Kliknutím zvětšíteV globálních finančních institucích se praní špinavých peněz dodnes šíří jako virus. Snaha prohlásit nekale získané příjmy za legitimní je přitom stará tisíce let. Podle webu India Forensic už před dvěma tisíci let v Číně prováděli tehdejší obchodníci složité finanční transakce, jejichž cílem bylo zamaskovat nečistě obstarané příjmy před vládní byrokracií.
Vyperte peníze v prádelnách, poradil prý Caponemu účetní
Pojem „praní špinavých peněz“ pak získal na atraktivnosti ve 20. století díky tomu, že jeho vznik začal být přisuzován snad nejslavnějšímu gangsterovi z dob americké prohibice, chicagskému bossovi mafie Alovi Caponemu.
Podle legendy přišel Caponeho účetní na nápad, že peníze získané z nelegálního prodeje alkoholu a z další Caponeho trestné činnosti (zejména kuplířství, prodeje drog a vydírání) lze před úřady utajit navenek bohulibou činností. Přiměl prý proto Caponeho, aby za hotovost vybudoval síť veřejných prádelen, ve kterých si lidé mohli levně prát – pro orgány činné v trestním řízení bylo mimořádně obtížné kontrolovat, kolik lidí si v těchto prádelnách opravdu vypralo a kolik za to zaplatilo, případně kolik hotovosti proudí do provozu prádelen, takže spousta peněz z trestné činnosti se dala v tomto systému „ulít“.
Když byl v roce 1931 Capone obviněn z daňových úniků a skončil ve vězení, začala éra nového „praní špinavých peněz“, s nímž přišel další mafián Meyer Lansky, jenž bezmála miliardu dolarů prohnal skrz své impérium kasin a heren. Ve 40. letech pak rozšířil své zájmy i na Kubu, kde získal a zmodernizoval několik kasin v Havaně.
Po kubánské revoluci se vrátil zpět do Spojených států. Když začal být začátkem 70. let minulého století stíhán FBI, požádal o vystěhování do Izraele, které mu tehdejší izraelská premiérka Golda Meirová zamítla.
Al Capone ve společnosti Enocha 'Nuckyho' Johnsona, dalšího velkého bosse organizovaného zločinu z dob prohibice
Po dalším vyhoštění ze Švýcarska i z Paraguaye se Lansky musel vrátit do Států, kde byl okamžitě zatčen, ale protože už byl těžce nemocen, nenastoupil, na rozdíl od Caponeho, nikdy trest ve vězení. Zemřel v roce 1983, přičemž ještě za svého života se stal v roce 1974 předlohou pro postavu mafiána Hymana Rotha z druhého dílu Kmotra.
Lansky byl v praní špinavých peněz opravdu úspěšný a zemřel jako boháč, ale co historka o Caponem? Opravdu pral peníze přes levné veřejné prádelny fungující na principu hotovostní platby, jež jsou ve Spojených státech dodnes populární?
Hezká legenda, ale levné prádelny přišly později
Podle všeho je to jen mýtus. Vůbec první veřejná prádelna (takzvaný laundromat nebo také washateria) ve Spojených státech amerických byla podle dobového vydání texaských novin Texas Landmarks Legacies otevřena teprve ve středu 18. dubna 1934, a to konkrétně v texaském městě Fort Worth, tedy téměř na opačném konci země, než kde se nachází Chicago, kde na začátku 30. let vládl Al Capone. Ten byl navíc v té době už téměř tři roky za mřížemi a na dění venku ztratil jakýkoli vliv.
Al Capone v policejní služebně v Chicagu po zatčení na základě obvinění z potulky. Označen jako veřejný nepřítel číslo jedna
Skutečným zakladatelem texaské prádelny byl podle novin jistý C. A. Tannahill, v té době významný texaský podnikatel. Jeho prádelna, považovaná mnohými za vůbec první moderní komerční prádelnu na světě, fungovala jako samoobslužný podnik. Byla vybavena čtyřmi elektrickými pračkami, které si zákazníci mohli pronajmout a používat je každou hodinu.
