1/6

Bude to znít divně, ale tak trochu šokem. Bylo mi asi deset, když jsem se počátkem šedesátých let dostal s turistickým oddílem v Orlických horách na tvrz Hanička. Tehdy byla opuštěná, tajuplná, zarostlá lesem. Postupovali jsme hustým mlázím, které náhle končilo a před námi se najednou tyčil obrovský bunkr; stál jsem před dělostřeleckým srubem a zíral do hluboké jámy jeho diamantového příkopu.
Dodnes si vzpomínám, jak jsem se tehdy lekl. A tím to začalo. Dlouho jsem se však bunkry zabýval spíše teoreticky - studium, občasné návštěvy. Celý život se amatérsky věnuji vojenské historii, především pevnostnímu stavitelství. Dlouhá léta jsem se zabýval hlavně kastelologií - hradními stavbami. Vždycky jsem chtěl nějakou zříceninu zrekonstruovat, oživit, zpřístupnit veřejnosti.

close Před pěchotním srubem T-S 73 na Stachelbergu. Zde je muzeum i vstup do pevnostního podzemí. info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in

loading
arrow_left Předchozí
1/6
Další arrow_right