Otec rovněž uspěl i v další části sporu. Po matce chce vyšší výživné. To teď bude muset platit, navíc i za několik let zpětně. Matka vede spor o dítě už od roku 2003. Od té doby ho vídá jen jednou měsíčně. Návštěva trvá pouhé dvě hodiny, a to za za asistence otce i sociální pracovnice. Problémy nastaly už v roce 1999. Babička tehdy čtyřletého Tomáše Bernarda, o kterého nyní rodiče vedou soudní spory, navštívila sociální pracovnici.

„Šla si stěžovat, že Tomáš nedosahuje stejných výsledků jako jeho vrstevníci. Za vinu to dávala matce, o které tvrdila, že dítě zanedbává,“ říká právní zástupkyně matky Eva Dluhošová. „Na tento popud byl Tomáš umístěn do Dětského domova v Broumově,“ dodává. Podle Dluhošové pozdější vyšetření však odhalila, že na stavu dítěte nemá matka žádnou vinu. Lékaři totiž konstatovali, že dítě je hyperaktivní a trpí autismem.

Ivana Bernardová se opakovaně psychicky zhroutila a posléze skončila na psychiatrii. Jako důvod hospitalizace uvádí, že jí chyběl syn. „To by se zhroutila každá máma, když jí vezmou dítě, a ona neví proč,“ řekla včera Ivana Bernardová. V rodině Bernardových však v té době navíc vrcholily i manželské neshody, které skončily rozvodem. Otec dítěte tehdy, podle tvrzení matky, využil situace i jejího špatného psychického stavu a požádal o svěření syna do péče. Dítě tak mohlo opustit dětský domov a jít bydlet k otci. Matka ho však od té doby vídá jen omezeně.

Matka se u soudu snažila prokázat, že její psychický stav je už dávno v pořádku a o syna se dokáže postarat. Naopak poukazovala na to, že její bývalý manžel rozhodně není dobrým otcem. Podle ní mu nedává potřebnou péči a autismem postiženého syna uráží. „Máme nahrávky v mobilu, jak synovi sprostě nadává. Křičel na něj: Zavři hubu, pitomče! Máš hlavu vymazanou! Hajzle, debile, kreténe…,“ tvrdila u soudu matčina právní zástupkyně.
Otec to ale odmítá. „Je pravda, že mezi námi občas dojde ke konfliktům. Ty jsou však způsobeny tím, že syn je v pubertě, a nebo že je nemocný. Pokud jde o napadání a urážky, opak je pravdou. Syn útočí na mne, ne já na něj,“ dodal. Dítě podle otce navíc dobře prospívá, ve škole s ním nejsou větší problémy. Odmítá tedy, že by se o něj špatně staral.

Na stranu otce se nakonec přiklonil nejen soud, ale i přizvaná sociální pracovnice z Městského úřadu v Náchodě. „Není důvod měnit výchovné prostředí. Nenastaly žádné důvody pro to, aby dítě bylo odebráno otci a svěřeno matce,“ uvedla opatrovnice Hana Martincová.

Matka tak nejen prohrála spor o dítě, ale čekají ji ještě velké finanční výdaje. Soud totiž otci vyhověl v žádosti, aby platila vyšší výživné. To jí zvedl z pěti set na tisíc dvě stě korun. Na první pohled nepříliš vysoká částka však znamená pro jednapadesátiletou Ivanu Bernardovou zátěž. „Bere plný invalidní důchod a její příjem je sedm tisíc sto korun měsíčně,“ říká advokátka. „Soud po ní teď ještě požaduje zpětně zaplatit více než 18 tisíc korun. Vůbec nevím, kde na to vezme. Budeme muset požádat městský úřad v bydlišti matky o mimořádnou půjčku,“ dodala advokátka.

Matka je rozhodnutím soudu, který jí umožní vidět syna jen jednou měsíčně, naprosto zdrcena. „Odvoláme se k Evropskému soudu ve Štrasburku. Už nevidím jinou cestu,“ řekla zklamaná žena.