„Běhá mi z toho mráz po zádech, když si představím, že ve chvíli, kdy za mnou jezdil, zneužíval jiné holky,“ kroutí hlavou Markéta. Příjmení jsme se rozhodli na její přání nezveřejnit. Petra Bukvice poznala přes internetovou seznamku ve čtrnácti letech. Sám nabídl, že za ní přijede. Jiskra však nepřeskočila.

„Byl slizkej už na první pohled. Sotva hodinu jsme si povídali a on už mě začal lechtat a chtěl se líbat. Měl sexuální narážky. Bylo mi jasné, oč mu jde,“ vzpomíná mladá dívka. Tehdy mu řekla ne. To ho však neodradilo a ještě několikrát za ní přijel. „To už jsem s ním byla jen u nás doma, měla jsem strach jít někam ven. To už se ale choval dost nesměle, pořád si mnul ruce a styděl se. Při třetí návštěvě už jsem se nechala zapřít mámou, že nejsem doma,“ popisuje Markéta.

Petr Bukvic to ještě několikrát zkusil,, například přes internetový chat. A i zde dělal čest svému jménu. „Pořád chtěl vědět, co mám na sobě. Vypadalo to, že onanuje před počítačem,“ vzpomíná dívka. Když oslavila patnácté narozeniny, Bukvicova snaha o kontakt zčistajasna polevila. „Jako by najednou neměl zájem, když jsem byla starší. Ale tehdy jsem nad tím nepřemýšlela,“ dodává.

Jaké bylo její překvapení, když s odstupem čtyř let Petra potkala u turnovské nemocnice, kde ve stánku prodával pečivo. „Vždycky se chlubil, že bude policistou, machroval. A najednou prodává housky. Bylo na něm vidět, že se stydí,“ přibližuje poslední setkání s Bukvicem.

Kolik podobných dívek bylo? Kolik z nich jich uniklo jeho spárům? Nad touto otázku nechce Markéta přemýšlet. Za tímto životem udělala tlustou čáru.

Tomáš Lánský