Šest tun mramoru a tři roky práce byly potřeba pro vznik sochy, kterou obdivuje celý svět. Tvorba italského sochaře a architekta Michelangela Buonarrotiho je plná děl, která se zapsala do historie.

Zejména jedno ale zná prakticky každý. Socha biblického Davida, která se nachází ve Florencii, začala vznikat 13. září 1501. Umělec na ní pracoval téměř tři roky.

Obraz nizozemského malíře Jana Vermeera, na němž restaurátoři objevili postavu kupida.
Barokní záhada odhalena: Malba na obraze od Vermeera ukrývala tajemství

Prakticky v každé knize věnující se dějinám umění se lze dočíst o procesu její tvorby, použitém materiálu a uměleckém přínosu. „Dílo bylo vytvořeno z jediného bloku mramoru. Když na něm Michelangelo začal pracovat, bylo mu pouhých šestadvacet let," píše třeba server Academia, oficiální web galerie, v níž se David nachází.

S dílem se však pojí i řada méně známých zajímavostí.

Proti proudu

Michelangelo samozřejmě nebyl prvním umělcem, jehož zaujal biblický příběh střetu Davida s Goliášem. Jenže mladý italský sochař se rozhodl zobrazit Davida zcela jinak než všichni před ním. Tedy ne po vítězné bitvě a s hlavou či nohou poraženého obra. Porušil tak letitou tradici.

„Historici umění se domnívají, že Michelangelo představuje Davida před bojem. Tomuto názoru napovídá Davidův výraz tváře, který je plný úzkosti," píše server Mental Floss. Jak doplňuje server Academia, i v Davidově postoji si lze všimnout napětí, a přípravu na následné dění.

Ze druhé ruky

Socha Davida je vytvořená z jediného kusu mramoru. Tuhle větu se lze dočíst prakticky v každé knize či na webové stránce, kde se píše o tomto Michelangelově díle.

Jenže už méně se ví, že se k obřímu bloku materiálu, ze kterého se vyklubala přes pět metrů vysoká postava, nedostal Michelangelo jako první. „Dva sochaři, Agostino di Duccio a později Antonio Rossellino, pracovali s kvádrem mramoru, ze kterého později vznikl David, ještě před Michelangelem.

Replika lodi Götheborg
Jedna z největších plachetnic historie opět vypluje. Repliku čeká náročný úkol

Žádný se ale při zpracování materiálu nedostal daleko - buď kvůli neshodám s klienty, nedostatku zkušeností s tvorbou tak velkých soch či proto, že se podle nich s tak obřím kusem pracovalo příliš složitě," nastiňuje server Visit Tuscany.

A tak si blok vzácného mramoru musel počkat na chvíli, kdy se ho chopí Michelangelo a vytvoří z něj postavu, kterou bude obdivovat celý svět i půl tisíciletí po jejím vzniku.

Tajemné ruce

Mnohá velká umělecká díla historie v sobě ukrývají pouhé náznaky něčeho, co se autor snaží sdělit okolí. Nejinak je tomu i u Michelangelova Davida. I když už tuto sochu viděl prakticky každý, i kdyby jen v učebnici na obrázku, až při bližším pohledu si lze všimnout, že navzdory jinak dokonalému zobrazení lidského těla je Davidova pravá ruka větší než levá. Existuje více teorií, proč se umělec rozhodl pro takový krok. „Podle některých je to odkaz k významu biblického jména David," uvádí server Michelangelo.org.

První důkazy o existenci bojovnic vikinského světa se objevily na přelomu 19. a 20. století. Ve východním Norsku byl v Nordre Kjølen nalezen ženský hrob s veškerým vybavením typickým pro válečníka.
Štítová bojovnice, nebo nebinární válečník. Slavný vikinský hrob skrývá záhadu

Existují ale i další teorie. Například na umělecké konferenci v roce 2010 ve Florencii byl prezentován kontroverzní výzkum, podle něhož David v pravé ruce svírá tajnou zbraň. „V pravé ruce s naběhnutými žílami David drží část hrozivé zbraně používané od starověku až do 17. století," uvedli historici umění Sergio Risaliti a Francesco Vossilla v knize „L’Altro David“ (Jiný David, pozn. red.). Podle nich mělo jít o část nástroje, který sloužil k vystřelování kamenů, jakousi zmenšeninu katapultu.

