Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Med, potravina, kterou milujeme a v těchto dnech určitě i používáme při léčbě nachlazení nebo přidáváme do těsta na vánoční perníčky, kdysi pomohla zlikvidovat armádu. Byl to ale trochu jiný med, než je ten náš, a vysloužil si přízvisko „turecký šílený“.

Úplně první forma chemické války se pravděpodobně odehrála v Turecku v roce 65 př. n. l. a zásadní roli tu hrály včely spolu s určitým druhem rostliny, díky níž vzniká toxický med.

Šíleným medem se v Turecku předávkovala medvědice:

Zdroj: Youtube

Varování před šíleným medem

Jak uvádí web BuzzaboutBees.net  starověký římský přírodovědec Plinius vychvaloval kvality vynikajících medů z celého Středomoří, ale varoval před meli maenomenon, čili před „šíleným“ nebo „bzučivým“ medem z pobřeží Černého moře. Byl prvním, kdo poukázal na toxicitu rododendronu, azalky a oleandru.

Gaius Plinius Secundus (23 – 79), zvaný Plinius starší, byl římský spisovatel, přírodovědec a přírodní filozof, námořní a armádní velitel rané římské říše a blízký přítel císaře Vespasiana. „Jeho Naturalis Historia (Přírodní historie) se stala redakčním modelem pro budoucí encyklopedie. Naturalis Historia se skládá ze sedmatřiceti knih. Zdrojem k ní byly Pliniovi jeho vlastní sbírky extraktů z více než dvou tisíc zdrojů, kterých nakonec vzniklo sto šedesát svazků,“ uvádí web Prirodni antivirotika.

Díky neobvyklé hustotě hojně kvetoucího rododendronového keře Rhododendron ponticum v oblasti Turecka na pobřeží Černého moře mohou včely v této oblasti shánět potravu výhradně ve formě jeho nektaru. Ten však obsahuje toxiny zvané grayanotoxiny.

Při nadměrné konzumaci mohou být grayanotoxiny smrtelné, ale přinejmenším způsobují rozmazané vidění, závratě, halucinace, nevolnost, necitlivost, mdloby a záchvaty. A právě med z tohoto nektaru úspěšně použil spojenec krále Mithridatése VI. Pontského, aby zabránil postupu invazní římské armády Pompeia Velikého. 


Nahrává se anketa ...

Dar od bohů u cesty

Jak to udělal? Zařídil, aby byl toxický med strategicky umístěny podél silnice. Med byl vždy ceněným sladidlem a zdrojem potravy. Nic netušící římská armáda věřila, že jde o dar od bohů.

Strabón z Amaseie (64 př. n. l. až 21 n. l.) zaznamenal: „V roce 65 př. n. l. Heptakomité, Mithridatovi spojenci, rozsekali tři oddíly Pompeiova vojska, když projíždělo hornatou krajinou. Namíchali totiž misky s medem a umístili je na stromoví u cesty. A když pak vojáci směs vypili a ztratili smysly, napadli je a snadno se jich zbavili.“  A tak bylo mnoho římských vojáků, které účinky toxického medu učinily boje neschopnými, zabito.

Koriandr
Byl s ní pohřben faraon. Bylina pomáhá se zažíváním, záněty i s cukrovkou

Mithridatés VI. Pontský se velmi zajímal o jedy a jejich účinky zkoumal dokonce sám na sobě. Je proto pravděpodobné, že tento postup svým spojencům poradil. „Některé zdroje tvrdí, že to byl Kateuas,Mithridatésův botanik, kdo navrhl tuto hromadnou otravu. Strabón se o tom nezmiňuje, ale bylo by zcela v souladu s povahou Mithridata, považovaného za mistra starověké farmakologie, nařídit nasazení takovéto biologické zbraně,“ uvádí web lékařského časopisu Cureus.

Historická fakta o medu:

  • Medu se týkají například záznamy ze starověkého Egypta z roku 1550 před naším letopočtem. Ženy si prý med nanášely na prádlo, aby zabránily otěhotnění.

  • Rameses III., starověký egyptský faraon, nabídl říčnímu bohu medovou oběť. Do řeky Nilu tak bylo vypuštěno 30 000 liber medu.

  • Starověké řecké civilizace považovaly med za symbol požehnání a štěstí. Med se používal se také při pohřbech, kdy se obětoval duchům zemřelých.

  • V 50. letech 17. století v Anglii odhadoval polyhistor Samuel Hartlib hrubý národní zisk z medu na 300 000 liber, což bylo v té době jmění.

  • Ve feudálních dobách byl med v Evropě používán jako zdroj příjmů ve formě daně a byl shromažďován pány. O této praxi existují záznamy v Anglii a v Německu.

Kromě výjimky šíleného tureckého medu má ale jinak med už jen samé kladné vlastnosti. Samozřejmě je zdrojem koncentrovaného cukru, takže ho opravdu nelze jíst ve velkém množství. Ale lžička medu denně nikomu neuškodí, naopak. Obsahuje totiž mnoho zdraví prospěšných látek i vitamínů.

Aby se nám udělalo špatně, stačí leckdy i trochu vydatnější oběd, nebo jakékoliv jídlo, zhltnuté ve spěchu.
Zácpa, průjem či pálení žáhy. Jednoduchý babský recept vás těchto obtíží zbaví

Milan Špaček, medový sommeliér, vysvětluje: „Med obsahuje živiny, jako jsou bílkoviny, vláknina, cukry, různé vitamíny, minerály, enzymy a aminokyseliny. Je zde zastoupeno poměrně velké množství železa, vápníku, sodíku, draslíku, fosforu, zinku a vápníku. Med je dobrým zdrojem vitamínu C a vitamínů skupiny A, B, D, E, H, K.“