Na vakcínu proti koronaviru si počkáme, říká ředitel farmaceutické společnosti

Přežije koronavirus česká rodina?

Co se týče léků proti koronaviru, nejvíce je asi slyšet o Remdesiviru, který byl původně vyvinut proti ebole. Ale vaše farmaceutická firma MSD podávala během epidemie eboly lidem v Kongu jinou vakcínu – Ervebo, a ta životy také zachraňovala. Ervebo je proti koronaviru nepoužitelné?
Pokud víme, tak ji použít nelze. Její účinnost prokázaly klinické testy a schválily ji úřady FDA a EMA, ale proti ebole. Imunitní odpověď organismu, kterou tato vakcína generuje, je natolik specifická, že je velmi nepravděpodobné, že by fungovala i na koronavirus. Co se týče Remdesiviru, to je retrovirální přípravek, nikoli vakcína. Původně byl vyvinutý proti ebole, nicméně neprokázal účinnost a nyní je testován při klinických testech a v rámci programu Compassionate use na pacientech s těžkým průběhem nemoci s nadějí, že by mohl být účinný. Tak to ve farmakologickém průmyslu funguje, investujeme miliardy dolarů do každé molekuly nového léku s nejistým výsledkem.

Jak je možné, že lék určený původně na ebolu zabírá na úplně jiné onemocnění, jako je covid-19?
Ebola, SARS, MERS a SARS-COVID-19 jsou různé viry, ale sdílejí některé stejné virologické charakteristiky, většina z nich jsou RNA viry a náležejí do stejné skupiny koronavirů. Existují přípravky, které jsou velmi staré, jako idrossichlorochin, léky na HIV, generická antiretrovirotika jako ribavin nebo úplně nové léky, které mohou mít za účinek snížení replikace viru v organismu a tím pomoci imunitnímu systému jednotlivce s ním bojovat. Úplně první fází je nemoc pochopit a zjistit, co ji ovlivňuje, teprve pak následuje identifikace molekuly nebo sloučeniny pro vývoj. Následně můžeme zjistit, jestli má vůbec potenciál se stát lékem, který může měnit životy pacientů. Na každých 10 000 identifikovaných molekul připadá jedna jediná, která zvládne projít schvalovacím procesem a lékař ji nakonec jako lék může pacientovi předepsat. MSD v současnosti zkoumá všechny proprietární antiretrovirální molekuly, které by mohly být proti viru účinné.

Psychiatr Radkin Honzák: Nesmíme brát opatření kvůli koronaviru jako kriminál

V Česku poslední roky klesá proočkovanost, například u chřipky činí přibližně pět procent populace. Myslíte si, že jakmile bude vyvinuta vakcína proti koronaviru, nechají se lidé očkovat?
Opravdu doufám, že tato pandemie donutí všechny si uvědomit důležitost očkování a vrátí všem důvěru ve vědu. Protiočkovací hnutí vyrobilo atmosféru nedůvěry na celém světě a její dopady vidíme i tady v České republice. Zároveň teď můžeme pozorovat, jak hnutí tváří v tvář pandemii utichlo. Šíření spalniček dokonce vedlo k tomu, že WHO loni Česku odebrala status státu oficiálně bez spalniček. Jsem si jistý, že kdyby teď někdo přišel s vakcínou na covid-19, lidi by na ni stáli v ulicích fronty, jen aby se na ně dostalo.

Jak lze dosáhnout kolektivní imunity, aniž by byli lidé ohroženi na zdraví a životě?
Dokud nebude vyvinutá vakcína na covid-19, je jedinou možností snaha chránit sebe sama a bránit šíření viru. Pokus „očkovat“ celé populace tím, že je necháme onemocnět, se neukázal jako efektivní. Vlády, které se o tento postup pokusily, už couvají a také zavádějí izolační opatření. Tato strategie je z etického pohledu jednoduše nepřijatelná, vždyť by jen v Česku vedla ke smrti zhruba půl milionu obyvatel. U nemocí, na které už máme očkování, jako jsou spalničky, HPV nebo rotaviry, není lepší postup než se nechat naočkovat. Programy národní imunizace mají za úkol vytvořit společenskou imunitu, která ve výsledku chrání každého, včetně zranitelných a nemocných lidí, kteří nemohou být očkovaní. Je to podobné jako povinné nošení roušek: také primárně neslouží k ochraně nejen sebe sama, ale ostatních.

