„Díky Evropské unii jsme si mohli pořídit unikátní třídicí linku, kterou jsme ve spolupráci s firmou sami navrhli a vyvinuli. Linka ulehčila těžkou práci dělnicím, které se na třídění podílejí. Materiál, který proudí linkou, přijde na otočný třídící pás, takže pracovnice nemusí tahat těžké pytle, ale opravdu pouze třídí. Produktivita a výkonost třídění textilu se tím zvedla o osmdesát až sto procent. Na třídění je totiž nejdražší právě lidská práce,“ říká statutární zástupce sociálního družstva Diakonie Broumov Pavel Hendrichovský.
Do města v malebném prostředí Broumovských stěn se sváží oděvní a textilní materiál ze speciálních kontejnerů z celé České republiky. Diakonie si jich pronajímá nebo jich vlastní kolemtisícovky. Nevytříděného odpadu odchází na skládky nebo do spaloven pouhých deset procent.
Vše ostatní z pětadvaceti tun denně dokážou v Diakonii roztřídita proměnit ve věci, výrobky a produkty, které znovu slouží lidem. Efektivně jim v tom nově pomáhá unikátní třídicí linka s kruhovým dopravníkem. Na tu Diakonie dosáhla díky evropským dotacím, které přispěly téměř pěti miliony korun.
„Materiál dokážeme roztřídit až na 56 sortů, ale většina firem chce přetřídit materiál pouze na deset až 20 sortů, což linka dokáže hravě. A čím je méně sortů, tím vyšší je produktivita práce. Jen pro představu, linka zvládne za hodinu zpracovat 300 až 600 kilogramů oděvního a textilního materiálu na osobu. Záleží na tom, kolik je na lince pracovníků a kolik druhů je potřeba třídit. A problém s vysokou cenou lidské práce pomáhá linka řešit i u jiných firem, které třídí například plasty nebo kartony,“ pokračuje Pavel Hendrichovský.
„Produktivita a výkonost třídění textilu se zvedla o osmdesát až sto procent. Na třídění je nejdražší právě lidská práce.“
Přitom nahradit lidskou práci pokročilou technologií není při třídění oděvního a textilního materiálu nijak jednoduché. „Existují linky, které dokážou třídit bez lidského faktoru, ale bohužel jen podle materiálu, ne podle kvality nebo stupně poškození. Zde je lidská práce nepostradatelná. Automatizace a robotizace funguje tam, kde je opakující se stejná činnost, ale u téhle práce je to mnohem složitější,“ vysvětluje Pavel Hendrichovský.
Třídí v kruhu
Běžné třídicí linky s rovnými pásy, které jsou prostorově i finančně velmi náročné, byly pro potřeby Diakonie nevhodné. Proto se v Broumově rozhodli jít vlastní cestou.
„Hledali jsme možnost, jak třídění na malém prostoru zefektivnit. Problémem linky s rovným pásem je, že buďto je materiálu na lince moc a pracovnice jej nestíhají vytřídit, nebo je ho naopak málo a obsluha nemá co dělat. Nevytříděný materiál, který projede takovou linkou, na konci padá do vozíku a musí se přesunout zpátky na začátek linky. U naší kruhové linky je efektivita přinejmenším o padesát procent vyšší. Na začátku nám všichni říkali, že vyrobit linku s kruhovým pásem nejde. Nakonec se nám přece jen podařilo najít firmu, která pro nás technické řešení s kruhovým dopravníkem vyrobila,“ popisuje Pavel Hendrichovský.
Přestože nová unikátní linka třídění oděvního a textilní odpadu v broumovské Diakonii obrovským způsobem zefektivnila, najdou se materiály, které si žádají jiné technické řešení. A ani v tomto případě nenechává vedení sociálního družstva nic náhodě. Týká se to především plastů, zimních oděvů a obuvi.
„Plastových odpadů máme dvě až tři tuny měsíčně. Jsou mezi nimi i plasty, které prozatím neumíme uplatnit. Jedná se například o dětská autíčka obsahující kovové části, hřídelky, osičky a setrvačníky. Hledáme někoho, kdo by to dokázal zpracovat. Čistý plast, který neobsahuje jiný materiál, dokážeme zrecyklovat se spolupracující firmou,“ obrací se na podnikatele Pavel Hendrichovský.
Podobná situace je například také se zimními bundami, které se skládají z více materiálů.
Pavel Hendrichovský: Zaměstnanci se zaučují dva až tři roky
O nové unikátní třídicí lince, která vznikla díky podpoře z fondů EU, o navracení druhého života zdánlivě nepotřebným věcem a druhé šanci lidem v nelehkých životních situací jsme si povídali se statutárním zástupcema předsedou sociálního družstva Diakonie Broumov Pavlem Hendrichovským.
Jak dlouho se zabýváte svozem, tříděním a zpracováním textilních odpadů?
