Zmiňovaná akce se měla konat ve vinohradském ateliéru jistého akademického sochaře Jaroslava Foita – je však otázka, zda nejde o záměnu se známějším sochařem Františkem Vladimírem Foitem, který koncem 20. let v Praze opravdu působil a, na rozdíl od zmiňovaného Jaroslava Foita, máme o jeho životě spoustu záznamů.

Jako médium prý při seanci vystupoval devětadvacetiletý muž jménem Jovan Jovič, pocházející z Noviho Sadu, tedy města ležícího ve Vojvodině na severu dnešního Srbska, jež bylo tehdy součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jovič, mluvící lámaně česky, přicestoval podle Poledního večerního listu do Prahy krátce předtím a byl považován za znamenité médium.

V březnu roku 1928 nebo 1929 došlo údajně v Blanické ulici číslo 8 při spiritistické seanci k pozoruhodné sérii strašidelných jevů:

Spiritismus a pozorování tzv. poltergeistů bylo ve 20. letech 20. století velmi populární. V roce 1927 zaznamenal český tisk záhadné létání kamenů v Kotrbachu, ve Viničných Šumicích, v Košťanech a v Mikulově. To vše ale předčila seance v Blanické ulici
Tajemná seance v Blanické: Večírek se vymkl kontrole, spiritisty vyděsil duch

Tajemného večírku se přitom prý neúčastnil jen tak někdo. Královské Vinohrady totiž patřily koncem 20. let minulého století k nóbl pražským čtvrtím a jako takové si je oblíbila tehdejší prvorepubliková smetánka, umělci, intelektuálové i členové různých okultních spolků. Včetně slavných svobodných zednářů, kteří se scházeli v suterénu Pokorného vily, přestavěné v roce 1928 architektem Ladislavem Machoněm pro Františka Pokorného, člena správní rady Maršnerovy čokoládovny.

Velmistr zednářské Veliké lóže národní československé, básník Josef Svatopluk Machar, měl být ostatně u Foita při seanci jedním z hostů. Kromě něj se tam prý dostavili tehdejší známí boxeři Jaroslav Kovanda a Jára Svoboda, spisovatel a novinář Vojtěch Rozner nebo František Švec, synovec známého legionáře plukovníka Josefa Jiřího Švece. Celkem mělo jít o deset lidí včetně tří dam.

Mezi účastníky vinohradské seance patřil prý i novinář a spisovatel Josef Svatopluk MacharMezi účastníky vinohradské seance patřil prý i novinář a spisovatel Josef Svatopluk MacharZdroj: Wik. Com., autor neznámý, F. S. Frabša: Čeští spisovatelé dnešní doby, Lidová tribuna, volné dílo„Všecko sesedlo se kolem dřevěného stolku poblíže kamen, v rohu odděleném od zbývající části ateliéru plentou. Světlo odstranilo se úplně. Ruce na stůl. Bylo slyšet jen výdechy. Netrvalo to dlouho – a Jovič uveden byl do transu. Prozradilo se to tím, že zrychlil dech a křečovitě pracoval rukama. Pozvolna se zvedal, až zůstal stát u stolu nad ostatními – s rukama na očích. Začalo vyvolávání duchů. Mistr Foit vzpomněl si na jednoho ze svých zemřelých přátel. Na studenta Bartušku, svého spolužáka, jenž v květnu spáchal sebevraždu. Otrávil se jedem,“ popsal v Poledním večerním listu zahájení seance jeden z jejích účastníků, který se podepsal pouze zkratkou -vr-.

První zjevení byl však jen předkrm, záhy přišla na řadu mnohem slavnější jména. Kvůli přítomnosti svého synovce byl vyvolán plukovník Švec, legendární hrdina československých legií, který se v říjnu 1918 zastřelil poté, co jeho podřízení odmítli splnit rozkaz vytlačit bolševiky z linie Buzuluk-Bugulma, a právě svou smrtí nakonec donutil otřesené a dojaté spolubojovníky tento rozkaz splnit.

Praha padla jednoho sychravého rána 26. listopadu 1741 po spojeném nočním útoku francouzských, bavorských a saských vojsk:

Jaké pevnostní brány měla nebo má Praha a jaké příběhy jsou s nimi spojeny?
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. O pražských hradbách a pevnostech

Po Švecovi prý přišel na řadu herec a režisér Jára Sedláček, který zemřel v únoru 1929. Sedláčkovo zjevení možná prozrazuje identitu jedné ze tří dam v místnosti, které jinak nebyly nikde jmenovány, aby je účast na seanci nekompromitovala. Hercovou sestrou totiž byla první česká filmová hvězda Anna Sedláčková, zvaná též Andula, členka Divadla na Vinohradech i Národního divadla a jedna z nejslavnějších hereček té doby. Pokud by se seance zúčastnila, nebylo by nepravděpodobné, že by si přála vyvolat svého nedávno zesnulého bratra. Ten navíc po svém zjevení prý na jednu z přítomných žen vykřikl: „Co tady děláš, Anka?“

Po Sedláčkovi byl údajně vyvolán Alois Rašín, první československý ministr financí, jenž v roce 1923 podlehl následkům atentátu. V této souvislosti stojí za podotknutí, že hlavní organizátor seance sochař Foit byl velkým ctitelem prvního československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka, jehož dokonce zařadil na seznam pozvaných hostů. Masaryk se ale nedostavil.