Češi v době koronaviru: cítí se jako vězni, problémy mají se vztahy i úzkostmi

Lze tuto situaci, byť jen vzdáleně, k něčemu přirovnat? Bude nakonec tahle pandemie největším strašákem 21. století?
To lze jen velmi těžko předvídat. Vypadá to, že jsme stále na začátku a velmi bude záležet na vládách a zodpovědnosti každého z nás, jaký dopad nakonec virus bude mít. Covid-19 se chová jinak než ebola, která je velmi smrtící, ale zároveň se příliš nešíří, protože lidé ani nemají šanci někoho nakazit kvůli rychlému smrtícímu průběhu. Covid-19 není tak smrtelná, ale její zákeřnost spočívá v dlouhém bezpříznakovém období. Jinak řečeno, nakažení lidé mohou v této fázi nakazit spoustu dalších, aniž by to vůbec tušili. Nakonec budou stejně nejdůležitější lidské schopnosti a podřízení se boji proti viru. Opravdu upřímně doufám, že ta fáze odmítání, ve které i někteří nejvýše postavení politici riziko nemoci zlehčovali, je nadobro pryč.

Budeme bojovat s pandemiemi častěji?
To nikdo na sto procent nedokáže říct. Fakt, že jsme jako lidstvo nyní silně propojení, může snadno z každého vypuknutí nemoci udělat globální problém. Vážný problém veřejného zdraví je ale také antibiotická rezistence, která už teď komplikuje léčbu výrazné části populace.

Překvapilo vás rychlé šíření koronaviru?
Jako Ital vnímám dopady covid-19 z první ruky od mých přátel a rodiny v Itálii. Je to celé hrozná situace, kterou nemohl nikdo předvídat i přes epidemiologická varování. Musím se přiznat, že i na mě to zpočátku působilo pouze jako nějaká chřipka. Což se velmi rychle změnilo s přicházejícími zprávami.

Jak vnímáte situaci ve své rodné zemi?
Když jsem o nákaze slyšel poprvé, byl jsem v Itálii na dovolené a stejně jako ostatní jsem neměl tušení, jak bude tato krize vážná a rozsáhlá. To jsem ale díky své profesi rychle pochopil. Sbalil jsem svou rodinu (můj syn studuje na univerzitě v Boloni), zamířili jsme do Prahy a od té doby situaci doma detailně sleduji. Samozřejmě mě vnitřně ničí poslouchat o počtech obětí a sledovat záběry z nemocnic, ale lidé v Itálii jsou silní, se skvělým duchem a společně to zvládneme.

ČERNÁ A BÍLÁ: Mělo by být uvolnění zákazů rychlejší?

Zachovala se podle vás Česká republika zodpovědně, co se týká mimořádných opatření?
Myslím, že reakce přišla promptně a byla naprosto přiměřená. Při pohledu na křivku nákazy to vypadá, že se České republice daří ji zplošťovat a tím uchránit zdravotnický systém před kolapsem, jak se naneštěstí stalo v Itálii. Roušky jsou také dobrý tah, navzdory tomu, co říká WHO. Jsou zároveň nástrojem pro kontrolu nákazy a také psychologickým sdělením lidem, aby se chovali zodpovědně. My všichni máme neskutečně důležitou roli v boji s virem, nejen vláda a lidé ve zdravotnictví. Takzvaná chytrá karanténa také vypadá jako dobrý tah, jakmile bude šíření alespoň trochu pod kontrolou. Prozatím je zůstávat doma při nouzovém stavu opravdu nejlepším způsobem boje s virem.

Změní probíhající pandemie naše životy dlouhodobě?
Samozřejmě nejsem schopen předpovědět veškeré sociologické následky, ale z pohledu byznysu určitě přinutí všechny firmy se plně digitálně transformovat. Musím říct, že naše odvětví často úplně nežije v době internetu a je potřeba to změnit. Digitalizace se v řádu dní změnila z otřepaného korporátního hesla v nutnost. Také doufám, že jedním z poučení bude, že očkování zachraňuje životy a lidé budou v tomto ohledu rozumnější. Už teď taky můžeme pozorovat, že společnost si začala mnohem víc cenit zdraví a lidí, kteří se o ně starají, jako jsou lékaři, sestry a další. Někdy zapomínáme, že zdraví je mnohem víc než zisky, peníze a spousty produktů. Zdraví je přitom investice, ne jen utracené peníze.

Jak situace okolo covid-19 ovlivní zdravotnictví?
Globálně je teď zdravotnický sektor pod obrovským tlakem. Chovám velký obdiv vůči všem zdravotníkům, kteří jsou v první linii boje. Důležité také je, že zatímco jsme uprostřed krize způsobené covid-19, mnoho dalších onemocnění nikam nezmizelo. Například onkologičtí pacienti a jiní chronicky nemocní jsou teď vystavení riziku – je potřeba si uvědomit, že tito lidé potřebují svou léčbu, která je udržuje naživu, a nemohou s ní přestat ani na krátkou dobu. Myslím, že dalším poznatkem, který si z této krize odneseme, bude mnohem větší důraz na prevenci, dostupnost péče a její rychlost.