Zřejmě i díky tomu se mezi mladými lidmi probouzí zájem o vážné studium českého jazyka. Desítky z nich už pak v poslední době vyrazily zkusit štěstí na vysoké škole v Ostravě. Jejich líhní je na nábřeží řeky Už „Masarykova“ škola, kam jsem koncem zimy vyrazil na exkurzi.

Třetí užhorodská škola nese neoficiální jméno československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka už téměř sto let. Povinná výuka češtiny je tady ale relativní novinkou začala z iniciativy zdejší ředitelky Světlany Fesenko v roce 2013. Ve stejné době také vznikl na místní univerzitě obor český jazyk. Vyučuje se ovšem na katedře slovenštiny. Ta je vzhledem ke slovenské hranici „za humny“ na nejzápadnější Ukrajině mezi lidmi rozšířenější než čeština.

I ta ale v Zakarpatí zažívá v poslední době svou malou renesanci. Masarykova škola, v ukrajinském systému společná základní i střední „jedenáctiletka“, se dokonce rozhodla k systematické přípravě potenciálních adeptů mezi vlastními žáky na vysokoškolské studium v Česku.

Ukrajinská škola v tomto úsilí sklízí plody díky spolupráci s Vysokou školou báňskou Technickou univerzitou v Ostravě (VŠB TUO) a také s obecně prospěšnou společností Východoevropské vzdělávací a kulturní centrum (EEECC). Za poslední čtyři roky díky tomuto partnerství z Užhorodu vyjelo nebo se chystá na univerzitní studia do Ostravy přes padesát čerstvých maturantů.

DĚTI Z PÁTÉ TŘÍDY MLUVÍ ČESKY BRAVURNĚ

Jako host hodiny českého jazyka v páté třídě jsem byl příjemně šokován kvalitou mluveného projevu u většiny dětí. A to hlavně s ohledem na fakt, že mají za sebou teprve něco málo přes půlrok povinného předmětu čeština, se skromnou frekvencí dvě hodiny týdně.

Děti hravě zvládly odříkat na základě otázky učitelky a doprovodného obrázku třeba následující větu: „V devět hodin večer jde Mia do koupelny, čistí si zuby a myje si obličej.“ Učitelka této třídy Kristina je od loňska diplomovaná bohemistka, dokonce s kvalifikací pro tlumočnictví. K češtině se přitom dostala přes lásku k literatuře. „Zamilovala jsem si český jazyk i kulturu, byla to ale dlouhá cesta. V Užhorodě je přitom dost lidí, kteří se prohlašují za učitele češtiny jen na základě toho, že u vás po nějakou dobu pracovali,“ prohlásila Kristina, kterou doplnila její pedagogicky zkušenější kolegyně Lena, mluvící česky téměř bez přízvuku.

„Zdaleka ne všichni moji spolužáci z univerzity, kteří vystudovali češtinu, ji dnes učí. Některé holky hned vyrazily s diplomem za jinou prací do Česka nebo jinam,“ poznamenala Lena, podle které řada lidí z jejího okolí „stráví v Česku pět až deset let, vydělají nějaké peníze a pak se vrací domů“.

Obě mladé učitelky prý mají ve třídách studenty, kteří jdou cílevědomě za univerzitním studiem na severní Moravě. Většinou jde o starší školáky, Kristina ale jednoho takového potenciálního aspiranta „odhalila“ už v šesté třídě.

„Mnoho zdejších dětí jezdí s rodiči na výlety do Česka nebo na Slovensko a cítí, že je pro ně dobré umět kromě angličtiny nebo němčiny ještě nějaký jiný jazyk,“ doplnila Lena úvahu o možných motivacích ukrajinských teenagerů k trvalejšímu zájmu o český jazyk, který může vést až k univerzitnímu studiu v češtině.

Většinu studentů, kteří přicházejí do Ostravy z Užhorodu, ale spojuje ještě další věc zájem o matematiku, robotiku, kybernetiku a další technické obory. Jejich oblibu přitom v Užhorodě šíří i samotná VŠB TUO, která tam poslední dva roky organizuje odpolední kroužky „tvůrčí kybernetiky“. Na nich se děti učí formou hry pochopit a aplikovat do praxe elektronické systémy. Ostravská technická univerzita v projektu financuje nákladné roboty i přípravu lektorů.

Jedním ze současných posluchačů ostravské VŠB TUO, který také před loňskou maturitou v Užhorodě navštěvoval „robotický kroužek“, je Oleh Permjakov.

„Programuji od třinácti let, účastnil jsem se školních olympiád v matematice nebo informatice a některé jsem i vyhrál. Strávil jsem jako host několik týdnů ve školách v Anglii i Polsku, ale nejvíc se mi líbilo právě v Ostravě. Kvůli tomu jsem se také začal připravovat na certifikát z češtiny,“ popsal svou dráhu Oleh.

V OSTRAVĚ STOJÍ O „MOZKY Z VÝCHODU“

Mostem mezi Užhorodem a Ostravou je pro zájemce o studium nezisková organizace EEECC. Uchazečům a jejich rodinám pomáhá vypořádat se s administrativní a logistickou zátěží celého procesu, včetně nejisté cesty k získání studentských víz.

„Nefungujeme jako agentura. Za poplatek, který si může dovolit běžná rodina, pomáháme dostat čerstvé maturanty z Užhorodu bez jakékoliv prodlevy na dvě ostravské univerzity, kde studují v češtině. Primárně jde o technickou univerzitu, od jisté doby ale spolupracujeme i s humanitněji založenou Ostravskou univerzitou. Kromě medicíny a práva jsme tak schopni studentům nabídnout snad všechny obory, o které projeví zájem,“ nastínil roli EEECC jeho šéf Josef Oriško. Ten do Masarykovy školy v Užhorodě zajíždí na „nábory“, během kterých vysvětluje studentům i rodičům všechny potřebné kroky před výjezdem do Ostravy.

EEECC navíc pořádá v Oderských vrších pro ukrajinské školáky takzvané „lesní školy“, které jsou pro některé účastníky „odrazovým můstkem“ ke studiu v Ostravě. Klíčová je přitom jazyková příprava, protože uchazeči potřebují jazykový certifikát na úroveň B1 a nově si ho už nemohou jako dosud „dodělat“ během prvního semestru.

Podle Oriška ale tato výzva nepředstavuje pro Ukrajince zásadní bariéru. „Náš program by nešel dělat v Albánii ani v Maďarsku, ale jen ve slovanských zemích, kde je výuka češtiny desetkrát rychlejší. Mám zkušenosti se studenty ze Zambie nebo Vietnamu. Oni se učí tři roky, aby se dostali na úroveň, na které je Ukrajinec za měsíc,“ dodal Oriško.

Jen letos se zatím přihlásila na bakalářská studia do Ostravy téměř dvacítka Ukrajinců. Podle rektora VŠB TUO Václava Snášela je tento v Česku co do počtu ojedinělý program přínosem i pro univerzitu.

„Samozřejmě stojíme o to být účastníkem mezinárodní výměny studentů. Z Ukrajiny i dalších zemí bývalého SSSR navíc často přicházejí mladí lidé s talentem pro technické obory. A jazyková i kulturní blízkost je pochopitelně výhoda i pro univerzitu,“ konstatoval rektor Snášel.

Někteří posluchači ostravské univerzity už při studiu na Ostravsku pracují v technologických firmách a podle Oriška se tam mnozí z nich díky továrním komínům i díky dobrému dopravnímu spojení se západem Ukrajiny cítí jako doma.