Sedmnáctý říjen roku 1931 připadal na sobotu, ale to byl ve 30. letech docela běžný pracovní den. Pracoval také chicagský soud. Pro něj ale tento den tak úplně obyčejný nebyl. Šlo o datum, kdy měl padnout verdikt nad legendárním bossem chicagské mafie, přezdívaném "Zjizvená tvář" (Scarface), ale daleko známějším pod zkrácenou verzí svého skutečného jména - Al Capone.

Joseph James DeAngelo v době, kdy sloužil u policie. Jeho oddělení prošetřovalo činy, které ve skutečnosti spáchal on. Ve stejných letech začal vykrádat domy a spáchal první vraždu.
Byl otec i zrůda. Expolicista řádil roky, k dopadení pomohl až netradiční postup

Policie se mu léta snažila dostat na kobylku a nedařilo se jí to. Přestože ho podezírala z vražd, vydírání, pašování i praní špinavých peněz, nakonec se slavnému mafiánovi stalo osudným něco jiného. On, který se na adresu daňových úředníků rád nechával slyšet, že "nemohou vybírat legální daně z nelegálních peněz", byl odsouzen k 11 letům vězení - za nepodání daňového přiznání.

Rváč od dětství

Alphonse Gabriel Capone se narodil v roce 1899 v newyorské čtvrti Brooklyn, jeho rodiče, Gabriele Capone a Teresa Raiolaová, byli italští přistěhovalci z neapole, kteří se v nové zemi uchytili v dělnických profesích.

Malý Al byl ale méně přizpůsobivý než oni. Když začal chodit do školy, jen těžko se srovnával se školním řádem, a ve 14 letech byl vyloučen, protože praštil učitele.

Po vyhazovu ze školních lavic zkoušel všechno možné, ale nikde se trvale neuchytil. Italové v Americe drželi spolu, a tak se s prosbou o pomoc při hledání nějakého výdělku obrátil na přítele Johnnyho "Lišku" Torria. Chlapíka, jenž si právě začínal budovat svou vlastní "říši", respektive vymahačské teritorium, tedy území, na němž se mohli obchodníci udržet jenom tehdy, pokud mu platili výpalné.

Texaské městečko Killeen, v němž došlo před 30 lety k masakru, jenž si vyžádal 23 obětí - šlo o nejvražednější masovou střelbu do té doby v USA
Vrah, který se mstil ženám. Před 30 lety spáchal v Texasu děsivý masakr

Torrio, označovaný některými historiky za otce amerického gangsterství, seznámil Caponeho s Frankiem Yalem. To byl majitel řady nočních klubů, kam se chodilo pít, provozovat hazard a spát s dívkami na jednu noc. Yale zaměstnal Caponeho jako vyhazovače a barmana, ale brzy zjistil, že jeho nový zaměstnanec má na tyto práce dost prchlivou povahu. Capone byl vznětlivý, nepotřeboval moc, aby se začal prát, a jedné noci to skončilo bitkou na nože. Capone utržil tři řezné rány v obličeji, jež mu později vynesly přezdívku Scarface. O stavu, v jakém vyšel z této rvačky jeho sok Frank Gallucio, se moc nepíše. Údajně šlo o souboj kvůli Galluciově sestře, o níž se měl Capone nevhodně vyjádřit.

Ve svých osmnácti se pořezaný bitkař seznámil s Mae Coughlinovou a ještě téhož roku si ji vzal. A jak už byl tak rázný od přírody, brzy jeho rodinu obohatilo první dítě, Albert Francis "Sonny" Capone, možná jediná živá bytost na světě, kvůli které Capone alespoň zvažoval možnost, že by se mohl živit poctivě. Po chlapcově narození dal totiž vale svým mafiánským přátelům a přestěhoval se i s rodinou do Baltimoru, kde se hodlal živit jako účetní. Je paradoxem dějin, že to nakonec byly právě účty, co zdánlivě neohrozitelného šéfa podsvětí srazilo na kolena. 

Do čela chicagského podsvětí

Nudná práce za kancelářským stolem ale nebyla nic, co by impulsivnímu bitkaři dlouhodobě imponovalo. Když se mu proto znovu ozval jeho "kmotr" Torrio, Capone rád toto volání Sirén vyslyšel.

