Kamil Janda, Jiří Honzík, Imrich Ferenc, Ondřej Turko, Roman Nepraš, Petr Šujan, Josef Kolář, Jan Michalisko, Andrea Patkolóová, Alena Sedláčková, Thang Van Nguyen a Pavel Pytloun měli podle státního zástupce Jana Vodičky, který četl obžalobu více než hodinu, vytvořit rozsáhlou síť pro obchod s pervitinem a marihuanou. Působili především v okolí České Lípy a Jičína.

Při výrobě drog se inspirovali u Forda

Jejich systém fungoval téměř jako pásová výroba. Jedni jezdili nakupovat léky s obsahem pseudoefedrinu, které se používají na výrobu pervitinu, k našemu severnímu sousedovi. Další tablety z Polska odkupovali a dodávali těm, kteří z nich uměli „vykouzlit" kýženou drogu. Posledními ve výrobním řetězci byli ti, kteří drogu distribuovali, prodávali, poskytovali prostory pro jejich produkci či pěstování a často také sami konzumovali.

Drogy zřejmě sloužily i jako odměna za hlídání dětí nebo vyrovnání opravy auta.

Jedním z výrobců pervitinu byl i třiatřicetiletý Jiří Honzík, jenž měl to privilegium, že mohl před soud předstoupit jako první z tuctu obžalovaných. Při své výpovědi nepopíral, že drogy vařil.

„Pervitin jsem začal dělat v březnu 2011. Za celou dobu jsem vyrobil maximálně 300 gramů, vařil jsem po pěti až deseti gramech za měsíc," vysvětloval muž, který byl sám na droze závislý. V obžalobě však stojí, že jí vyprodukoval kolem půl druhého kila. Ve velkém měli vařit například i Janda, Ferenc nebo Turko.

Na lavici obžalovaných usedla i Honzíkova přítelkyně Sedláčková, o které při výsleších na policii tvrdil, že se na výrobě drog podílela. Včera to však vehementně popíral. „V Ohařicích jsem pervitin vyráběl jen já, nikdo jiný to nedělal a neuměl," tvrdil. Návykovou látku vyráběl pro spoluobžalovaného Jandu a další muže, kteří mu dovezli léky. Místo platu si z dávky část bílého prášku nechával.

„Když jsem nestíhal vařit, nechali mi ze stavební buňky, kde jsme bydleli, ukrást televizi a počítač. Vrátili mi to, až když měli drogu," doplnil Honzík, jemuž jeho dočasné obydlí nakonec při produkci drogy  vyhořelo.