Krom toho musí pozůstalým zaplatit skoro 300 tisíc korun odškodného. Také ho čeká ústavní léčení ze závislosti na drogách. Žádná ze zúčastněných stran nevyužila možnosti odvolání, a tak rozsudek okamžitě nabyl právní moci. Obžalovaný se přiznal a několikrát vyslovil lítost nad tím, čeho se dopustil. Jeho obětí se stala družka, k níž prý měl hluboký citový vztah.

Italská domácnost

Martin Keleman žil v poslední době se svou dvaadvacetiletou partnerkou v jaroměřském Josefově. Svědkyně, sousedka a „rodinná“ přítelkyně v jedné osobě u soudu vypovídala, že zpočátku bylo jejich soužití bezproblémové. Pak se něco zvrtlo a nastaly hádky. Mladá žena byla občas bita. Sice velmi často Kelemanovi „sbalila kufry“, ale už ten samý den se po něm sháněla a přijala ho zpět do bytu. Podle svědkyně se asi půl roku před vraždou oba partneři vrátili ke své drogové minulosti. „Viděla jsem na nich, že bývají zfetovaní. Stále jsem jim doporučovala, ať to řeší,“ vzpomínala svědkyně.

Oba „jeli“ v drogách

V předběžném šetření obžalovaný přiznal, že bral drogy asi sedm let. Pak měl až do konce minulého roku pauzu. Zavražděná mladá žena měla od šestnácti let zkušenosti s marihuanou. Pak přešla na tvrdou drogu. Po nějakém čase abstinence se ve stejnou dobu jako její druh k drogám opět vrátila.
Pervitin si společně aplikovali i letos 16. ledna, v den předcházející vraždě. Prý ve dvou dávkách. Večer kolem deváté se začali hádat. Spor se táhl přes půlnoc. Vyčítali si mimo jiné oboustranné nevěry. „Proč jste hádku neukončil a nešel spát?“ ptal se při jednání předseda senátu Jiří Vacek. „Byl jsem pod vlivem drogy, nechtělo se mi spát,“ vysvětloval obžalovaný.

Někdy nad ránem dostal Keleman hlad. Družka mu předložila uzené maso, k němu nůž s dvaceticentimetrovou čepelí. Sedla si vedle něho na pohovku. Spor pokračoval. „Byla hysterická. Chtěl jsem ji praštit, ale neuvědomil jsem si, že mám v ruce ten nůž,“ sdělil vyšetřovatelům Keleman. Na víc si prý nepamatuje. Ani na to, že družku bodl celkem třikrát.

Byla hned mrtvá

Po činu se snažil dívku ošetřit. Rány jí přikryl ručníkem, přivolal záchranku. „Oživovali jsme ji asi čtyřicet minut, byla to marná snaha,“ vypověděl u soudu službu tehdy konající lékař. „Dvě rány byly život ohrožující, jedna však smrtelná,“ zhodnotil znalec v oboru soudního lékařství.

Soud vyslechl posudky soudních znalců z oblasti psychiatrie a psychologie. Keleman nebyl žádné neviňátko. Byl už devětkrát odsouzen, většinou za těžké ublížení na zdraví. Znalci se shodli, že je osobností velmi nerovnanou a má sklony k nekontrolovatelnému jednání v afektu. Podle jejich názoru nebyla příčinou jeho jednání droga. Když na svou družku zaútočil, nebyl už pod jejím bezprostředním vlivem, nastala u něho fáze tzv. útlumu.

Na dotaz obhájce však znalec připustil, že v tomto stadiu, které přirovnal ke kocovině po alkoholu, mohl být obžalovaný podrážděnější než obvykle. Partnerská hádka byla v jeho stavu dostatečným spouštěčem agrese.

Třináct a půl let se všem zdál přiměřený trest. Martin Keleman několikrát vyslovil svou lítost nad činem. Zavražděnou družku měl velmi rád, což potvrzovaly i výpovědi svědků. Navzdory tomu, že se v jejich výpovědích několikrát shodně objevilo přirovnání „italská domácnost“.

Státní zástupce, poškození i obžalovaný se vzdali možnosti odvolání. Odsouzený se bude muset podrobil ústavní protidrogové léčbě. Protože byl v době trestného činu v podmínce za neoprávněné řízení motorového vozidla, nebude smět po tři roky řídit. Se zaplacením asi tří set tisíc odškodného souhlasil.