„Zřejmě na něj přišla nějaká deprese. Proto udělal to, co udělal,“ řekl nám Boguslaw Partyka, děkan náchodské farnosti, který našel předevčírem na půdě fary svého kolegu oběšeného.

„V místnosti, kde jsem ho hledal, nebyl. Napadlo mě, že šel na půdu pověsit prádlo. Vydal jsem se tedy nahoru na půdu,“ popsal nám děkan bezprostřední okamžiky předcházející hrůznému nálezu. „To, co jsem na půdě spatřil, nebyl samozřejmě vůbec hezký obrázek,“ řekl nám smutně děkan Partyka. Dodal, že ihned poté zavolal policii a lékaře.

„Došlo k úmrtí zaměstnance náchodské fary. Přivolaný lékař nařídil pitvu,“ uvedla Eva Prachařová, tisková mluvčí náchodské policie.

Mariusz Nowaczyk, který působil v královéhradecké diecézi jako administrátor v Rokytnici v Orlických horách, a který byl od listopadu 2004 kaplanem ve Vrchlabí a od srpna 2005 v Náchodě, trpěl mnoha zdravotními problémy (například měl cukrovku, trápily ho problémy se střevy a další nemoci).

„Do konce srpna byl v léčebně v Nechanicích, odkud jsem ho přivezl. Nyní měl začít opět působit v Náchodě,“ uvedl děkan s tím, že odchod z tohoto světa kaplan Nowaczyk určitě dopředu nezamýšlel, neboť ještě den předtím spolu plánovali různé věci. Například to, jak si rozdělí povinnosti na faře či kam pojede na léčení příští týden.

„Osobně si myslím, že celou noc nespal. Potom asi přišel nějaký zkrat,“ míní děkan. Ten je zároveň přesvědčen, že se vůbec nejedná o první případ, kdy si představitel církve dobrovolně sáhl na život, neboť kaplani, kněží, vikáři a další církevní představitelé jsou také jenom lidi.
Mariusz Nowaczyk se narodil 12. března 1968 v polském Kaliszu. Vlastní rodinu – ženu a děti – neměl, neboť tak jako ostatní kněží v římskokatolické církvi, i on žil v celibátu.

„Pohřben bude v rodném Polsku,“ řekl nám Vojtěch Macek, biskupský sekretář z Biskupství královéhradeckého. Náchodská veřejnost se se zemřelým knězem může rozloučit příští úterý 15. září v 15 hodin při mši svaté v děkanském kostele sv. Vavřince v Náchodě.

Do dnešních dnů v povědomí veřejnosti převládající střípky zvyku dob minulých, kdy se sebevrazi pohřbívali odděleně od ostatních mrtvých, vyvrací Vojtěch Macek z Biskupství královéhradeckého: „Současný Kodex kanonického práva, tedy základní dokument církevního práva, nestanovuje žádný zvláštní způsob pohřbu sebevraha. Zvyk pohřbívat sebevrahy mimo hřbitov tedy není závazný a v současnosti není praktikován,“ uvedl Vojtěch Macek. Jak dodal, ráz pohřebního obřadu se může – v závislosti na okolnostech skonu – dle místních zvyklostí lišit. „Jedno je však společné: křesťané vyprošují každému zemřelému odpuštění vin a život věčný v Boží přítomnosti,“ uvedl biskupský sekretář Macek.

O pohřbech je obecně v Kodexu uváděno, že zemřelí křesťané mají mít církevní pohřeb dle norem práva. Církevní pohřeb, jímž církev vyprošuje zemřelým duchovní pomoc a prokazuje úctu jejich tělům a zároveň živým dodává útěchu z naděje, je nutno konat podle předpisů liturgických knih. V neposlední řadě církev doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země, avšak zároveň nezakazuje pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodu odporujících křesťanské nauce.