Kliknutím zvětšíteInvaze na Ukrajinu začala 24. února, tedy bezmála po dvou měsících nového roku. V této době proto ještě doznívala dezinformační témata z předchozího období, spojená zejména s nákazou covid-19 a bojem proti ní. S invazí ruských vojsk na Ukrajinu se dezinformátoři samozřejmě přeorientovali na toto téma, s postupem doby se však k některým dalším dezinformačním tématům vraceli. O čem se tedy v roce 2022 lhalo?
Lež o sportovci
Doslova globální lží se stal už v lednu 2022 výrok, že tlustý moderátor BBC Stephen Nolan označil srbského tenistu Novaka Djokoviče za hrozbu pro zdravotnictví. Výrok provázela koláž fotografií, na nichž byl zachycen jednak Stephen Nolan, skutečně se značnou nadváhou, jednak samotný Djokovič.
Celá lež vycházela z Djokovičovy kauzy, který chtěl v lednu obhajovat v Austrálii svůj titul v Australian Open, ale skončil v australském imigračním záchytném středisku a jeho vízum bylo zamítnuto, protože nebyl očkován. Navíc se ukázalo, že ve svých prohlášeních opakovaně lhal. Moderátora Nolana dezinformace obviňovala, že přes svou tloušťku Djokoviče kritizuje, čímž proti němu spustila lavinu internetové nenávisti. V Česku se na rozšíření této dezinformace podílel Václav Klaus ml., který je bez jakéhokoli pokusu o ověření sdílel na svém facebookovém profilu, odkud ji převzali další tisíce uživatelů.
Jak to bylo doopravdy?
Ve skutečnosti šlo o naprostou lež, Nolan žádný výrok o Djokovičovi nikdy nepronesl, dezinformátorům se pouze hodila jeho otylá postava. Moderátor přitom o tenistovi nikdy nemluvil, což také opakovaně uvedl v řadě médií. Dezinformace mu křivdila i v tom, že použila jeho snímek z doby před rokem 2019, kdy radikálně zhubnul.
Lež o soudu
Začátkem února se po českých sociálních sítích hodně šířila lež o tom, že v Americe začal soud proti covid mafii pod vedením doktora Reinera Fuellmicha. Šlo o další pokračování příběhu o údajném „Norimberku 2.0“, o němž německý právník Reiner Fuellmich mluvil veřejně asi půldruhého roku v masově šířených videích. Tvrdil přitom, že subjekty jako Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí budou souzeny za „zločiny proti lidskosti“, jichž se měly zavedením očkování „experimentálními vakcínami proti covidu-19“, což prý porušovalo „všech deset zákonů Norimberského kodexu“ (jde o deset právně závazných zásad medicínské etiky pro experimenty s účastí lidí, které definoval po druhé světové válce jeden z rozsudků vojenského tribunálu v Norimberku, soudícího válečné zločince).
Jak to bylo doopravdy?
Žádný takový soud nezačal, ani v Americe ani nikde jinde. Pouze se dala přes internet dohromady skupina dvanácti Fuellmichových příznivců, prezentujících se jako mezinárodní advokáti, s tím, že „vede trestní vyšetřování podle vzoru řízení Velké poroty Spojených států“. Nešlo o žádné skutečné soudní řízení a jednání dané skupiny nemělo žádný reálný právní dopad. Žádný skutečný soud Fuellmichovy podklady, obsahující řadu vylhaných údajů (například, že nemocnice dostávají zaplaceno za to, aby prohlašovaly mrtvé za oběti covid-19) nepřijal.
Lež o amerických volbách
Na přelomu ledna a února se také hodně šířila dezinformace, že Joeovi Bidenovi mělo zajistit vítězství v amerických prezidentských volbách to, že ve Wisconsinu pro něj hlasovalo 115 tisíc registrovaných voličů starších než 124 roky, registrovaných v roce 1918. V českém prostředí šířil tuto dezinformaci neúspěšný kandidát do Senátu Benjamin Kuras prostřednictvím Parlamentních listů.
Jak to bylo doopravdy?
Ve skutečnosti šlo o pouhou technikálii při sjednocování různých databází. Až do roku 2002 si obce v americkém státě Wisconsin vedly své vlastní registrační záznamy, ale v onom zmiňovaném roce se to změnilo kvůli přijetí nového federálního zákona zvaného Help America Vote Act, který vyžadoval zavedení celostátní databáze se standardním formátem záznamů.