Torrio si v té době budoval své nové panství v Chicagu a chtěl, aby mu je jeho kmotřenec pomohl spravovat. Capone se do tohoto úkolu s vervou pustil a brzy se dostal ještě dál, než možná sám doufal. Torria totiž dostihla drsná realita, ve které žil, a v roce 1925 se stal málem obětí pokusu o atentát, který si na něj objednali jeho konkurenti Hymie "Bidlo" Weiss, Vincent "Pletichář" Drucci a George "Bugs" Moran. Zraněný Torrio strávil tři týdny v nemocnici a rozhodl se z nelegálního podnikání vycouvat. Předat své území konkurentům, kteří se jej pokusili zabít, ale také nechtěl, a tak celou svou říši "odkázal" Caponemu.

Frank Sinatra ve své nejslavnější vedlejší roli vojáka Maggia ve slavném snímku Odtud až na věčnost. O jeho obsazení do této role se dodnes vyprávějí legendy
Koňská hlava v posteli? Slavnou scénu z Kmotra inspirovala realita

V šestadvaceti letech se stal Capone pánem Chicaga. Nebyl úzkoprsý, byl i dostatečně troufalý a své podnikání rychle rozšířil. V polovině 20. let mu jeho svérázné podnikání údajně vynášelo téměř 60 milionů ročně (bezmála 900 milionů v dnešních penězích) a jeho bohatství stále rostlo.

Spolu s tím rostla i jeho záliba v násilí. Ne každému se vymahačské metody italského přistěhovalce líbily a řada obchodníků se pokoušela Caponeho poslům vzdorovat. V takovém případě ale neměl mladý boss žádné skrupule a chicagská policie začala brzy nacházet mrtvá těla vzpurných podnikatelů.

Hlavní příjem mafie přitom činilo v té době pašování nelegálního alkoholu, protože ve Spojených státech platila od roku 1920 prohibice. Alkohol se nesměl vyrábět, prodávat ani převážet, ale pořád se pil - což podle 18. dodatku americké ústavy nezákonné nebylo. A Caponeho zájmem bylo, aby tam, kde se pije, se pil zejména jeho alkohol, ale aby o tom nikdo nemluvil. A jeho lidé uměli být přesvědčiví, když začali toto pravidlo v Chicagu zavádět do praxe.

Masakr na svatého Valentina

Nejslavnější hromadnou vraždou spojenou s Caponeho jménem, mnohokrát zfilmovanou i zdramatizovanou, zůstává takzvaný masakr na Den svatého Valentina, k němuž došlo 14. února 1929. Capone byl sice toho dne v Miami a nikdo mu nikdy neprokázal, že to byl on, kdo stál za tímto zločinem, přesto je mu ale jeho organizace dodnes přičítána - a nejspíše právem.

Ten den přijelo ke garáži, v níž se nacházelo sedm členů konkurenčního Moranova gangu, policejní auto. Svědci si všimli, že z něj vystoupili čtyři muži, dva oblečení jako uniformovaní policisté. Čtveřice vstoupila do garáže a "policisté" nařídili Moranovým mužům, aby se postavili čelem ke zdi.

Situace po vraždě. Policejní snímek zachycuje vyšetřovatele nad mrtvolou reportéra Jakea Lingleho
Záhadná vražda v Chicagu. Novináře s kontakty na Caponeho zabili za bílého dne

Když zaskočení gangsteři uposlechli, následovala nemilosrdná poprava: zezadu je pokropila palba ze samopalů a z brokovnic, při níž bylo vystřeleno nejméně sedmdesát nábojů (některé zdroje uvádějí dokonce 150). Nikdo ze zasažených střelbu nepřežil, většina zemřela okamžitě. Jen muž jménem Frank Gusenberg ještě nějakou dobu dýchal a dočkal se příjezdu policie. Na otázku, kdo po něm střílel, však odpověděl: "Nikdo", načež krátce poté skonal.

Čtveřice pachatelů po činu opustila garáž tak, že dva muži v civilu vyšli s rukama nad hlavou a oba "policisté" za nimi se zbraněmi v rukách.  Mělo to upokojit svědky, kteří mohli sledovat, jak byli pachatelé zatčeni a odvedeni, a neměli tedy důvod skutečnou policii volat. (Podobnou "fintu" mimochodem použil ve své povídce "Ukradená vražda" český spisovatel Karel Čapek. Povídka poprvé vyšla právě v roce 1929, je tedy možné, že se Čapek slavnou valentýnskou vraždou lehce inspiroval.)

