Předchozí
1 z 5
Další

Pavel Holzknecht, předseda ze Stachelbergu

Dnes čtyřicetiletý bunkrař z Trutnova se o vojenskou historii začal zajímat ve dvanácti letech. Bavilo ho vojenské letectvo druhé světové války, hlavně piloti britské RAF.

V prvorepublikové uniformě.Zdroj: archiv P. Holzknechta

„V patnácti mě mamka seznámila s kolegou z práce, který začínal budovat pevnostní muzeum na Stachelbergu. V té době jsem neměl o opevnění ani potuchy. A prakticky jsem tomuto koníčku propadl a dělám ho ve velkém dodnes,“ přiznává.

Z nedávného slavnostního otevření nového parkoviště u trutnovské pevnosti Stachelberg.Zdroj: archiv P. Holzknechta

Spoustu času stráví s kolegy při renovaci bunkrů. A nejen tam. Stovky hodin hledá v archívech chybějící střípky z historie Stachelbergu.

S dcerou Markétou. Letos 1. května jí bylo krásných 15 let.Zdroj: archiv P. Holzknechta

Rád pracuje s lidmi a pro lidi. To také vysvětluje jeho tak trochu netradiční zaměstnání. „Zastupuji jako předseda odborové organizace zaměstnance v několika nadnárodních firmách,“ vysvětluje.

„V pracovním“. S helmou při návštěvě výrobního závodu Siemens v Budapešti, kde se vyrábějí turbíny.Zdroj: archiv P. Holzknechta

Od dětství má rád sport a přírodu. Ve škole se věnoval orientačnímu běhu, protože ho bavila práce s mapami. „Velmi rád cestuji, a to hlavně po rodné vlasti. Líbí se mi naše hory - Krkonoše, Šumava, ale i ostatní. Rád chodím na pěší výlety, a to spíše delší. Taková horská tura mi dává mnoho sil,“ dodává.

Loni jsme si vybrali nový přírůstek do rodiny. Jmenuje se Eda, rozený Imperiál.Zdroj: archiv P. Holzknechta