Kliknutím zvětšíte„Jen u menší skupiny lidí se může rozvinout posttraumatická stresová porucha nebo jiné zdravotní potíže a s událostí se vypořádávají delší dobu,“ řekl Deníku Štěpán Vymětal, psycholog ministerstva vnitra a člen Stálého výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu EFPA. Důležitý je podle něj pro oběti i přístup rodiny a blízkých.
Jaké mívají pocity lidé, kteří přežijí nehodu vlaku podobné té u Karlových Varů?
Bezprostřední dopad nehody na psychiku záleží na vícero faktorech: jak byli nehodě vystaveni, jak byli blízko utrpení druhých lidí, jestli byli sami zraněni, v jakém se oni sami nacházeli psychickém a zdravotním stavu v době nehody. Pak je také důležité, jakou mají osobnostní strukturu. Někteří lidé jsou odolnější a lépe to zvládají, a to i například díky opoře rodiny. Sociální opora je důležitým faktorem zvládání. Normální reakcí je strach, nejistota, nemožnost uvěřit, ale i potřeba pomáhat druhým. Nedá se říct, že by byl nějaký univerzální popis pocitů.
Jak se tedy ta reakce může lišit?
Obecně platí, že se většina lidí nejdříve nachází v určitém šoku, který po čase ustoupí. Dále mohou mít např. zhoršený spánek, zhoršenou náladu, emoční problémy, pocity viny z přežití, přetrvávající strach či vtíravé vzpomínky na událost. Jedná se o normální reakce psychiky na mimořádnou zátěž. Zotavení může trvat kratší nebo delší dobu. Faktorů, které na to mají vliv, je velké množství. U někoho, kdo je vážně zraněný, se mohou první psychické potíže objevit třeba až po měsíci. Pokud jsme nezranění, objevují se mnohdy akutní stresové reakce, které během několika dní odeznívají.
Další články o tragické nehodě vlaků najdete ZDE
Kdo všechno může být nehodou ovlivněn?
Každá hromadná nehoda s sebou přináší široký okruh zasažených osob. Jednak jsou to cestující, kteří ji přežili. Pak jsou to pozůstalí po zemřelých, jež jsou zasaženi nejvíce. Mezi lidmi v největší zátěži patří i strojvůdci a jejich rodiny. Jsou ale i další okruhy lidí zasažených událostí. Přihlížející, lidé, kteří pomáhali při záchranných pracích, místní komunita. No a samozřejmě ti, kteří přežili nějakou nehodu dříve, a ta současná jim to připomene. Ne jednoho člověka, který přežil nehodu, připadá až deset sekundárně zasažených osob. Tito lidé mají specifické potřeby, které vznikly v důsledku mimořádné události. Mezi klíčové potřeby patří sociální opora blízkých a informace.
Jak se na rodinách obětí či přeživších cestujících může stres projevovat?
Lidé se s neštěstím vypořádávají postupně, zotavují se tělesně i psychicky. Většina lidí je odolných a situaci zvládnou sami či s oporou blízkých. Dočasně se mohou objevit obtíže, které jsou normální reakcí na událost. Například problémy se spánkem, depresivní prožívání. Někteří lidé se izolují. Ale je to normální a odezní to. Okolo sedmdesáti pěti procent lidí, kteří zažili nějakou katastrofu, je odolných nebo se celkem rychle zotaví. Jen u menší skupiny lidí se může rozvinout posttraumatická stresová porucha nebo jiné zdravotní potíže a s událostí se vypořádávají delší dobu.
A podle čeho se třeba pozná, do které skupiny člověk patří?
Zpočátku to příliš nepoznáme. Spíše jde o to, jaké jsou ve hře u jednotlivců faktory odolnosti a zranitelnosti. Lidé aktivní, s optimistickým laděním, s větší sociální oporou, fyzicky zdraví, nezranění zpravidla událost zvládají lépe. Lidem často pomáhá komunikace a možnost zkušenost ventilovat v rozhovoru s druhými.
Jak se k lidem, kteří nehodu zažili, mají chovat blízcí?
Když někdo pláče, máme pocit, že to těžce nese. Ale ono to může být naopak, stres ze sebe pláčem vyplavuje. Truchlení je normální reakcí na ztrátu. A někdo, kdo neprojevuje žádné emoce, může zase vypadat, že je v pořádku. Může se ale jednat o zmrazení a odštěpení emocí v reakci na šokující událost. Obecně nejvíce pomáhá rodina a blízcí, když jsme druhým k dispozici. Stačí naslouchat, být trpělivý, být nablízku, a když ten člověk potřebuje, tak si s ním povídat nebo společně mlčet. Když o tom nechce mluvit, je dobré to respektovat. Nepomáhá, když následky nehody zlehčujeme nebo bagatelizujeme. Pomáhají informace a pomoc se zajištěním praktických věcí. Pokud vnímáme potřebu, můžeme se poradit s odborníky např. na lince důvěry a zprostředkovat následnou odbornou pomoc.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