Posledním vyvolaným zjevením měl být duch faraona Tutanchamona, jehož si opět přála vyvolat nejmenovaná dáma v místnosti. Odcházející Rašínův duch prý před jeho krokem varoval – „Duch vás bude pronásledovati a mstíti se, že jej rušíte z klidu“ – jenže společnost si nedala říct. A následné zjevení pak provázela smršť tak hrůzyplných událostí, že celá seance začala být záhy považována za prokletou.

Doktor Jan Šimsa je velkou osobností české psychiatrie, ale i okultismu a mystiky:

Cesta za záhadným doktorem Šimsou i za učitelem tance ze známého filmu
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Do Krče za záhadným doktorem Šimsou

Po opakované prosbě shromážděné společnosti, že chce Tutanchamona, se prý Jovič coby médium celý roztřásl a začal řvát mohutným hlasem záhadná slova, takže ho oba boxeři museli držet.

Něco nebo někdo prý potom rozbil všechny egyptské sochy v místnosti (jež byly ovšem za plentou, takže jejich rozbíjení shromáždění spiritisté nemohli přímo vidět).

Desetikilová socha Zajatec údajně vyletěla sama přímo z okna na dlažbu. Soše zvané Egypťanka zase vytékaly přímo z očí samy od sebe rudé kapky. Čtvrt tuny vážící žulová socha zmíněné herečky Anduly Sedláčkové – kterou lze lehce podezřívat z účasti na seanci a možná i z neuvážené prosby o vyvolání Tutanchamonova ducha – se měla sama bez vnějšího vlivu posunout o metr.

V sobotu 25. února 1634 byl v Pachelbelově domě v Chebu zavražděn několika důstojníky Albrecht z Valdštejna, nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk za třicetileté války:

Český vojevůdce Albrecht z Valdštejna nikdy neztratil žádnou bitvu. Porazil jej až jeho vlastní císař, který ho začal považovat za zrádce
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Valdštejnova smrt v Chebu

V této souvislosti je třeba zmínit, že hrobka faraona Tutanchamona byla objevena jen 6,5 roku před pořádáním seance, na podzim roku 1922, a že její objev v egyptském Údolí králů vyvolal okamžitě světovou senzaci. Ta přitom nespočívala jen v tom, že hrobka byla jako jediná nalezena s prakticky neporušenou pohřební výbavou, ale právě v mystériu údajné faraonovy kletby, jež začalo být s jejím odhalením brzy spojováno.

Pověst o této kletbě byla založena na varovných nápisech zapovídajících vstup do hrobky, které měly odradit vykradače hrobů, a na tom, že hned několik lidí stojících při jejím objevu opravdu postihlo neštěstí: půl roku po otevření hrobky zemřel v Káhiře hlavní sponzor jejího vykopání George Herbert, hrabě z Carnarvonu, na kousnutí infikovaným komárem. V roce 1924 zesnul záhadně i Archibald Douglas Reid, muž, který Tutanchamonovu mumii údajně rentgenoval.

Vinohrady byly za první republiky nóbl pražskou čtvrtí, oblíbenou mezi tehdejší smetánkou. Na snímku z roku 1928 je střešní terasa rodinného podniku Sanatorium Schneider. Sanatorium založil Ondřej Schneider v nárožní budově ulic Ke Karlovu a Na BojištiVinohrady byly za první republiky nóbl pražskou čtvrtí, oblíbenou mezi tehdejší smetánkou. Na snímku z roku 1928 je střešní terasa rodinného podniku Sanatorium Schneider. Sanatorium založil Ondřej Schneider v nárožní budově ulic Ke Karlovu a Na BojištiZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

A kletba prý stíhala i blízké spolupracovníky a rodinné příslušníky hlavního objevitele hrobky, britského archeologa Howarda Cartera: web History Today například uvádí, že jeden z členů Carterova týmu provádějícího vykopávky, muž jménem Arthur Mace, zemřel v roce 1928 na otravu arsenem, Carterův sekretář Richard Bethell byl prý v roce 1929 nalezen ve své posteli udušený a jeho otec spáchal v roce 1930 sebevraždu. Když navíc Carter daroval jeden předmět z hrobky svému příteli, dům tohoto muže vyhořel, a když byl přestavěn, spláchla ho povodeň.  

Slavný britský spisovatel Arthur Conan Doyle se nechal po Carnavornově smrti slyšet, že ji mohl způsobit „zlý elementální“ duch vytvořený kněžími na ochranu mumie.

