„Když jsem se na zbraň díval, říkal jsem si, nesmíš ji použít. Na člověka bych nebyl schopný namířit. Nechtěl jsem je zabít, jen zastrašit," tvrdil obžalovaný muž u soudu. Záhy však dodal, že použití zbraně nebylo až tak nelegální. „Použil jsem ji k obraně majetku, po vyčerpání všech možností," uvedl.

Pomodli se, řekl se zbraní v ruce

Proto, údajně bez zacílení, po mužích, kteří na jeho bývalém pozemku likvidovali kovové konstrukce foliovníků vystřelil. „Pomodli se, neměli jste to udělat, řekl jsem. On mi odpověděl, že to ví," popsal událost obžalovaný.

Muž, který kvůli jeho běsnění zůstal od pasu dolů ochrnutý, však incident komentoval jiným způsobem. „Byli jsme najatí dělníci, dělali jsme jen svou práci. Poté, co tam přivolal policii, nikoho nenapadlo, že znovu přijede. Řekl, že nás postřílí a začal pálit. Myslel jsem že tam vykrvácím," popsal muž, který při útěku od Šubra schytal dvě rány do zad. Jeden z broků mu přeťal míchu.

Obžalovaný sepsal i ústavní stížnost

Více než smrtí jednoho dělníka a zmrzačením druhého se však Šubr v jednací síni Krajského soudu v Hradci Králové zabýval nespravedlností státu a příkořími, která se mu děla.

„Jedná se o více než deset let trvající perzekuci. Na těch pozemcích jsem se téměř narodil, pracoval jsem tam celý život. Byl to jediný zdroj mé obživy. Přišel jsem o ně kvůli zločinnému spolčení státu a těch, kteří je vydražili za třicet tisíc korun. Kradli mi foliovníky v hodnotě dvě stě až tři sta tisíc korun, které na pozemku stály, a policie jim to umožňovala. Brutálně ničili můj majetek. Stal se ze mě žebrák státu," vysvětloval muž, který své stížnosti na bezpráví adresoval ministru spravedlnosti, prezidentovi republiky i Ústavnímu soudu.

Sám ovšem údajně obdržel několik výzev, aby své foliovníky z parcely, které mu po dražbě v květnu 2010 nepatřily, odstranil. Nedbal, a tak se nový vlastník rozhodl konstrukce demontovat sám.

Po incidentu ponechal obžalovaný napadené muže jejich osudu a chtěl údajně ukončit také svůj život. Nakonec však odjel domů, kde ho zadržela policie. Hrozí mu až výjimečný trest.

Roznětka vražedného běsnění
- „Přeci po mně stát nemůže chtít, abych přepadával banky?"
- „Mám za to, že po revoluci není zločin nechodit do zaměstnání."
- „Co jsem vypěstoval, to jsem měl pro vlastní obživu."
- „S pojišťovnou žádnou smlouvu nemám, nevlastním ani platnou kartičku pojištěnce. O jejich péči nestojím, léčím se sám."

Tyto věty pronesené Ladislavem Šubrem před soudem nejlépe vystihují, proč ke střelbě došlo.

Muž si neplatil zdravotní pojištění. Kvůli dluhu u pojišťovny na něho byla uvalena exekuce. Pozemky, na nichž hospodařil, byly prodány v dražbě. Ponechal na nich ovšem své foliovníky a nehodlal je odstranit.