Tato celostátní databáze byla skutečně zavedena a její formát obsahoval také kolonky „datum narození voliče“ a „datum registrace voliče“. Pokud předchozí voličské databáze spravované městy a obcemi tyto dva údaje nesledovaly, byly „překlopeny“ do celostátního systému s tím, že jako výchozí údaj pro datum narození u nich bylo zadáno datum 1. 1. 1900 a jako výchozí pro datum registrace voliče datum 1. 1. 1918. Tato data byla pouze zástupná a jejich nastavení neznamenalo žádný podvod s voliči.
Lež o ukrajinských hranicích
S invazí ruských vojsk na Ukrajinu okamžitě znovvu ožila také osm let stará lež o údajné neexistenci ukrajinských hranic. Generální tajemník OSN prý vydal prohlášení, že od roku 1991 Ukrajina nepožádala o registraci hranic, takže stát Ukrajina neexistuje. Z tohoto tvrzení pak dezinformátoři odvozovali, že „lze předpokládat, že neexistuje žádné porušování práv ze strany Ruska ve vztahu k Ukrajině“, protože „území Ukrajiny je správním obvodem SSSR“ (Svazu sovětských socialistických republik).
Jak to bylo doopravdy?
Šlo o zcela vylhaný nesmysl. Za prvé, generální tajemník OSN nikdy nikde žádné takové prohlášení neudělal, za druhé žádný termín jako „registrace hranic“ vůbec neexistuje. Ukrajina byla a je oficiálně uznaným státem v rámci stávajících de iure hranic. Za třetí, v roce 2003 Ukrajina a Rusko vzájemně uznaly své zemské hranice na prezidentské úrovni a v roce 2004 byla tato smlouva ratifikována národními parlamenty.
Lži o ukrajinské minulosti
Ve snaze obhájit vojenskou agresi a okupaci cizí země začali dezinformátoři v souladu s ruskou propagandou lhát také o historii celého konfliktu. Podle nich válku začala Ukrajina v roce 2014 údajným systematickým vyhlazováním obyvatel Donbasu, kde prý ukrajinská pravidelná i nepravidelná armáda povraždila 14 tisíc obyvatel. Tuto lež razil mimo jiné i místopředseda strany Trikolora Petr Štěpánek.
Jak to bylo doopravdy?
Na tom, kdo vyprovokoval začátek konfliktu v roce 2014, se Ukrajina a Rusko dlouhodobě neshodnou. Vypukl koncem roku 2013 poté, co tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl na základě intenzivního nátlaku Moskvy podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, kterou přitom původně sám vyjednal (byl zvolen jako proevropský prezident).
Následovaly prozápadní demonstrace, pojmenované podle kyjevského náměstí Nezávislosti (Maidan Nezalezhnosti) jako Majdan či Euromajdan. Když se tehdejší ukrajinské bezpečnostní složky Berkut pokusily demonstranty násilím rozehnat, přerostly proevropské protesty v protivládní. Ukrajinský parlament se je snažil v lednu 2014 potlačit pomocí schválení nových zákonů výrazně omezujících občanské svobody. O několik dní později následoval útok protestujících na parlament a masové násilné střety mezi demonstranty a policií. Janukovyč nakonec uprchl do Ruska, ukrajinský parlament podpořil usnesení o jeho odvolání a v předčasných volbách byl za prozatímního ukrajinského prezidenta zvolen Oleksandr Turčynov. Moci se ujala prozatímní vláda Arsenije Jaceňuka.
Pak přišlo obsazení Krymu, které provedli ruští vojáci v neoznačených uniformách, a vypukl ozbrojený konflikt. V období mezi 14. dubnem 2014, kdy konflikt začal, a 21. únorem 2022 bylo podle OBSE na východní Ukrajině sice skutečně zabito 14 200 až 14 400 lidí, ovšem 4400 z nich představovali příslušníci ukrajinských sil a 6500 příslušníci proruských nebo ruských ozbrojených skupin. Zabití civilisté tvořili méně než čtvrtinu obětí (nejméně 3 407) a jejich životy nepřipadaly na vrub pouze ukrajinským silám, ale v obdobné míře i silám protivníka. Žádné systematické vyhlazování monitorovací mise OBSE působící na Ukrajině nezaznamenala.
