Kliknutím zvětšítePětadvacátého srpna 1951 byla ve městě Lubbock v Texasu klidná letní noc. Skupinka vědců z Texaské technické univerzity měla ten večer menší zahradní sešlost u profesora geologie W. I. Robinsona, kde popíjeli čaj a povídali si o mikrometeoritech. Večírku se účastnil skutečný mozkový trust školy: byl tam profesor chemického inženýrství A. G. Oberg, profesor fyziky George a doktor W. L. Ducker, vedoucí oddělení ropného inženýrství.
A právě díky odborné erudici se stal příběh o tom, čeho byli té noci svědky, ještě zajímavější. „Kdyby tu skupinu někdo najmenoval, aby pozorovala UFO, nemohl by vybrat technicky kvalifikovanější skupinu lidí,“ napsal později kapitán amerického letectva Edward J. Ruppelt ve své souborné knize z roku 1956 Zpráva o neidentifikovaných létajících objektech (The Report on Unidentified Flying Objects). Jeho svědectví zachytil také web History.
Ruppelt sloužil počátkem 50. let 20. století jako vedoucí vyšetřovatel projektu Blue Book (Modrá kniha), což bylo oficiální vyšetřování všech pozorování UFO, prováděné americkým vojenským letectvem.
Formace modrozelených světel
Kolem 21:20 spatřili univerzitní kolegové na rozlehlé texaské obloze něco nadpozemského: formaci ve tvaru písmene V, tvořenou 15 až 30 modrozelenými světly, která jim prolétala nad hlavou. Tajemný úkaz vědce ohromil. Vysvětlit si ho hned nedokázali, ale usoudili, že se objeví znovu. A to se opravdu stalo, asi o hodinu později, tentokrát však formace světel byla trochu méně uspořádaná. Všichni vědci se shodli, že byli svědky něčeho fantastického – ale co to bylo?
Profesoři nebyli jedinými důvěryhodnými pozorovateli, kteří oné noci spatřili ta záhadná modrozelená světla. V Albuquerque v Novém Mexiku (asi 560 kilometrů od Lubbocku) seděl za soumraku se svou ženou venku zaměstnanec přísně tajné Komise pro atomovou energii – muž s bezpečnostní prověrkou na vysoké úrovni.
„Dívali se na noční oblohu a komentovali její krásu, když je najednou oba vyděsil pohled na obrovské letadlo, které rychle a tiše prolétalo nad jejich domovem… Na zadním okraji křídel bylo šest až osm párů měkkých, zářících, namodralých světel,“ popsal později jejich zážitek Ruppelt.
Týž večer uviděla cosi děsivého na noční obloze také žena vysloužilého policisty z Lubbocku. „Těsně po setmění vyšla ven, aby sundala nějaké prádlo ze šňůry. Policista sám zůstal v domě a četl noviny. Najednou se jeho žena vřítila dovnitř… bílá jako to prádlo, které nesla,“ uváděl Ruppelt.
Důvodem rozrušení policistovy manželky bylo to, že zahlédla stín velkého předmětu, jak rychle a tiše klouže po domě. Objekt podle ní vypadal jako „letadlo bez trupu“. Na zadním okraji křídla byly dvojice zářících namodralých světel.
Vznikly i fotografie
Když Ruppelt koncem září přiletěl do Lubbocku, aby přešetřil všechna pozorování, zjistil, že během dvou týdnů viděly tajemná světla stovky obyvatel města. O pozorování jako první napsaly místní noviny Lubbock Avalanche-Journal, jimž poskytlá své svědectví profesoři z Texaské technické univerzity.
Ti současně zahájili vlastní neformální vyšetřování. Po prvním pozorování 25. srpna totiž spatřili světla spolu se svými přáteli ještě dvanáctkrát. Změřili jejich úhly, vypočítali zhruba jejich rychlost a zaznamenali, že světla vždy mířila ze severu na jih. V rámci svého bádání vytvořili vědci dva týmy a pokusili se změřit výšku, v jaké tajemné neidentifikované objekty prolétaly, ale neúspěšně.
Texaský Lubbock. Již přes 70 let je toto město považováno za svědka mimozemské návštěvy
S přibývajícím časem hlášení o pozorování světel nad Lubbockem neustále přibývalo. Když pak profesoři porovnávali tyto zprávy se svými zjištěními, mnoho faktů vzájemně korelovalo. Bylo zřejmé, že ať už lidé pozorovali cokoli, bylo to něco skutečného. Modrozelená světla opakovaně viděly stovky lidí, nebylo možné, aby všichni podlehli halucinaci nebo nějakému vizuálnímu klamu.
Asi nejlepší snímky celé formace pořídil 31. srpna mladík jménem Carl Hart Jr., a to ve stejnou noc, kdy jejich průlet pozorovaly i manželka jednoho pilota se svou dcerou. Hart světla sledoval nejdříve ze své ložnice, odkud se díval na oblohu.
„Byla teplá noc a Hart měl postel přisunutou k otevřenému oknu. Díval se na jasnou noční oblohu a byl v posteli asi půl hodiny, když spatřil, jak se na severu objevila formace světel… přeletěla otevřený kus oblohy a mizela nad jeho domem. Věděl, že světla se mohou objevit znovu jako už dříve, takže popadl svůj fotoaparát Kodak 35 se založeným filmem, nastavil objektiv a závěrku na f3,5 a jednu desetinu sekundy a vyšel doprostřed dvorku. Netrvalo dlouho a byl za svou bdělost odměněn, protože světla opravdu proletěla podruhé. Stačil pořídit dva snímky. O několik minut později proletěla třetí formace a pořídil další tři,“ popsal okolnosti vzniku slavných fotografií Ruppelt.