Pavel HendrichovskýDiakonie Broumov funguje už devětadvacátým rokem, v současných prostorách jsme dvě desetiletí. Snažíme se svážet textilní materiál z celé republiky, měsíčně ho dokážeme vytřídit kolem 500 tun. V celé společnosti třídíme asi na 180 sortů. Jeden sort, který z linky vypadne, dostane pracovnice, jež jej například roztřídí na dalších pětadvacet. Pro příklad, kalhoty se třídí na pánské, dámské a dětské a dále v rámci takzvaného jemného třídění podle materiálu. A proto je tady u nás lidská práce opravdu velice náročná, ale bez ní to jednoduše nejde.
Netřídíme jen textil, ale i odpady. Dovezený materiál se snažíme třídit co nejpečlivěji, aby co nejvíce věcí dostalo druhou šanci. Podobně jako lidé bez domova, kteří u nás pracují. A díky tomu jim dokážeme dát práci a jistotu.
Z jakých zdrojů získáváte textil, který v Broumově dále zpracováváte a recyklujete?
Po celé České republice máme zhruba kolem tisícovky kontejnerů. Materiál svážímek nám a zde jej třídíme. Z kontejnerů jej nakládáme na auta a poté na vagóny. Po železnici přichází veškerý materiál k nám do Broumova. Máme 12 nákladních a dodávkových aut, která naváží materiál do vagónu. Pod sebou máme prodejny, které samozřejmě představují další náklady, například nájmy, mzdy zaměstnancůa energie.
Při nárůstu cen vynaložíme měsíčně kolem půl milionu jen za naftu. To samo o sobě je pro nás velká rána, přičemž zároveň rostoui ostatní náklady. Stále se tak potýkáme s problémy, zda to zvládneme. Doba je turbulentní a ceny stoupají. I v našich prodejnách, kde chceme za nízké ceny pomáhat sociálně slabším, musíme v návaznosti na růst nákladů zdražovat. Ale když se nové zboží v obchodních domech prodává skoro stejně draho jako použité, přestává to dávat smysl. V takové situaci nemůžeme jít s cenami nahoru, když do tohoto procesu vkládáme lidskou práci.
Hledáme možnosti, jak z odpadů vytvořit přidanou hodnotu v podobě užitečných výrobků.
„Snažíme se dovezený materiál třídit co nejvíce, aby dostal druhou šanci. Podobně jako lidé bez domova, kteří u nás pracují. A díky tomu jim dokážeme dát práci a jistotu.“
Zaměstnáváte lidi bez domova, mnohdy v sociálně nelehké situaci. Jak náročná je práce, kterou vykonávají, a klade nějaké vyšší nároky na kvalifikaci?
V Diakonii pracuje 120 zaměstnanců, přímo na lince třídí sedm pracovníků, další jako řidiči sváží materiál z tisícovky kontejnerů po celé České republice, ostatní třídí a recyklují nebo prodávají v dobročinných obchůdcích. V Královéhradeckém kraji máme 15 prodejen a jedno výdejní místo v Praze. Naši zaměstnanci, kteří třídí materiál na kvalitu, se zaučují kolem dvou až tří let.
Není to tak jednoduché. Je potřeba zajistit, aby balíky byly, pokud jde o kvalitu, přibližně stejné. Ze sběrných kontejnerů přichází pokaždé trochu jiný materiál a pokud jej neumíte namixovat, aby byl podobný, tak kvalita kolísá od vysoké po nízkou. A prodejnost vytříděných výrobků je nestabilní. Když přijde větší množství určitého materiálu, i když je třeba kvalitní, musí si jej pracovníci odkládat stranou a přihazují jen po několika kusech do každého balíku. Tímto způsobem musí každý, kdo ve třídění pracuje, znát kolem sto padesáti sortů. A to je poměrně kvalifikovaná práce.
Kolik oděvního a textilního odpadu projde denně rukama vašich pracovníků? Podaří se zpracovat a vytřídit veškerý materiál, který k vám přijde?
Denně zpracujeme kolem 25 tun odpadu. Z toho do prodejen vytřídíme kolem dvou procent. Zůstane nám materiál, který je použitelný, ale neodpovídá současné módě. Toho je zhruba kolem 30 procent a posíláme jej do zemí třetího světa. Potom jsou to poškozené bavlněné věci, ze kterých dokážeme vyrobit čisticí hadry. Část materiálu je proměnlivá, například svetry, které jsou obnošené a do prodeje se nedají použít. Ty se posílají do firem, které z nich vyrobí koberce nebo prachovky. Dále třeba vlněné kabáty, ze kterých se vyrábějí produkty ve stavebnictví.
Pak už zůstávají pouze odpady, kterých je kolem deseti procent, jako například nespárované boty. Denně máme kolem dvou tun poškozených nebo nespárovaných bot. Rádi bychom našli zpracovatele, kteří by dokázali využít obuvní materiál a vytřídit z něj suroviny, které by se ještě daly použít, abychom je zbytečně nelikvidovali.
Vše, co se nevyužije v České republice, se posílá do oblastí, kde je móda o deset, patnáct let za námi. Tam je možno vytříděný materiál ještě uplatnit, což nám pomáhá financovat celý tento koloběh.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