Lži o hákových křížích
Ruská propaganda od začátku obhajovala invazi na Ukrajinu také lží o údajné denacifikaci této země. Dezinformátoři tento vylhaný argument okamžitě přejali a začali pomocí až nekonečného množství falešných koláží a lživých legend k fotografiím vytvářet pohádku o fašistické zemi. Objevila se třeba zmanipulovaná fotografie údajné knihy Můj boj ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, zpracované stejně jako Mein Kampf Adolfa Hitlera (tuto lež, podobně jako mnoho dalších podobných, sdílel i přední český šiřitel dezinformací, europoslanec Ivan David), fotografie hajlujících dívek vydávaných za manželky ukrajinských obránců oceláren Azovstal, fotografie pokladní v obchodním centru Kaufland s vytetovaným hákovým křížem na předloktí, jež byla označována za imigratku z Ukrajiny, a podobně.
Jak to bylo doopravdy?
Ve všech zmíněných příkladech i v mnohých dalších šlo o jednoznačné lži. Zelenský žádnou knihu Můj boj nikdy nenapsal, fotografie hajlujících dívek pocházela ve skutečnosti z Polska a po internetu kolovala už nejméně od začátku roku 2010, fotografie pokladní byla ve skutečnosti více než pět let starým snímkem Češky. Ukrajina sice zejména po vypuknutí konfliktu v roce 2014 problém s nástupem krajního nacionalismu měla, ale jeho političtí předáci byli ve volbách poraženi. Dezinformátoři také úmyslně přehlíželi, že vzkvétající ultranacionalistickou scénu, tolerovanou úřady, má především Rusko, na což upozornila CNN.
Lži o tom, že násilí je jen hrané
Neuvěřitelně rozšířenou lží byla také od počátku invaze bagatelizace jakýchkoli válečných zločinů z ruské strany a vlastně jakéhokoli ruského násilí na ukrajinském obyvatelstvu. Dezinformátoři se usilovně snažili přesvědčit lidi, že Ukrajinci veškeré škody i násilí jen inscenují. Na jedné straně tak sdíleli záběry z natáčení různých filmů nebo klipů, které nijak nesouvisely s děním na Ukrajině a vznikly většinou předtím, než invaze začala, a tvrdili, že jde o ukrajinské inscenování ruských násilností.
Na druhé straně zpochybňovali skutečné záběry dokumentující ruské válečné zločiny za pomoci lživých argumentů. Například fotografie ženy zraněné při ruském bombardování byla vydávána za fotografii pořízenou při výbuchu plynu v roce 2018, záběry povražděných civilistů v Buči byly zpochybňovány s tím, že jde o herce, kteří smrt předstírají, a podobně.
Jak to bylo doopravdy?
Všechny tyto lži se dařilo postupně vyvracet. Fotografie zraněné ženy byla autentická, pořídil ji Wolfgang Schwan z turecké agentury Anadolu 24. února 2022 ve městě Čuhujiv v Charkovské oblasti. Masakr civilistů v Buči byl podrobně zdokumentován a ověřen i za pomoci satelitních snímků, které prokázaly, že k němu jednoznačně došlo v době, kdy Buču okupovala ruská vojska.
Lži o politicích solidárních s Ukrajinou
Ruská propaganda a na ni napojení dezinformátoři se také snažili za pomocí lží zdiskreditovat všechny politiky a veřejně činné lidi, kteří se vyjádřili ve prospěch Ukrajiny. V souladu se svou základní tezí o denacifikaci z nich proto vytvářeli nejčastěji příznivce nebo potomky nacistů. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová tak byla označována za vnučku člena NSDAP Joachima Freiherra von der Leyena, polský prezident Andrzej Duda za vnuka ukrajinského nacionalisty z období druhé světové války Michaila Ivanoviče Dudy. Estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová byla poté, co Estonsko zakázalo ruským občanům s schengenskými vízy, které samo vydalo, vstup do země, lživě vydávána alespoň za matku extravagantního transvestity.
Jak to bylo doopravdy?
Ve všech citovaných případech šlo o čisté lži. Ursula von der Leyenová se narodila jako Ursula Gertrud Albrechtová a jejím otcem byl Ernst Albrecht, jenž patřil k první generaci úředníků Evropských společenství. Své současné příjmení získala až po svatbě s lékařem Heikem von der Leyenem, který byl synem jiného lékaře Ulricha von der Leyena. S členem NSDAP Joachimem Freiherr von der Leyenem neměla původní rodina předsedkyně Evropské komise ani jejího manžela nikdy nic společného.
Andrzej Duda je ve skutečnosti vnukem Alojzyho Dudy, který žil ve vesnici Stary Sącz nedaleko hranic se Slovenskem, Ukrajinec Michail Duda opět nebyl s touto rodinou nikdy v žádném vztahu.
