Kliknutím zvětšíteMezi nejžádanější exotické ovoce patří během vánočních svátků banány, pomeranče a mandarinky. K těm měli obyvatelé království českého vzácně přístup od pozdějších desetiletí 19. století, kdy se sem dostávaly nejprve v sušené či konzervované podobě, později už jako čerstvé plody. To se týkalo především citrusů dovážených i ze Středomoří. Jejich původně vysoká cena v průběhu let klesala a v roce 1910 se o nich dobový tisk zmiňuje už jako o už zcela běžném zboží.
„Není tomu tak dávno, co byl pomeranč drahocennou vzácností v Evropě a co pěstování oranžovníků ve výhřevnách náleželo k přepychu velmožů. Ale dnes je to ovoce halířové ceny, které ovládá naše trhy od prosince do června v milionech kusů a jehož si může dopřáti často i nezámožný spíše, nežli jablka domácího,“ informuje v roce 1911 Šťastný domov, časopis věnovaný českým ženám a domácnostem.
Naopak banány, dovážené z Afriky, ale také Latinské Ameriky či Indie, se začínají objevovat čerstvé až okolo roku 1890. Po přelomu století ale poptávka i dovoz strmě stoupaly. „Loni dovezlo se v prvním pololetí do Evropy dvakrát více banánů než tolik, co roku 1909 za celý rok,“ pokračuje Šťastný domov.
Proti vysokému objemu dovozu se ohrazoval například obchodní spolek Merkur, ústřední spolek maloobchodníků z Čech, Moravy a Slezska. „Pro obtížnou dopravu jsou však stále drahé a nemohou býti chudším lidem konzumovány,“ kritizuje ve svém podnikovém oběžníku v roce 1910. Své členy ale nevybízel, aby přestali banány dovážet, protože konkurence by měla navrch. Spíše se řešilo, jak se zařídit s tím, že exotickému ovoci mrazy neprospívaly a hrozilo, že velká část nákladů bude ještě před prodejem nepoživatelná.
Obchodníci si měli pořídit podle spolku takzvané tepelné skříňky. To měla být dřevěná přihrádka vyplněná plstěným papírem, krytá sklem a s nainstalovanou tepelnou žárovkou. „V takovéto tepelné skříňce udrží se banány i v zimě v dobrém stavu. Kromě toho vyniká světelná skříňka velmi pěkně a když zákazník vstoupí do takového obchodu, bude míti pocit, že jedná s pokrokovým obchodníkem,“ radil oběžník.
Zázračné Bakao veřejnost neuchvátilo
Snahu zákazníků ukojit touhu po chuti na vzácné zboží a neutratit poslední úspory se snažily i velké podniky. Hitem se mezi lety 1910 a 1911, kdy poptávka po banánech v českých zemích sílila, mělo stát banánové kakao, patentované pod názvem Bakao. Za jeho výrobou stála První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech.
Nápoj se připravoval ze sušených banánů a tehdejší reklamní slogany, mohutně podporované i dobovým tiskem, ho označovaly téměř za zázrak. „Zasluhuje povšimnutí vrstev nejširších a to tím spíše, že jest dle obsahu výživných látek nejlevnější potravina světa,“ rozplývalo se tehdejší periodikum Čas.
Zázračné Bakao mělo být bohaté na zdravé tuky, bílkoviny, ale také třeba kyselinu fosforečnou, která měla mít blahodárné účinky na správný růst kostí. Výrobce si dokonce nechal dělat několik vědeckých posudků, které měly prokázat, že poměr živin v kilo bakaa a kilu hovězího je mnohem vyšší. A zázrakem byla i chuť výrobku, v době kdy děcka strašily kromě v rohu zaparkovaných rákosek doma také sklenice s vazkým rybím tukem, byla sladká a voňavá pochoutka vítaným přilepšením.
Navzdory velkým očekávám, které firma měla, se ale Bakao velkým hitem nestalo. Po roce 1911 o něm nacházíme zmínky v dobovém tisku už jen velmi sporadicky. V roce 1912 se První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky dostala do finančních potíží. Vyvést z krize je mělo nové vedení firmy, strategie a vlajkové výrobky, stejně jako technologie.
Bakau odzvonilo, ale lidé o chuťové zážitky nepřišly. Společnost pod značkou Orion začala vyrábět legendární čokolády a čokoládové tyčinky, které si kupujeme dodnes.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