Tyto snímky, ukazující shluk tlumených světel uspořádaných do tvaru písmene V, jsou dnes jediným vizuálním dokladem toho, co podle svého tvrzení viděly stovky lidí.
Mohlo jít o formaci migrujících ptáků?
Když Ruppelt zahájil formální vyšetřování, zjistil, že světla na všechny své pozorovatele mimořádně zapůsobila. Týkalo se to i otrlého staříka z texaského města Lamesa, který je sledoval spolu se svou ženou. „Navzdory tomu, že přežil dvě války, se bál. Jeho žena se také bála,“ uvedl Ruppelt.
Právě tento starý muž z Lamesy však navrhl možné přirozené vysvětlení podivného jevu, když vyslovil hypotézu, že by mohlo jít o formaci migrujících stěhovavých ptáků, konkrétně kulíků nebo čejek, od spodku jejichž těl se mohlo odrážet pouliční městské osvětlení. Jenže pokud by tomu tak bylo, proč nebyl tento jev hlášen už dřív, když ptáci odlétají na jih koncem srpna každý rok?
Ruppelt začal tuto otázku studovat a uvědomil si, že většina hlášení o pozorování světel přišla až poté, co noviny otiskly první zprávu o zážitku profesorů. Napadlo ho, že dokud lidé neměli důvod, tak se možná tak často na noční oblohu nedívali. Teorii o ptácích nahrávalo také to, že Lubbock nainstaloval právě v roce 1951 do ulic nové lampy. Kulíci tedy mohli prolétat nad městem i v předchozích letech, ale bylo možné, že dokud nemělo nové osvětlení, neodráželi svit.
Tento závěr byl však nakonec zpochybněn. Podle biologů byla pozorovaná světla na kulíky i na jakéhokoli jiného ptáka příliš velká, ptačí formace by navíc byla slyšet a nepohybovala by se tak rychle.
Letící formace kulíků zlatých (Pluvialis apricaria). Při nasvícení odspodu by zřejmě vytvořila podobný světelný efekt, jaký byl v roce 1951 vidět nad Lubbockem
Ruppelt později k teorii o ptácích trochu záhadně napsal: „Myslel jsem, že to mohli být ptáci odrážející světlo pouličních lamp, ale mýlil jsem se. Nebyli to ptáci, nebyl to odraz světla, ale nebyly to ani vesmírné lodě. Světla, která viděli profesoři… byla pozitivně identifikována jako velmi běžný a snadno vysvětlitelný přírodní jev… Nemohu prozradit přesný způsob, jakým se našla odpověď, protože je to zajímavý příběh o tom, jak k tomu jeden vědec použil kompletní přístrojové vybavení, ale kdybych to vyprávěl, vedlo by to k odhalení identity tohoto muže a já mu výměnou za jeho vyprávění slíbil naprostou anonymitu…“
Záhada lubbockých světel tak trvá a nadále vzrušuje představivost všech milovníků UFO, kteří si pro ni hledají svá vlastní přirozená i nadpřirozená vysvětlení.
Jednou z dalších zvažovaných hypotéz jsou případné zkoušky průzkumných letadel se zkosenými křídly, které musely zůstat utajeny, protože armáda chtěla tato letadla využít pro špionáž v započaté studené válce. V letech 1952 až 1955 začaly být takové letouny opravdu testovány, takže není stoprocentně vyloučené, že nějaké zkoušky proběhly už o rok dříve, nicméně je to velmi nepravděpodobné: kdyby armáda chtěla takové zkoušky utajit, asi by neposílala letouny s rozsvícenými světly nad města a nepokračovala s jejich průlety ve vysoké četnosti poté, co by byl první průlet prozrazen.
„Incident lubbockých světel stále žije v paměti mnoha starších občanů a dodnes uchvacuje vědce z celé země,“ řekl před pár lety časopisu Texas Highways Magazine doktor Monte L. Monroe, archivář Texaské technické univerzity. „Někteří věří, že tato půlkruhová světelná ‚šňůra korálků‘ křižovala nebe vysoko ve stratosféře. S teorií stěhovavých ptáků souhlasí málokdo.“
Autor jediných pořízených fotografií Carl Hart Jr. se více než 40 let po incidentu údajně zmínil výzkumníkovi UFO Kevinu D. Randleovi, že stále nemá ponětí, co to vlastně vyfotografoval. Ale stejně jako stovky dalších svědků v Lubbocku a okolí nikdy nezapomněl na to, co viděl.
Zvláštní připomínka před 10 lety
Případ lubbockých světel znovu ožil před 10 lety, v květnu 2012, kdy jeden obyvatel Lubbocku opět zachytil na videokameru několik blikajících světel na noční obloze, jež se vznášely nad tamějším stadionem.
Tento případ však měl nakonec přirozené vysvětlení. Světélka pocházela od letícího dronu, jenž nebyl před 10 lety ještě tak populární a byl navíc speciálně upraven, takže působil jako neidentifikovaný létající objekt. K jeho vlastnictví se později přihlásil majitel Kris Barton, majitel produkční společnosti Swing Wing Productions.
Žádné UFO se tak před 10 lety nad Lubbock nevrátilo, Bartonův projekt však znovu připomněl dávnou záhadu. A spolu s ní i dráždivou skutečnost, že desítky let staré tajemství nebylo nikdy veřejně odhaleno.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