Policisté se nakonec na místo samozřejmě dostali, ale jak už bylo zmíněno, jediný přežívající svědek před smrtí stejně nepromluvil.

Takhle zabíjí jenom Capone

Příčinou masakru byl zřejmě spor o sféru vlivu: Moran ovládal sever Chicaga, Capone jih, a ani jeden se nebránil myšlence mít pod kontrolou celé město. Moran navíc unikl smrti jen o vlásek - v garáži měl být původně spolu se svými muži, ale opozdil se, a když dorazil, všiml si policejního auta. Raději se proto vytratil, což mu zachránilo život.

Když se ho novináři o pár dní později na vraždění zeptali, odpověděl prý: "Takhle zabíjí jenom Capone." Tato sentence se rychle proslavila a dostala se i do většiny filmů o masakru, ale jemu samému příliš neposloužila. Porušil tím totiž nepsaný zákon mlčení, který mafie ctila, a ztratil v podsvětí vážnost.

Marlon Brando jako don Vito Corleone v Coppolově snímku Kmotr
Žili na hraně. Kmotři vstoupili do dějin zločinu i na filmové plátno

Capone si jeho nařčení navíc nenechal líbit a když se ho novináři na ně dotázali, odsekl jim: "Jedinej chlap, kterej takhle zabíjí, je Bugs Moran."

Žádné důkazy vedoucí k objednavateli vraždy se nikdy neobjevily a Capone nebyl pro tento zločin nikdy stíhán. FBI však byla přesvědčena, že za mrtvolami v garáži stojí on a v roce 1930 ho označila za "veřejného nepřítele číslo jedna". 

Daně a jak na něj

Caponeho drzost a sebevědomí rostly, takže rád přijímal novináře v přepychově zařízeném hotelovém apartmá a všude dával na odiv svůj život na vysoké noze. Když Spojené státy naplno zasáhla hospodářská krize, nechával v ulicích rozdávat polévku pro nezaměstnané a tvářil se jako pán celého Chicaga.

Navzdory svému extravagantnímu životnímu stylu, tak okázale vystavovanému veřejné pozornosti, ale nikdy nepodal federální daňové přiznání a tvrdil, že nemá žádné zdanitelné příjmy. A právě to se mu stalo osudným.

Na Caponeho peněženku se zaměřil tým zvláštního agenta americké vládní agentury IRS (Internal Revenue Service) Franka Wilsona a postupně začal shromažďovat důkazy, že Capone získal miliony dolarů z příjmů, které nebyly nikdy zdaněny.

Alcatraz je jedním z nejznámějších vězení na světě. Fascinaci veřejnosti si vysloužil svým umístěním na ostrově i pověstí zařízení, z nějž není možnost utéct.
Do nitra Alcatrazu: Slavná věznice děsila k smrti, samotku okusil nejeden vrah

Konečně tu bylo něco pevného, na čem bylo možné dosud nezranitelného mafiána dostat. Capone byl zatčen a obžalován z 23 případů vyhnutí se placení federální daně z příjmu. Nebyl sám: obviněn byl i jeho bratr Ralph a celá skupina dalších kompliců, kteří mu v tomto podvodném jednání pomáhali.

Mafián zkusil všechny možné triky, aby se trestu vyhnul: nejdříve nabídl plné přiznání výměnou za nízký trest, ale soudce na nic takového nepřistoupil. Capone se tedy pokusil podplatit celou porotu. Ani to mu ale nevyšlo; soudce na poslední chvíli všech 12 členů poroty vyměnil.

V sobotu 17. října 1931 byl Capone shledán vinným a o týden později, 24. října odsouzen k trestu, který byl v té době téměř neslýchaný: k 11 letům ve vězení. Kromě toho měl uhradit veškeré soudní náklady, doplatit daň ve výši více než 200 tisíc a zaplatit navrch další padesátitisícovou pokutu. Proti rozsudku se okamžitě odvolal, ale to mu už nepomohlo. Skončil ve vězení, z něhož nakonec vyšel jako lidská troska. Dožil na Floridě, postižený těžkou demencí. Do Chicaga se už nikdy nevrátil.