Leonardo v komisi

Ve chvíli, kdy Michelangelo Davida dokončil, měla jeho socha dle původní smlouvy s vedením Florencie putovat na některé veřejné místo. O tom, kde přesně bude dílo stát, rozhodovala speciální komise. Skládala se nejen z politických představitelů, ale i významných umělců. „Místo pro Davida tak pomáhali hledat lidé jako Sandro Botticelli či Leonardo da Vinci," upozorňuje server Visit Tuscany.

Mimochodem, konečné umístění díla na Piazza della Signoria, bylo zejména politickým krokem a rozhodnutím. Původně se totiž zamýšlelo, že David bude umístěn do blízkosti florentské katedrály, na Piazza del Duomo. Jenže toto náměstí je odedávna centrem náboženského života města, zatímco náměstí Piazza della Signoria před Palazzo Vecchio, kde nakonec David skončil, je považováno za centrum života světského.

Policejní snímek devětadvacetiletého italského zloděje Vincenza Peruggii, kterého v roce 1911 proslavila krádež Mony Lisy
Podezřívali i Picassa. Obraz Mona Lisa proslavila až krádež, jež vešla do dějin

„Postavení Davida před hlavní vchod do Palazzo Vecchio, což si vyžádali členové tehdejší nové florentské vlády, bylo vyjádřením síly republiky a z Davida se tak stal politický symbol," zmiňuje server Visit Tuscany. Právě politické pozadí pak ale stálo i za poškozením sochy během protestů v roce 1527. Dav tehdy poničil Davidou levou ruku.

Přepravit Davida z ateliéru na jeho nové místo trvalo čtyři dny a na transportu pracovalo čtyřicet mužů. „V noci byla socha hlídaná, aby se ji vzhledem k její nahotě, nepokusil zničit nějaký vandal," uvádí web Visit Tuscany.

Pohoršená královna

Přestože je David významným uměleckým dílem, obdivovaným mimo jiné právě proto, jak dokonale je zobrazeno lidské tělo, v historii se našli lidé, které pobuřovala Davidova nahota.

Patřily mezi ně také některé významné historické osobnosti - konkrétně nikdo menšíbnež britská královna Viktorie. „Když měla v roce 1857 zamířit replika Davida, kterou královna dostala z Florencie darem, na výstavu do Victoria and Albert Museum v Londýně, královna byla tak zaskočená nahotou této sochy, že nařídila, aby byly Davidovy genitálie překryty fíkovým listem, dříve, než bude socha vystavená," připomíná server Michelangelo.org.

Nejslavnější kopie

Jako každé velké umělecké dílo, se ani David nevyhnul kopírování. Ve světě tak existuje zhruba stovka jeho duplikátů. Vůbec nejslavnější kopie se ale nachází doslova jen pár desítek metrů od originálu. Ten je totiž od devatenáctého století přesunut z původního místa pod širým nebem u vstupu do Pallazo Vecchio do vnitřních prostor galerie.

„Na Piazza della Signoria, přesně v místě, kde kdysi stával originál, se od přesunu nachází nejslavnější Davidova kopie," upozorňuje server Academia.

Všichni ti, kdo si odnesli fotku s Davidem na náměstí, tak mají v telefonu či foťáku snímek ve společnosti dokonalé kopie. Toho pravého Davida, kterého vytvořil Michelangelo, na vlastní oči viděli pouze lidé, kteří zaplatili vstupné do prostor Galleria dell'Accademia di Firenze.

Komu vlastně patří?

I když David existuje už půl tisíciletí, před několika lety se opětovně rozhořel spor o vlastnictví této sochy. O to, koho je, se dohadují italský stát a město Florencie.

Rembrandtův autoportrét
Rembrandta provázely mýty už za života. Dodnes se řeší mrtvá opice na obrazu

Zatímco Florenťané tvrdí, že sochu si objednalo počátkem šestnáctého století město, zaplatilo za ni a tím pádem patří David Florencii, zástupci státu argumentují tím, že na náklady Itálie byla socha v devatenáctém století přestěhována do státem vlastněné galerie. Čí tedy David je, je nejasné doteď.

„Hlavním důvodem sporu jsou peníze. Ročně totiž vynese socha přibližně osm milionů eur, které turisti zaplatí za vstupné do La Galleria dell'Accademia, kde je David vystaven. A všechny tyto peníze putují italské vládě, jelikož stát je vlastníkem galerie. Město za Davida tedy neinkasuje nic," nastiňuje pozadí sporu CNN.