V branži se pohybuje přes dvacet let. Josef Khol nastoupil nejprve jako externí pracovník v roce 1996 po průmyslovce. „Když jsem věděl, co chci dělat, bylo další vzdělání jasná volba. Zaměřil jsem se ve škole na pedagogiku volného času a management volného času. Řízení a management je moje profilace,“ říká ředitel Střediska volného času v Trutnově.

Od roku 2004 dělal zástupce ředitele. Před třemi lety povýšil. „Měl jsem velké štěstí na vedení, které bylo přede mnou. Dostal jsem příležitost a možnost vstupovat do řízení organizace,“ oceňuje. Šéfovat začal v době, kdy se realizoval projekt nového SVČ v areálu Na Nivách. „Do funkce po Marii Sukové jsem tak šel s největším očekáváním, jestli přijde velký zlom a vybudujeme takové zařízení, které je dnes hotové a otevřené,“ dodává.

Začátky přitom nebyly snadné. „Dvacet let na Frimlovce nás hodně ovlivnilo. Na začátku jsme přitom měli pocit, že opravdu zanikneme. Vypadalo to, že není potřeba takové zařízení, že školy se postarají o zájmové činnosti a kroužky a spolky si děti rozeberou,“ přiznává.

Obrat nastal v době, kdy se v trutnovském SVČ začali věnovat zážitkové pedagogice. „Začali jsme dělat zajímavé programy pro mladé lidi. Dostávali jsme zpětnou vazbu, že tohle nikdo nedělá, že to je jedinečná věc. Vzdělávat tímto způsobem lidi a takhle je ovlivňovat nám dalo ohromnou energii. Přestali jsme koukat, co dělají ostatní a šli jsme si vlastní cestou,“ popisuje Josef Khol a přibližuje náplň takových zážitkových programů. „Věděli jsme, že mladí chtějí dělat vše, co je originální, co se jinde neděje. Začali jsme připravovat kurzy na různá témata jako kriminálka, záchranáři, kurzy politiků. Vždy jsme se snažili, aby si účastník připadal v zážitkovém kurzu co nejvíc reálně. Mladé lidi to strašně láká. Hodně se ujaly lezecké aktivity. Do nich šli mladí s velkou energií.“

V pátek slavnostně přestřihl pásku nového Střediska volného času Na Nivách, společně se starostou Ivanem Adamcem a ředitelem stavební společnosti BAK Radkem Mrázkem. Josef Khol, ředitel SVČ Trutnov, si poté spokojeně oddechl. „Je to splněný sen.“