Antonín Tichý se zajímá nejenom o Svobodu, ale i o celé Krkonoše, o nichž publikuje v regionálním tisku. Co ho motivovalo k tomu, aby začal psát? „Hned na úvod těžká otázka! Ač by to do mě, venkovského kluka s přiblblým výrazem nikdo neřekl, naučil jsem se rozeznávat jednotlivá písmena abecedy, ještě mi nebylo pět. Momentální touha umět je nejen přečíst, ale i napsat mě dokonce přivedla na chvíli předčasně do školy. Pak jsem až do ,manžestru‘ v roce 1989 ve volných chvílích četl a četl. Po revoluci jsem pyšně usoudil, že už mám načteno a začal jsem se o nabytá moudra dělit s ostatními v několika postupně vznikajících tiskovinách. Tak jednoduché to bylo,“ říká s nadhledem Antonín Tichý.
close info Zdroj: archiv Antonína Tichého zoom_in
Kromě toho spravuje webové stránky www.freiheit.cz, kde publikuje velmi zajímavé příspěvky. K tomu, proč zrovna webové stránky, říká: „Webové stránky mi ,děvenka moje starostlivá, inteligentní‘ nadělila pod stromeček o Vánocích v roce 2008. Zcela logicky usoudila, že bych měl své geniální myšlenky archivovat na jednom místě v nějakém současném médiu. Po konzultacích s webmasterem byly oficiálně spuštěny v březnu 2009. Podotýkám, že jsa samouk, s počítačem si dosud netykám. Pouze dvěma prsty trefuji bukvy na klávesnici. Dokud dceruška platí, píšu.“
close info Zdroj: archiv Antonína Tichého zoom_in
Za ta léta, která se Antonín Tichý studiu Krkonoš věnuje a která uveřejňuje své poznatky nejenom na webových stránkách, ale také třeba v časopise Krkonoše - Jizerské hory, jenž vydává Správa KRNAP ve Vrchlabí, vypátral řadu zajímavostí a vyvrátil i řadu historických omylů. „Během badatelské činnosti mě nejvíc zaskočil nedostatek vzdělání, který jsem během praktického života nijak fatálně nepociťoval. Jsem přímo ukázkový produkt socialistického školství a ještě ke všemu línej. Především neumím jazyky! Přitom veškerá regionální historie je samá němčina. A ještě k tomu kurent - škrabopis, který odradí i leckterého vzdělance. Přesto s pomocí ,strýčka Google‘ čtu a překládám. Pochopitelně velmi eufemisticky řečeno! Zásadním objevem je pro mě každá maličkost, o níž nic nevím. Při vší skromnosti se mi doufám podařilo osvětlit několik drobných omylů, které se táhnou písemnými materiály jako červená nit, jak je generace od generace bezmyšlenkovitě opisuje. O zahnojení internetu nemluvě. Na ten virtuální Augiášův chlív by ani stovka Tondů nestačila. Chcete-li něco konkrétního, tak mám radost z vyluštění několika záhad kolem původu Maxovky na Rýchorách, zpopularizování trutnovského vynálezce Adolfa Linky a jeho sněhových bruslí značky Tajfun a hlavně za vydatné spolupráce s fundovaným genealogem Janem Drocárem vypracování obrázkového rodokmenu svobodské papírenské rodiny Piette. Je toho pochopitelně víc, ale s natřásáním peří musím opatrně, dokud ještě nějaké mám,“ dodává Antonín Tichý.
close info Zdroj: archiv Antonína Tichého zoom_in
Sám je autorem knihy Antipády, jež je autobiografickou prací. Plánuje Antonín Tichý do budoucna vydat další knihu? „Knihou bych to snad radši nenazýval. V rukopise to byl slaboučký notýsek vytrysklý z momentální potřeby sentimentálního starce vyzpovídat se honem, honem než to zapomene. Otrlost čtenářů jsem vyzkoušel postupným zveřejňováním textů časopisecky. Občas mi někdo poklepal uznale na rameno, a když se našel dobrodinec ochotný zaplatit minimální částku nutnou ke spuštění rotačky, tak jsem si ten luxus dovolil. Díky mnoha šťastným okolnostem vyšla knížečka, která je v mých očích a slovy starousedlíků ,klein aber fein‘. Jeden z mých idolů Ivo Šmoldas údajně kdesi prohlásil, že ti nejlepší spisovatelé napíšou v životě jen jednu knihu, aby se to lépe pamatovalo. Tak asi tak!“
close info Zdroj: archiv Antonína Tichého zoom_in
Antonín Tichý však pokračuje ve své práci badatelské i literární pilně dál, a tak otázka, která se dere na jazyk, zní: „Má Antonín Tichý nějaké cíle, kterých by rád dosáhl?” Na to odpovídá: „Je mi hnedle osmdesát. Spousta mých vrstevníků už dávno protrhla cílovou pásku. Z Wikipedie, bez možnosti jezdit od archivu k archivu, navštěvovat muzea a hlavně trajdat po horách a potkávat zajímavé lidi toho asi moc nevybádám. Hemingway ze mě už asi taky nebude, hlavně na ten konec jsem srab. Mé rodné číslo je hned za Jamesem Bondem, takže už od mládí jsem chtěl být stejně jako velký Skot: ,Starým mužem s dobrou pověstí‘.“
close info Zdroj: archiv Antonína Tichého zoom_in