O tom, jak to začalo, říká: „Jako malá jsem vyrůstala na Kladně. S rodiči jsme jezdívali na čerstvý vzduch na Českolipsko a do Jizerských hor. Do Desné, do Tanvaldu a do Kytlice u Nového Boru. V těchto lokalitách před sklem neutečete. A my jsme neutíkali. Maminka měla sklo moc ráda. Chodili jsme se dívat na skláře do skláren a do muzeí na exponáty. Myslím, že tam se formovala moje láska ke sklu. Tedy, jsem o tom přesvědčená. Pamatuji si, jak jsem jako víla v sandálkách chodila v zahrádce po korálky vysypaných cestičkách, jak jsem hladila barevné skleněné koule na plotech. Domů jsem si vždy vezla poklady, korále a skleněné knoflíčky. Ty jsem pak celý rok opatrovala a navlékala na barevné šňůrky. V tu dobu by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou mě to tak pohltí a práce se sklem bude mojí novou vášní a profesí.“

Od roku 1986 bydlí a pracuje ve Špindlerově Mlýně, kde si zřídila také svou dílnu. „Osobní výzva přišla před dvanácti lety a já ji vyslyšela. Tehdy jsem řešila zdravotní i vztahové patálie. Přemýšlela jsem, co budu dělat dál. To sklo mi pořád lezlo do myšlenek, a tak jsem sebrala odvahu a dala se do práce. Pilně a tvrdohlavě jsem trénovala, vyrobila jsem stovky a tisíce korálků. Postupně jsem si troufala na složitější techniky i velikosti a náročnosti šperků. Hodně si s tím umím vyhrát, dílo musí být přesně tak, jak jsem si to navrhla v hlavě. Neváhám ho i několikrát předělat, cítím-li, že je to třeba. Dneska už si návrhy nekreslím. Když sedám ke kahanu, přesně vím, co jdu dělat a kolik si potřebuji vyrobit materiálu,“ říká o své tvůrčí činnosti Hana Šebková.

Během roku také jezdí na několik prodejních akcí a výstav. „Každoročně se účastním jako jeden z designérů prestižní módní přehlídky Made in Jablonec, která pak celý rok reprezentuje českou bižuterii po světě. A na takovou akci je vždy třeba vymyslet a vyrobit něco zajímavého, extravagantního. Ale ne nějakou divočinu, na to já moc nejsem. I extravagantní šperk by se měl dát vynést při zvláštní příležitosti a podtrhnout šaty a osobnost ženy. Chce to trochu odvahy, ale wow efekt se dostaví. Nedávno jsem například posílala na výrobu a kompletaci náročnou soupravu do Singapuru. A v Muzeu českého skla v Jablonci teď čekají krásné kousky na výstavu v Paříži. Snad už se brzy uskuteční. Jsou pro mě splněnými sny.“

Práce se sklem je pro Hanu Šebkovou koníčkem. Čerpá z vlastního citu pro kombinaci barev a materiálů, z přírody. K tomu dodává: „Tato práce mě moc baví. Je to kreativní tvoření, kterému dávám svou energii. Vyrábím něco vlastníma rukama, od začátku až do konce. Dělám tím radost sobě a zákazníkovi taky. A je-li to dárek, tak ta radost se ještě násobí. Positivní zpětná vazba je pro mě motorem a energií do další práce.“

Již delší dobu trvající omezení zasáhla i její řemeslo. Přesto se Hana Šebková nevzdává. „Současná epidemiologická situace obecně moc nenahrává umění, kultuře a výstavám. Mnoho podzimních akcí bylo zrušeno nebo posunuto na neurčito. Ale já nezahálím. V klidu si pracuji na svých projektech, mám v hlavě pár dalších nápadů. Doufám, že s jarem přijde příznivější období. Rovněž do budoucna se chci ve výrobě šperků zlepšovat a dál se touto činností bavit. Dál si budu hrát se sklem.“

Haně Šebkové přejeme, aby se její šperky těšily stále většímu počtu zákazníků a obdivovatelů a vydržel jí elán do dalších zajímavých projektů.