Přestože u chřipky k němu může dojít také, je jeho četnost podstatně nižší a pacienti spíše podléhají komplikacím vyplývajícím ze zhoršení jejich chronických nemocí.

Objevil se také názor, že pozastavení preventivních prohlídek a některých plánovaných operací může mít v konečném důsledku na svědomí víc lidských životů než samotný virus. Jsou tyto obavy opodstatněné?
Bohužel tyto důsledky mohou být zřejmě také zásadní, proto se zdravotnictví již postupně vrací do normálního režimu.

Mluví se o takzvané smrtnosti, která udává, jaké procento nemocných nákaze podlehne. Toto číslo se napříč různými státy výrazně liší. Je vůbec možné, aby virus někde usmrtil desetinu procenta nemocných a jinde byla smrtnost kolem 20 procent?
Musíme si uvědomit, že smrtnost infekce se počítá jako počet zemřelých dělený počtem všech infikovaných. Problém celé řady infekcí je, že zatímco počty těžkých případů či dokonce zemřelých obvykle známe relativně přesně, tak zjistit počet všech infikovaných bývá velmi obtížné. U zemí, které hlásí vysokou smrtnost, může jedním z vysvětlení být i nízký počet diagnostikovaných nezávažných infekcí v populaci. Naopak data z České republiky mi připadají důvěryhodná. Problém by však nastal při nekontrolovaném šíření, kdy by opravdu smrtnost mohla vzrůst třeba i z důvodu, že zdravotnický systém nebude schopný zajistit dostupnost péče.

Mezi oběti koronaviru se často počítají i lidé, kteří zemřeli na rakovinu nebo srdeční selhání a u nichž covid-19 nebyl hlavní příčinou úmrtí. Nezkresluje to statistiky a neděsí to zbytečně lidi?
Máme ovšem data ze zahraničí prokazující, že covid-19 jednoznačně zkrátil délku dožití těchto osob. Obecně si myslím, že bychom tuto infekci neměli přeceňovat, ale ani podceňovat. V současné době se řada odborníků vyjadřuje o tom, že opatření přijatá u nás byla zbytečná, tento názor nesdílím, neboť díky nim proběhla první vlna infekce u nás velmi mírně.

V médiích se objevilo už mnoho příběhů lidí, kteří prodělali nemoc covid-19. Příznaky se u mnohých opravdu výrazně lišily. Čím to je?
Pro to ještě nemáme vysvětlení, ale můžeme hledat analogii u jiných infekcí. Vždy to souvisí s interakcí viru a hostitele. Již při samotné infekci teoreticky určitou roli může hrát infekční dávka (jak velkým množstvím viru se nakazím), dále pak ale i některé genetické charakteristiky lidského organismu a jeho celkový stav.

Reakce na pandemii jsou různé – řada lidí ze strachu z onemocnění radši vychází ven jen v nejnutnějším případě, zatímco jiní nákazu příliš neřeší a klidně během nouzového stavu pořádali párty pro větší počet lidí. Jak by se lidé měli chovat? Kde je hranice mezi panikou a nezodpovědným chováním?
Podle mého názoru by měl být náš přístup společensky odpovědný, měli bychom mít respekt, ale neměli bychom se přehnaně obávat. Společnost musí fungovat i nadále. Měli bychom si ale uvědomit, že tato tzv. protiepidemická opatření vychází z velmi dynamické a měnící se situace. Co mohlo být adekvátní před několika týdny, dnes již nemusí být nutné. V tomto vidím nelehkou pozici epidemiologů, kteří musí stále vysvětlovat, proč některá opatření často mění a upravují.

V posledních dnech se začalo s uvolňováním přísných opatření a život se pomalu vrací do normálu. Znamená to, že má Česká republika to nejhorší za sebou?
Doufám v to, ale musíme si uvědomit, že tento virus nezmizel. Proto se může stát, že se objeví nějaká lokální ložiska, kde bude opět nutné vybraná opatření zavést.

Obáváte se, že na podzim přijde druhá vlna pandemie, která by mohla být horší?
Bohužel návrat této infekce nemohu vyloučit. Jak jsme se ale již poučili, dopad této infekce bude poměrně hodně záviset na nás samotných, takže si nemyslím, že by musela být nutně horší.

Jak obtížné je vyvinout proti viru vakcínu a jak dlouho to může trvat?
Zkušenost s jinými vakcínami ukazuje, že vývoj a zejména následné testy jsou velmi pracné a finančně i časově náročné. Já osobně bych za vakcínu byl vděčný a cestu vidím v podpoře mezinárodních snah o její vytvoření, například jak se již ukázalo u nových antibiotik, nejlepší cestu představují kvalitní mezinárodní projekty podpořené EU či USA.

Kromě vakcíny hovořili lékaři o tom, že by mohla pomoci virus překonat i kolektivní imunita. Vzhledem k tomu, že z pacientů testovaných na koronavirus jev Česku pozitivní zhruba jedno procento, tak se asi nedá předpokládat, že by nakažených v populaci bylo víc, že?
Pravděpodobně nikoliv. Výsledky studií i ze zahraničí poukazují na nízkou míru „promořenosti“ a zároveň ani nevíme, jak dlouho bude imunita trvat. Proto si myslím, že cesta cíleného promořování populace, jak o ní někteří hovořili, je v současné době riziková, chybná a zcela nevhodná. Naopak očkování by bylo jistě velmi vhodné řešení.

Říká se, že svět po koronavirové krizi už nikdy nebude jako dřív. Jaká opatření tady podle vás zůstanou i po odeznění epidemie?
Měli bychom se jednoznačně vrátit zpět k tomu, co zde bylo dřív. Zároveň si myslím, že epidemie nesmí být zneužita k společenským či politickým změnám. Ale možná bychom si mohli odnést to pozitivní, co nám tato epidemie dala. Uvedu jeden příklad: Praha a řada českých měst postižených masovým turismem nikdy nebyla hezčí.