Před Veselského se měla postavit dnes osmnáctiletá Alžběta Dzurková.

O nemocech se dozvěděl pozdě

Obžaloba ji vinila z toho, že od začátku února do následujícího měsíce loňského roku udržovala na ubytovně Domu na půli cesty v Pardubicích intimní známost s Janem N., kterému však neřekla, že 
od konce roku 2008 ví o tom, že je HIV pozitivní a také trpí další nevyléčitelnou chorobou – žloutenkou typu C. „Navíc věděla, že pokud o své nemoci neřekne svému sexuálnímu partnerovi, hrozí jí trestní stíhání,“ stálo v obžalobě.

„A toho si jistě obžalovaná byla vědoma. Zvláště pak, když za podobný přestupek již byla v minulosti odsouzena,“ uvedl Veselský. Jeho slova však obžalovaná neslyšela. Využila svého práva a soudního líčení se nezúčastnila. Jako důvod uvedla, že se necítí dobře, je totiž již v šestém měsíci těhotenství.

„Nicméně toho všeho lituji. Dopustila jsem se toho, když jsem byla jen krátce zletilá a ještě jsem neměla tolik rozumu. První styk jsme spolu měli den po mých osmnáctých narozeninách,“ vzkázala soudci Veselskému Dzurková z vazby. To byla také jediná slova, která obžalovaná k celému skutku uvedla, v přípravných řízeních totiž nevypovídala.

U soudu včera naopak vypovídal její tehdejší přítel Jan N. Ten prohlásil, že věděl jen o žloutence.

„O té mi řekla asi až po třetí souloži. O HIV mi nic neřekla, asi se mnou chtěla být, a bála se toho, že mě ztratí. Téměř všechny naše pohlavní styky proběhly bez ochrany,“ uvedl před soudem mladík. Dodal, že o možnosti, že by mohl být nakažen i virem HIV, se dozvěděl až o několik měsíců později. „Od té doby chodím na testy. Všechny jsou naštěstí negativní. Ani jednu chorobu nemám. Svým způsobem mě to překvapilo.“

Překvapující byla i výpověď dalšího potenciálního nakaženého Michala Š.

Ten prý měl s dívkou pár dní po jejím rozchodu s Janem N. jeden chráněný pohlavní styk. „Je to už dlouho a vím, že nakažený určitě nejsem,“ řekl soudci Veselskému muž, který na jeho otázku, zda se nechal vyšetřit, a proto si je tak jistý, odpověděl: „Nevyšetřil, ale jsem si prostě jist.“ „Tak to učiňte,“ zněla odpověď soudce.

Neradostné dětství a těhotenství

Dzurkové, která celé své dětství strávila v dětských domovech a nakonec skončila v Domu na půli cesty, hrozil původně trest od šesti do dvanácti let. Nicméně právě k této skutečnosti soudce Veselský přihlédl jako jedné z možných polehčujících okolností a uložil jí „jen“ trest v trvání dvou let a šesti měsíců. „Její vina je v tomto případu nesporná. O své nemoci věděla a byla náležitě poučena, jak se má chovat. Právně se jedná o ublížení na zdraví. A je jedno, zda muže nakazila či nikoliv,“ řekl k rozsudku soudce s tím, že původní sazba se senátu zdála až příliš přísná. „Přiklonili jsme se proto k mimořádnému snížení trestu. K tomu nás vedlo i to, že dívka je nyní v šestém měsíci těhotenství. Navíc své mládí prožila po ústavech a jistě neměla lehký život. Zaplaťpánbůh nikoho nenakazila.

Také ke svému dosavadnímu životu, kdy brala i drogy, zaujala kritický postoj. Chceme věřit tomu, že se napraví a snad jí k tomu přispěje i očekávaný potomek,“ dodal soudce s tím, že jeho rozhodnutí je pragmatické a s citem. Na závěr Miroslav Veselský dodal, že pro dívku je to poslední šance na změnu života a do vazby jí vzkázal hodně štěstí při porodu, kde je jen desetiprocentní pravděpodobnost, že i dítě bude HIV nakaženo.

Petr Vaňous