Tannahillův přístup byl přitom inovativní právě v tom, že zprostředkoval tyto pračky velkému okruhu lidí. Pračky, fungující původně na páru, byly totiž vynalezeny již v 19. století. Jejich cena je ale činila pro běžného spotřebitele nedostižnými. Využívaly je například hotely ve svých prádelnách a k jejich obsluze najímaly častěji dělníky než dělnice, protože kvůli neustálému horku a páře šlo o mimořádně vysilující práci. Zdařile ji vylíčil třeba spisovatel Jack London ve svém částečně autobiografickém románu Martin Eden, přičemž při popisování galejnické dřiny v prádelně údajně čerpal z vlastních vzpomínek.
V roce 1957 pak další podnikatel Harry Greenwald z New Yorku založil společnost Greenwald Industries, která jako první uvedla do provozu veřejné prádelny, jejichž pračky se spouštěly po vhození mincí. Právě to způsobilo revoluci a obrovskou popularitu veřejných prádelen po celých Spojených státech.
Ačkoli dnes již řada z nich funguje i na platební a kreditní karty, případně má svůj vlastní čipový či karetní systém, prádelny na mince jsou stále velmi časté a populární. Podle odhadů amerického federálního statistického úřadu United States Census Bureau je v USA kolem 11 tisíc prádelen tohoto typu, které zaměstnávají dohromady 39 tisíc lidí a vydělávají přes 3,4 miliardy dolarů ročně.
Legenda o Caponem může mít částečně reálný základ snad jen v tom, že tento gangster se navenek opravdu rád prezentoval jako mecenáš a lidumil, který například v době velké hospodářské krize po roce 1929 nechával v ulicích Chicaga rozdávat nezaměstnaným polévku a před novináři hrál roli starostlivého otce svého města. Se vznikem veřejných prádelen však neměl pravděpodobně nic společného.
Myšlenka levných veřejných prádelen, přisuzovaná Al Caponemu, se v USA uchytila a stala se z ní tradice. V 50. letech 20. století se objevily první prádelny na mince. Na snímku veřejná prádelna Goodwill ze západního pobřeží Newfoundlandu v Stephenville
Podle další teorie se peníze opravdu praly
Další zajímavá hypotéza nespojuje pojem praní špinavých peněz s žádným obrazným přirovnáním, ale s tím, že v jistou dobu se peníze opravdu reálně praly. „Každý, kdo někdy vytáhl z kapsy zmačkanou bankovku, ví, jak špinavé mohou někdy peníze být. Počátkem 20. století si americká vláda uvědomila, že spousta peněz, které by staženy z oběhu a určeny ke zničení, není poškozená, ale je opravdu jen špinavá. Rychlé vyprání ve speciálně navrženém stroji je umožňovalo vrátit zpět do oběhu,“ popisuje tento historický příběh web Mental Floss.
K hromadnému strojovému čištění bankovek prý vláda přistoupila během první světové války, kdy kvůli plánovanému vstupu Spojených států do konfliktu a propadům příjmů z mezinárodního obchodu nutně potřebovala najít ve státním rozpočtu alespoň nějaké úspory. V tomto směru čistící stroj fungoval dobře. Zatímco vytištění stovky nových bankovek tehdy stálo dolar a třicet centů, jejich vyčištění přišlo jen na třicet centů, takže na každé vyčištěné bankovce stát ušetřil dolar.
Později se tyto stroje na praní špinavých peněz přestaly používat a známá fráze získala ošklivější asociaci. V současnosti se za praní špinavých peněz považuje podle Mental Floss jakýkoli proces, který „čistí“ nelegálně získané finanční prostředky od jejich „špinavého“ kriminálního původu, což umožňuje jejich použití v rámci legální ekonomiky. Tato definice vstoupila do veřejného slovníku v 70. letech 20. století a odkazovala na tajné fondy použité při skandálu Watergate.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