Snad žádný mnišský řád není spojen s tolika legendami jako templáři:

Slezský šlechtic Petr Vok z Kravař se stal řízením osudu majitelem slezských a moravských držav templářského řádu. V pozadí tohoto obchodu byla možná tajemná hra komtura řádu Ecca, jenž se chtěl vložit do soupeření o český trůn
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. O templářích a Petru Vokovi

A v březnu roku 1929 to najednou skutečně vypadalo, že tento duch zavítal také do Prahy. I v případě pražské seance totiž prý krátce po ní zemřel otec jejího hlavního organizátora, tedy sochaře Foita, a většina účastníků navíc záhadně onemocněla a trpěla nespavostí.

Údajná smrt otce sochaře Foita nám komplikuje teorii o možné záměně sochařova křestního jména: kdyby totiž mělo jít skutečně o sochaře Františka Vladimíra Foita, pak celý příběh nesouhlasí, neboť jeho otec, podnikatel a politik Ferdinand Foit, celou seanci prokazatelně přežil: v parlamentních volbách konaných v říjnu 1929 totiž získal křeslo senátora v tehdejším Národním shromáždění a v roce 1935 svůj mandát obhájil.

Případ měl přezkoumávat i slavný záhadolog 20. let minulého století psychiatr Jan Šimsa, který se celý život zabýval zkoumáním okultních jevů, ale právě proti spiritismu energicky vystupoval. „Léčil jsem několik lidí, kteří po hypnose spiritistů upadly v dlouhotrvající snivý stav s vidinami a bludy, že jistý duch je ovládá a stále napomíná. To jsou trapné a zoufalé stavy, které ovšem vhodnou suggescí dají se rychle upraviti,“ napsal Šimsa v roce 1920 ve své knize Suggesce a hypnosa v dějinách národů.

Záhadné úmrtí Tycha de Braha je zřejmě jednou z nejcitovanějších smrtí v českých i světových dějinách:

Smrt dánského astronoma a astrologa Tycha Brahe byla stejně výstřední a záhadná jako celý jeho předešlý život
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Záhadná smrt Tycha de Braha

V případě vinohradské seance však k žádnému jednoznačnému závěru nedošel. Jen konstatoval, že na žádného pomstychtivého ducha nevěří a že příčinu vidí spíše v lidské mysli. „Nemůžeme poznat tajemné síly a bytosti v naší duši,“ konstatoval slavný psychiatr.

Osobnost Šimsy nám nicméně částečně osvětluje, proč a jak se celý příběh vlastně zrodil. Šimsa totiž skutečně působil jako svého druhu encyklopedista záhadných jevů pozorovaných na československém území. Jako takový zaznamenal i to, že právě v druhé půli 20. let minulého století počet pozorování takových jevů silně vzrostl. Ve své publikaci Záhadné jevy mediální z roku 1927 popisoval například záhadné spršky kamenů v Kotrbachu, ve Viničných Šumicích, v Košťanech a v Mikulově, přičemž zaznamenal i to, že v Kotrbachu začaly kameny létat do místnosti vodorovným směrem skrz zavřené dveře, „jako by se přitom vynořovaly z mlhy, na zem však dopadly jako skutečné těžké kameny“.

Tyto zprávy se často objevovaly i v tehdejším československém tisku, většinou formou podobného svědectví, jakou byl podán i příběh z vinohradského ateliéru. Také spiritismus byl u společenské smetánky 20. let velmi populární a hlásilo se k němu mnoho vysoce vážených osob, umělců, univerzitních profesorů i politiků… Po roce 1918 se počet spiritistů v nově vzniklém Československu odhadoval až na půl milionu.

Ve městě Žamberk v podhůří Orlických hor prý žil tajemný muž jménem Micohlav. Po své smrti údajně opakovaně ožíval, prolézal hroby a ohlodával mrtvé:

Může mít pověst o tajemném umrlci, který se v noci zjevoval na hřbitově u kostela svatého Václava v Žamberku, vyhrabával mrtvoly a ohryzával je, reálný základ?
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Žamberský ohlodávač mrtvol

Z vědeckého hlediska však existence nehmotného ducha odporuje všem dosavadním zjištěním o podstatě světa a života.

Jak si tedy vysvětlit událost z Blanické? Je možné, že se účastníci tehdejší seance stali jen obětí triku, jenž na ně nachystali Jovič s Foitem a využili přitom plenty, kterou zabránili ostatním spiritistům sledovat dění v místnosti.

Vyloučeno není ani to, že si část zaznamenaných záhadných jevů vymyslel nebo přibarvil sám anonymní autor článku v novinách, aby se přiživil na populární záhadě. Zdravotní potíže, jež většina zúčastněných po seanci pociťovala, se dají přičíst psychickému otřesu a autosugesci. A smrt sochařova otce (pokud k ní skutečně došlo) mohla být přirozená a náhodná.

Tajemný příběh však přesto zůstal a dodnes podněcuje lidskou fantazii: mohla až do Prahy dosáhnout mstivá záhrobní moc egyptského krále?