Sportovní redaktor Deníku Jiří FišaraZdroj: DENÍK/Jiří Kopáč

Policisté a vojáci se stáhnou z hranic města, spoustě lidí se uleví. Budou třeba moct vyrazit do zaměstnání.

Jsou to pro nás dobré zprávy. A že jsme je už potřebovali. Troufám si tvrdit, že na těch 14 březnových dnů asi nikdo zevnitř naší zóny nezapomene do konce života. Ještě ráno v obchodě si jedna slečna postěžovala, že si připadá jak ve špatném filmu. Teď se věci, doufejme, obracejí pomalu k lepšímu.

Dnes večer to v Litovli oslavíme znovu potleskem na balkonech a v oknech. Počítám, že to bude bouřlivé. Město čeká „spanilá jízda“ hasičů, policistů, záchranářů i zástupců dalších složek, které v nelehké době držely město nad vodou.

Na přehnanou euforii místo ještě není. Však také nikdo nevybíhal po vyhlášení ze dveří a v pokleku nelíbal půdu pod nohama. I když úsměvy v obličejích na balkonech naproti se rozeznat daly. Je to jen první krok, na to nesmíme zapomínat.

Policie střeží vstup do uzavřené oblasti na Litovelsku. Ilustrační foto
Konec izolace Litovle a Uničova. Hygienici zrušili omezení

Pořád jsme se však dostali teprve na stejnou úroveň jako zbytek republiky, což, řekněme si na rovinu, není žádná sláva. Přísná omezení ohledně roušek, shlukování na veřejnosti a podobně, platí i nadále. Na druhou stranu už vám nehrozí pokuta za zdravotní procházku v lese.

Pevně ovšem věřím, že nebudeme následovat příklady z některých měst, kde vzali útokem cyklostezky a turistické památky. Za posledních pár dní jsme nad nimi v zóně mnohokrát kroutili hlavou.

Věřím, že si po prodělané zkušenosti daleko lépe než zbytek země uvědomujeme, co znamená chovat se zodpovědně vůči svému okolí. Dál musíme chránit starší a pomáhat jim.

Taky je jasné, že se budeme se muset vyrovnat se spoustou věcí. Jinde nepřijali otevření hranic naší oblasti se stejným nadšením. Čekám, že kamkoliv teď přijdeme, budou se na nás minimálně nějakou dobu dívat jako na exotická zvířátka. Možná i trochu nebezpečná.

Vydržme to a nezlobme se na takové lidi. V posledních dvou týdnech jsme zvládli daleko těžší příkoří.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček označuje nálepkami s českou a španělskou vlajkou krabice s humanitární pomocí České republiky, které 29. března 2020 odvážely kamiony z policejního skladu v Opočínku u Pardubic.
Pomoc v boji s koronavirem. Česko poslalo ochranné obleky do Itálie a Španělska

Pomáhejme si dál, jako v těch nejtěžších dnech. A mysleme i na druhé a ne jen na sebe. Ať nám to dobré vydrží co nejdéle po návratu do normálu. Ostatně k tomu nám ještě i tak zbývá pořádný kus cesty.

Jak zakončit poslední díl? Větou, kterou nikdo z nás od druhého většinou neslyší rád. Dnes mi to, doufám, prominete. VŽDYŤ JSEM TO ŘÍKAL, že nic netrvá věčně.

Držme se.

14 dní karantény v Zápisníku Jiřího Fišary

V izolaci v Litovli byl od 16. března i sportovní redaktor Deníku Jiří Fišara. Každý den proto posílal Zápisník, ve kterém popisoval atmosféru ve městě, postřehy i pocity. Projděte si celou dobu izolace den po dni očima našeho redaktora.

Den 1. 
Není to úplně příjemný pocit, když se ráno probudíte a vaše město je na seznamu obcí, které byly kvůli šíření epidemie v podstatě odříznuty od okolního světa. 

Život v uzavřeném městě, den první: Nejprve hlas starosty, pak karanténa

Den 2.
V životě by mě nenapadlo, že budu psát o dobrodružné cestě do obchodu na úplně standardní nákup.

Život v uzavřeném městě, den druhý: Bez zubaře, ale s čerstvým masem

Den 3. 
Kdo si zaslouží další speciální poděkování, a chtěl bych je speciálně zmínit, jsou prodavačky, a vůbec všichni zaměstnanci v supermarketech.

Život v uzavřeném městě, den třetí: Máme tu své hrdiny. Chraňme je

Den 4.
Poprvé od uzavření zóny jsem se dostal přímo za hranice Litovle. 

Život v uzavřeném městě, den čtvrtý: Postaral jsem se o pozdvižení v obchodě

Den 5.
Každé prohlášení našich politiků je teď citlivé a vyvolává někdy šílenství. Zvlášť v našem případě. 

Život v uzavřeném městě, den pátý: Neblbněte! Proklouznout hlídce není bojovka

Den 6.
Kdyby nebylo posledních dramatických událostí, hrála by dnes olomoucká Sigma fotbalovou ligu s Příbramí. A já bych brblal, že se mi do nečasu nechce.

Život v uzavřeném městě, den šestý: Večer na balkony. Potlesk je poděkování

Den 7.
Úplně samozřejmě vymizelo podávání rukou. Řekl bych, že teď všeobecně nejvíc frčí všechny varianty zamávání.

Život v uzavřeném městě, den sedmý: Pozdravy za časů korony

Den 8.
Po sídlišti nám mezi paneláky pobíhal starosta, vykřikoval povzbuzující hesla a lidé na balkonech mu tleskali jako o život. 

Život v uzavřeném městě, den osmý: Když se nemoc přiblíží, začnete ji brát jinak

Den 9.
Sociální sítě jsou jako ostrý nůž a je jen na lidech, jak jej použijí. Může z něj být třeba skalpel, kterým lékař při správném použití někomu zachrání život. A nebo nebezpečná zbraň, kterou se dá hodně ublížit či dokonce zabít.  

Život v uzavřeném městě, den devátý: Přemýšlejte, co sdílíte na Facebooku

Den 10.
Vznikla už i iniciativa, která by chtěla všem hrdinům dnešních dní, tedy zdravotníkům, hasičům, prodavačům, ale i všem dobrovolníkům aspoň částečně poděkovat.

Život v uzavřeném městě, den desátý: Litovel už organizuje poděkování

Den 11.
Když pivovar zastavil před pár dny výrobu, vtipkovalo se, že teprve teď přichází ta pravá krize.

Život v uzavřeném městě, den jedenáctý: Obavy se vrací, ale vedeme si dobře

Den 12. 
Na některých místech už lehce upadá morálka.

Život v uzavřeném městě, den dvanáctý: Další den na čekané a pokažené lívance

Den 13.
Nervy napnuté jak špagáty.

Život v uzavřeném městě, den třináctý: V Olomouci vymysleli lék? Nervy pracují

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník