Kliknutím zvětšíteVe středu 23. října 2002 večer probíhalo v Domě kultury Státního závodu na výrobu kuličkových ložisek v oblasti Dubrovka v Moskvě (známého jako divadlo Na Dubrovce) představení kultovního ruského muzikálu Nord-Ost, které bylo úplně vyprodáno. Mnozí z diváků na drahé vstupenky dlouze šetřili.
Muzikál autorské dvojice Alexeje Ivaščenka a Georgije Vasiljeva na motivy románu Viktora Kaverina Dva kapitáni oslavoval ruské vojáky z druhé světové války a hrát se začal v sobotu 19. října 2002. Nikdo netušil, že tato hra a její moskevské uvedení se do dějin světové divadelní tvorby už brzy zapíše něčím úplně jiným než úspěšným provedením – přestože bylo opravdu úspěšné.
Vpád ozbrojenců
Během druhého dějství, krátce po deváté večer, zastavil náhle před divadlem autobus, z nějž vyskákalo asi 40 nebo 50 maskovaných ozbrojenců, mužů i žen, kteří se samopaly v rukách vtrhli do budovy a vrazili do hlediště, kde začali pálit do vzduchu. Kromě osmnácti Kalašnikovů byli vyzbrojeni asi 20 pistolemi, stovkou ručních granátů a více než 100 kilogramy výbušnin, z nichž si vyrobili improvizované sebevražedné nálože připevněné k tělu.
V nastalé panice a zmatku vyvolané výstražnou střelbou se podařilo z budovy uniknout nebo se schovat asi 90 lidem, zejména účinkujícím a dalším zaměstnancům divadla, kteří se v okamžiku vpádu teroristů nacházeli v zákulisí a utekli otevřeným oknem. Přibližně 850 až 900 lidí ale uvízlo v pasti a bylo ozbrojenci zajato.
Vůdce útoku, jímž byl dvaadvacetiletý Čečen Movsar Barajev, synovec zabitého velitele čečenské povstalecké milice Arbiho Barajeva, následně oznámil, že jeho tým, který označil za sebevrahy („smertniky“) z „29. divize“, zaminoval budovu výbušninami a odpálí sebe i rukojmí, pokud se ruské síly nestáhnou z Čečenska. Že ale nechová žádnou zášť vůči cizím státním příslušníkům a propustí každého, kdo se prokáže cizím pasem. V sále se to týkalo zhruba 75 lidí ze 14 zemí, včetně Austrálie, Německa, Nizozemska, Ukrajiny, Británie a Spojených států). Barajev dále oznámil, že lhůta na splnění jeho požadavků je jeden týden, po jejím uplynutí hrozil postupným zabíjením rukojmí.
Čečenští ozbrojenci zajali v moskevském divadle Dubrovka v říjnu 2002 zhruba 850 rukojmí. Jejich čin skončil smrtí nejméně 170 lidí
Stěžejním požadavkem přitom nebylo nic jiného, než odchod ruské armády z Čečny. Dějství divadelního dramatu skončilo, dějství toho skutečného se ale právě začalo odvíjet.
Ve stínu války
V té době probíhala už třetím rokem takzvaná druhá rusko-čečenská válka, zahájená Ruskou federací začátkem srpna 1999, kdy ruské vojenské síly znovu z velké části ovládly území separatistického Čečenska.
Záminkou pro tento úder bylo to, že týž rok vtrhly oddíly vůdce čečenských separatistů Šamila Basajeva do sousedního Dagestánu s cílem ustavit tam islámský kálifát. Skutečným důvodem, který Rusko nikdy oficiálně nepřiznalo, mohla být ruská snaha vybudovat na čečenském území nový ropovod, jenž by přes Čečnu dopravoval kaspickou ropu.
Šamil Basajev, který zahynul v roce 2006 v Ingušsku při explozi nákladního automobilu naplněného výbušninami, je dodnes považován za jednoho z iniciátorů přepadu divadla, což nebyla první teroristická akce, již provedl – v roce 1991 unesl spolu s dalšími Čečeny letadlo ruského Aeroflotu a požadoval odvolání výjimečného stavu v Čečensku (únos se tehdy ještě obešel bez obětí, protože pachatelé se vzdali výměnou za volný průchod do Čečenska).
První fáze druhé rusko-čečenské války probíhala formou otevřeného boje mezi ruskou armádou a separatisty a skončila už v únoru 2000 ruským dobytím čečenského hlavního města Groznyj. Rusko nastolilo přímou vládu nad Čečenskem v květnu 2000 a jmenovalo promoskevskou vládu.
Tím ale tato válka neskončila, spíše teprve začala. Po několik dalších let napadali ruské síly čečenští partyzáni a k útokům docházelo i daleko od čečenského území, přičemž jejich terčem se často stávali ruští civilisté. Takový byl i přepad moskevského divadla Na Dubrovce.
Umírá první žena
Krátce po půlnoci ze středy 23. na čtvrtek 24. října 2002 propustili teroristé bez podmínek několik lidí, zejména malé děti, těhotné ženy a již zmíněné neruské občany.
Brzy ráno však teroristé zabili mladou ženu, která z nejasných příčin pronikla přes policejní kordón a vnikla do budovy. „Pět rukojmích je propuštěno, ale záchranáři vytahují nosítka s přikrytým tělem ženy, zastřelené a zabité únosci, což je první krátký pohled ruské veřejnosti na oběť násilí. Satelitní televizní kanál al-Džazíra se sídlem v Kataru vysílá prohlášení některých únosců. ‚Přísahám při Bohu, že máme větší zájem o umírání než vy o život,‘ říká ve vysílání černě oděný muž držící rukojmí. ‚Každý z nás je ochoten obětovat se v zájmu Boha a nezávislosti Čečenska,‘“ popsal tento okamžik o čtyři dny později britský deník Guardian.
Večer téhož dne se podařilo utéct z budovy dalším dvěma rukojmím. Jejich útěk se neobešel bez dramatu, protože teroristé na ně stříleli z granátometu a jednoho zranili.
Začala také přímá vyjednávání s teroristy, jichž se na jejich žádost zúčastnily známé veřejné a politické osobnosti jako například ruský liberální opoziční politik Boris Němcov, předseda tehdejší opoziční liberální politické strany Jabloko Grigorij Javlinskij nebo novinářka Anna Politkovská, známá svou otevřenou kritikou politiky ruského prezidenta Vladimira Putina. Do budovy byli také na krátkou dobu vpuštěni novináři a lékaři.
Mrtvých rukojmí přibývá
Během dalšího dne, což byl už pátek 25. října, bylo z budovy propuštěno dalších několik lidí, zejména dětí. Krátce před čtvrtou odpoledne sdělil mluvčí policie novinářům, že teroristé sice souhlasili s propuštěním všech cizinců, ale následná jednání se zhroutila a dohoda o propuštění nebyla ze strany únosců dodržena.
Ve čtyři odpoledne vystoupil šéf ruské federální bezpečnostní služby Nikolaj Patrušev s prohlášením, že propustí-li únosci všechna rukojmí, zaručuje jim ruská vláda život. „Jediná veřejná nabídka Kremlu skupině,“ glosoval to Guardian.
Prohlášení se bohužel nesetkalo s kýženou odezvou. Krátce před půl šestou se přes mluvčí muzikálu dostalo k novinářům zprostředkované prohlášení únosců, že před úsvitem začnou zabíjet další rukojmí.
Brzy na to došlo k dalšímu tragickému dramatu: Večer vnikl do budovy muž, který se domníval, že mezi rukojmími je jeho syn. Teroristé ho zastřelili.
Kolem půlnoci nebo po půlnoci se v divadle začalo zabíjet znovu. Jeden z rukojmí se pravděpodobně pokusil využít chvilkové únavy teroristů a zkusil uprchnout ze sálu, v němž byli všichni zadržováni. Únosci si ho ale všimli a spustili na něj palbu, při níž zasáhli dva další rukojmí (jeden z nich následkům podlehl). Prchajícího muže teroristé chytili a popravili.
Kontroverzní útok policejních sil
V sobotu nad ránem 26. října se policisté i novináři dozvěděli o dalších mrtvých a zraněných. Ruští představitelé se podle Guardianu naposledy pokusili domluvit s teroristy propuštění zbylých rukojmí, ale tato jednání rychle zkrachovala. Ruská policie se rozhodla k rychlému – a dodnes kontroverznímu – zásahu proti únoscům.
Asi v pět ráno zhaslo před hlavním vchodem do divadla osvětlení a dovnitř začal proudit přes ventilaci plyn, který měl uspat nebo alespoň utlumit reakce teroristů. Složení použité chemické látky ruské úřady nikdy nezveřejnily, ale předpokládá se, že šlo o derivát fentanylu, pravděpodobně 3-methylfentanyl, který je ještě silnější než morfin.
Kolem půl šesté vrazily do budovy elitní ruské protiteroristické jednotky. Během jejího obsazování došlo k několika přestřelkám a ozvaly se i výbuchy, teroristé stihli zastřelit dvě rukojmí (podle některých zdrojů je zastřelili ještě před útokem speciálních jednotek), několik dalších zranili.
Po více než hodině však speciální jednotky definitivně obsadily celou budovu a zneškodnily, respektive zabily všechny teroristy, včetně Movsara Barajeva. Následně se začala rozsáhlá evakuace rukojmích – a policisté, hasiči i záchranáři začali bohužel vynášet z divadla také stovky mrtvých těl.
„Těla byla bezvládná a zkroucená, visela přes ramena hasičů, kteří je vynášeli z moskevského divadla, kam si tito lidé před pouhými třemi večery přišli užít populární muzikál. Jak padal sníh, na betonové terase foyer se hromadily neživé postavy návštěvníků divadla, kteří ještě měli večerní šaty. ‚Musíte pro těla poslat autobusy,‘ křičel jeden policista, když parkoviště zaplavily sanitní vozy, ‚ne sanitky‘,“ popsal tuto děsivou scenérii reportér Guardianu Nick Paton Walsh, který byl přímo na místě.
„Mezi přeživšími byli údajně dva Britové, dvacetiletý Richard Low, student jazyků v Moskvě, a jeho matka Sidica. Patřili mezi ty šťastné. Ty méně šťastné jsme našli rozložené ve foyer divadla. První novináři na místo dorazili několik minut poté, co ruské síly zaútočily na divadlo a setkaly se s podívanou naprosté devastace,“ uváděl dále otřesený britský novinář.
„Sledoval jsem, jak policista chytil dospívající dívku za ruce, nohy se jí podlamovaly z plynu a šoku. ‚Zhluboka se nadechni,‘ povzbuzoval ji. Nadechla se a vydechla. Její oči se zaostřily a na tváři se jí objevil úsměv úlevy. Po mé levici nesli další dívku, která visela přes rameno jiného mladého policisty. Položil ji na betonové pódium uprostřed parkoviště, oblečenou jen do černé podprsenky a kalhot. Na jejích černých vlasech bylo vidět bílý prášek. Nejevila známky života. Za 15 minut jsem napočítal na terase divadla na 70 těl a nehybných postav. Pár z nich s sebou ještě škubalo. Byla to noční můra,“ psal Walsh.
Putin se omlouvá
Osmadvacátý říjen vyhlásilo Rusko jako den smutku za mrtvé civilisty z divadla a ruský prezident Vladimir Putin v médiích oznámil, že Rusko nebude nikdy s teroristy vyjednávat. Současně se však na veřejnost dostaly hrozivé zprávy: ukázalo se, že v divadle zahynulo více než 100 rukojmí, a hlavní moskevský lékař Andrej Selcovskij veřejně oznámil, že naprostou většinu z nich zabil – plyn.
„To, co se zpočátku jevilo jako brilantní lest – rozkaz nejvyšších Putinových protiteroristických důstojníků zaplavit moskevské divadlo silným plynem, jenž měl více než 50 čečenských teroristů držících stovky rukojmích vykouřit a zabránit jim odpálit jejich sebevražedné bomby, se proměnilo v katastrofu,“ glosoval to reportér Walsh. Celkový počet mrtvých se nakonec vyšplhal až ke 170, z toho nejméně 130 představovali rukojmí.
Rukojmí z divadla Dubrovka, kteří přežili krizi, navštívil ve Sklifosovském ústavu urgentní medicíny také Vladimir Putin
Putin znovu předstoupil před veřejnost a prohlásil, že země prošla „děsivými dvěma dny“. Pak dodal, že ačkoli doufal, že většinu rukojmích půjde zachránit, oběti byly nevyhnutelné.
„Dosáhli jsme téměř nemožného,“ uvedl tehdy Putin. „Zachránili jsme životy stovkám, ano, stovkám lidí. Ukázali jsme, že Rusko nelze srazit na kolena. Ale teď chci ze všeho nejvíce oslovit příbuzné a blízké těch, kteří zemřeli. Nebyli jsme schopni zachránit všechny. Prosíme o odpuštění.“
Šokující odhalení – zabíjel policejní plyn
Brzy poté vyšlo najevo, že ve chvíli, kdy speciální jednotky vpustily do budovy první kubíky plynu, dovolali se dva lidé z řad rukojmí před mobilní telefon do rozhlasové stanice Echo Moskvy a žádali o pomoc. „Plynují nás,“ hlásil jeden z nich. „Všichni sedíme v sále. Opravdu prosíme, aby nás nezplynovali.“
Jednotky, které následně vtrhly do budovy, pak zabíjely čečenské ozbrojence i tehdy, pokud byli v bezvědomí a napůl seděli, napůl leželi zhroucení v červených plyšových křeslech divadelního hlediště, s podomácky vyrobenými bombami stále připevněnými k tělu. Přestože o sobě nejspíše již nevěděli, byli postříleni do jednoho.
Plyn, jenž se nestačil rozptýlit, přiotrávil také několik ruských vojáků, kteří pronikali do divadla v dalším sledu. Sám Walsh viděl jednoho z těchto vojáků, jak se vypotácel z budovy, předklonil se u květinového záhonu a s rukama opřenýma o kolena zvracel.
Protože útočníci byli při policejní akci pobiti, čelil soudnímu procesu nakonec jen jeden spiklenec, muž jménem Zaurbek Talchigov, jenž byl obviněn z napomáhání při přípravách útoku a odsouzen na 8,5 roku do vězení. Za smrt lidí otrávených plynem při osvobozovací operaci ani za neschopnost zpravodajských služeb útoku předejít nebyl veden k odpovědnosti nikdo. Zástupce ředitele FSB Vladimira Proničeva, který tuto operaci řídil, vyznamenal Putin titulem Hrdina Ruska.
Skupina příbuzných obětí a několika přeživších rukojmí později zažalovala ruskou vládu a požadovala otevřené vyšetření případu a odtajnění příslušných informací. Ruský soud v Moskvě tyto žaloby v roce 2003 zamítl, ale Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl o osm let později, v roce 2011, ve prospěch obětí a nařídil ruské vládě, aby jim zaplatila odškodné ve výši asi milion eur. Putinovu moc ani autoritu to však v Rusku nijak nepodkopalo.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
