Bývalý lesník z Dolního Dvora, který pochází z vesničky Sološnica od slovenských Malacek, přišel do Krkonoš v roce 1950. Začínal na hájence ve Špindlerově Mlýně, dostal tehdy revír Kozí hřbety. Od roku byl 1955 dobrovolným členem Horské služby. Dnes je mu devadesát. I přes svůj věk se prohání po zasněžených loukách na skútru. Žije na samotě v kopcích mezi Lánovem a Dolním Dvorem v lovecké chatě, kterou kdysi sám postavil na místě zbořené boudy a původního statku. Krmí u ní jeleny. Ti jsou jeho celoživotní láskou. Po Krkonoších pro ně zakládal obory.

Doma bylo devět dětí, mladý Alojz se vydal do Tachova na půlroční kurz lesníka zakončený státní zkouškou. Druhého ledna 1950 nastoupil jako lesník do Špindlerova Mlýna. Dostal revír Kozí hřbety. V roce 1957 byl převelený do Dolního Dvora, kde bylo potřeba obsadit uvolněné místo hajného. Původně tam vůbec nechtěl. Nakonec vydržel dodnes.

"Ve Špindlu jsem začínal za 740 Kčs, měl jsem bydlení zdarma a 12 metrů dřeva. Naučil jsem se svážet dřevo rohačkách, absolvoval jsem také v Harrachově půlroční lanovkářský kurz v Harrachově," povídá. Tehdy ještě neexistoval Krkonošský národní park, Alojz Čechotovský pracoval pro lesní závod Vrchlabí. "Ve Špindlu jsem se oženil, měli jsme prvního syna Vladimíra. Bydleli jsme v hájence, což byla poslední chalupa pod Kozími hřbety," dodává.

close Bývalý lesník Alojz Čechotovský z Dolního Dvora vzpomíná na natáčení filmu S tebou mě baví svět. info Zdroj: Deník/Jan Braun zoom_in Bývalý lesník Alojz Čechotovský z Dolního Dvora (vlevo) vzpomíná na natáčení filmu S tebou mě baví svět.

V roce 1957 byl převelený do Dolního Dvora, kde bylo potřeba obsadit uvolněné místo hajného. Původně tam vůbec nechtěl. Nakonec vydržel dodnes. "Nejdřív jsem dal výpověď, nechtěl jsem sem jít. Mohl jsem jít dělat pošťáka ve Špindlu nebo sportovního referenta na Vojenské zotavovně. Nakonec jsem podlehl, řekl, že to vydržím a přestěhovali jsme se," vybavuje si příchod do Dolního Dvora před 65 lety.

Výborně to uměl na lyžích. Běžkařské umění uplatnil nejen při osmnácti startech na Krkonošské 70 v závodě desetičlenných hlídek po hřebenech hor, ale také při natáčení slavné komedie S tebou mě baví svět.

"Za Julia Satinského musel jezdit na běžkách někdo jiný. Takže zatímco jsme točili, jak chlapi jedou v noci lesem a padají u stromků na hubu, Satinský v chalupě popíjel borovičku. Lyžovat uměl jen Pavel Nový. Ten byl opravdu dobrý a nejodvážnější," vzpomíná na natáčení. Při něm působil jako technický poradce a odborník přes lyžování.

S filmovým štábem měl dost práce. Na natáčení v Dolním Dvoře byl uvolněný od ředitele lesního závodu Vrchlabí. "Radil jsem jim, jak nejlépe natočit scény, například na lyžích. Chalupa Apalucha tehdy patřila partě pražských vodáků. Některé scény se natáčely také u místních v Dolním Dvoře, například v jedné chalupě se dotáčelo, jak Jana Šulcová proletěla uhlím," líčí.

Měl strach, aby se nikomu nic nestalo. "Herci byli divoši. Bylo to s nimi hezké, mám spoustu zážitků a hezké vzpomínky. Přineslo mi to přilepšení a ještě jsem si užil legraci. Hlavně po večeři v hotelu Morava v Dolním Dvoře to bylo vždycky veliké," vypravuje.

close Bývalý lesník Alojz Čechotovský z Dolního Dvora vzpomíná na natáčení filmu S tebou mě baví svět. info Zdroj: Deník/Jan Braun zoom_in Bývalý lesník Alojz Čechotovský z Dolního Dvora vzpomíná na natáčení filmu S tebou mě baví svět.

Nejvíc mu dal zabrat Pavel Nový. "To byl divočák! Nezapomenu do smrti na to, jak vzal z kuchyně velké hrnce, ve kterých se vařil čaj, a jezdil s nimi z kopce. Měl štěstí, že se nic nestalo, otevřený velký hrnec mu mohl rozříznout obličej. S Pavlem jsme se hodně spřátelili a byli poté v kontaktu. Litoval jsem ho, když byl hodně nemocný," říká bývalý lesník.

Mezi památné scény patří pád Václava Postráneckého do kadibudky nebo kočárek s Matýskem ujíždějící po sjezdovce. "Do kadibudky spadl jeden kluk z Horské služby ze Špindlu. Zvládl to bez zranění, bylo to tak narafičené. S kočárkem to bylo tak, že jsem ho držel přes kladku na silném rybářském vlasci. Připraveny byly tři řady chytačů," vybavuje si i po letech.

Václavu Postráneckému půjčoval lyžařské boty. "Měl stejnou nohu jako já. Boty mi ale zapomněl vrátit, proto jsem si pro ně tehdy přijel na Barrandov. Skončili jsme pak i s Pavlem Novým v hospodě," přidává historku.

Pěkně vzpomíná také na spolupráci s režisérkou Marií Poledňákovou. "Byla výborná. Už začátek u chalupy byl krásný. Ve sněhu bylo nastrkaných dvacet flašek šampaňského a říkala všem, co a jak chce udělat, a že by byla hrozně ráda, aby každý odvedl maximum." To se povedlo dokonale.