A estonská prezidentka se sice objevila na veřejnosti vedle mladého muže oblečeného do dámských šatů, ale nešlo o jejího syna, nýbrž o občanského aktivistu a spisovatele Mikka Pärnitsu, který s ní nebyl v žádném příbuzenském vztahu a svým oděvem se snažil přitáhnout pozornost ke svému veřejnému projevu, v němž upozorňoval na problematiku domácího násilí.
Lži o českém předsednictví
Velké pozornosti dezinformátorů se dostalo také českému předsednictví Evropské unie, které bylo v jejich pojetí podáváno jako katastrofální. Po internetu se tak šířily údajné výroky německého poslance Gunnara Becka nebo slovenského premiéra Hegera, že Česko prý není důstojný partner, že jeho předsednictví je chaotické a může údajně vést až k rozpadu EU. Tuto lež, kterou vytvořil pravděpodobně dezinformátor Aleš Svoboda (právě z jeho profilu se rozšířila), sdílela například i neúspěšná kandidátka na senátorku za stranu PRO Petra Rédová.
Jak to bylo doopravdy?
Šlo samozřejmě o zcela vylhané výroky, což Deníku přímo potvrdili zmiňovaní politici či jejich mluvčí. Gunnar Beck Deníku sdělil, že výrok vkládaný mu do úst je zcela nepravdivý a že naopak při mnoha příležitostech české předsednictví chválil. Také tisková mluvčí slovenské vlády Ľubica Janíková odmítla údajný výrok slovenského premiéra Eduarda Hegera jako lživý a uvedla, že Slovensko plně podporuje české předsednictví.
Aleš Svoboda se během ruské invaze na Ukrajinu zařadil k aktivním internetovým lhářům vytvářejícím a šířícím zcela vylhané informace. Kromě vyfantazírovaných výroků o českém předsednictví si vylhal například údajný zážitek s ukrajinskými uprchlicemi utrácejícími tisíce ve fitness centru, které doprovodil propagační fotografií fitness centra v Praze 9. To jednoznačně popřelo, že by v něm k popisované události došlo, od Svobody se distancovalo a dodalo, že ani není jeho klient. Svoboda jen prostě ukradl fotku z jeho databáze a vylhal si k ní historku.
České předsednictví bylo naopak hodnoceno ve světě velmi pozitivně. „Zřídka jsem viděl předsednictví, které bylo úspěšnější, cílevědomější a profesionálnější,“ zhodnotil je první místopředseda Evropské komise, nizozemský politik Frans Timmermans. Českému předsednictví se také podařilo schválit tři balíky protiruských sankcí cenového stropu pro ruskou ropu a přimět Maďarsko k podpoře finanční pomoci pro Ukrajinu a globální korporátní daně, což pochvalně zmínil například list Financial Times.
Lež o pečení kuřat
Deník proti fake news.Poslední měsíce roku 2022 poznamenaly zejména lži a dezinformace spojené s energetickou krizí. Jakousi ouverturou k nim se stal příspěvek o předsedkyni strany TOP 09 Markétě Pekarové Adamové, která měla údajně doporučovat lidem, aby se na pečení kuřad domluvili se sousedy a upekli rovnou dvě, a případně zvážili i společné sprchování. Ačkoli byl tento výrok do té míry absurdní, že šlo původně nejspíše o formu internetové satiry, řada uživatelů internetu ho podle svých reakcí vzala vážně a politička čelila rozsáhlé vlně internetových posměšků.
Jak to bylo doopravdy?
Markéta Pekarová Adamová samozřejmě žádný takový výrok nikdy nepronesla. Koláže, jež jí ho vkládaly do úst, se tvářily jako upoutávka na rozhovor s Deníkem N nebo jako odkaz na rozhovor političky v rádiu, ale ani v jednom případě nešlo o realitu.
„Je to fake a není jediný, pozná se to podle upraveného loga, kde není N, ale V,“ sdělil tehdy Deníku Ján Simkanič, ředitel vydavatelství N Media, vydávajícího Deník N.
Narážel přitom na skutečnost, že logo titulu je v hoaxu oproti originálu skutečně pozměněné: písmenu N, tvořícímu součást názvu, v něm chybí jedna nožička, takže připomíná spíše písmeno V. Žádné interview o společném pečení kuřat samozřejmě neodvysílala s političkou ani žádná rozhlasová stanice.
16
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
