Lidé sbírají téměř vše, proto je rozsah zájmu Jiřího Kuťáka široký. Hlavní pozornost ale věnuje knihám. Vlastní totiž antikvariát. Jediný v Trutnově i okolí.

Je to zaměstnání nebo koníček?
Obojí. Živí mě to, ale nadšení je nutnost. Nebyl jsem kdysi spokojený s prací a tohle bylo moje hobby, tak jsem začal naplno. Tady v Trutnově žádný antikvariát nebyl. Vlastně jsem se kvůli tomu i do města přestěhoval. Nejsem odsud.

Klasické knihkupectví je konkurence?
Nabízím jinou sortu věcí, takže není. Mám knihy, které už nikdy nikdo nevydá a objevit se mohou jedině tady. Chodí sběratelé, hledající zajímavé kousky, chodí občasní zájemci, třeba jen pro pohádkovou knížku, kterou četli v dětství. Spektrum zákazníků je široké, ale hlavně, jsou to lidé všech věkových kategorií. Včetně mladých.

Kde sháníte zboží?
Většinou jde o pozůstalost. Někomu se to doma nehodí, jiný potřebuje peníze. Hodně toho je z regionu, ale cestuji i po celé republice. Někdy jedu úplně naslepo s tím, že to bude jen za odvoz. Pokud něco zajímavého najdu, doplatím to.

Jak důležitý je pro vás internetový prodej?
Je to nedílná a hodně důležitá součást podnikání. Bez něho bych nepřežil. Spoustu lidí už nezajímá nostalgické prohrabávání svazků, prostě pošlou seznam, zaplatí a odejdou. Internet výrazně zvyšuje dosah nabídky a dá se říci, že mám zákazníky po celém světě.

Co knihy a sběratelství, resp. finanční investice?
Kdo knihy sbírá, zajímá ho i obsahová stránka. V tom je mi tenhle obor sympatičtější, než třeba starožitnosti. Určitě se ale najdou jedinci, kteří dají desítky tisíc za knihy coby dekorace k nábytku. Ale takové tady naštěstí neznám. Zhodnotit peníze nákupem knih je věc ošidná. Vše prověří až čas. Například první číslo Čtyřlístku v super stavu je dneska 20 tisíc korun, ale jestli bude populární i za desítky let, to nikdo neví. V současné době letí avantgarda, Čapek, Toyen, věci z 20. a 30. let. To je podle mne větší sázka na jistotu.

Co určuje cenu knihy?
Jedině trh. Lidé chodí, ptají se, ale opravdu cenných kousků je poskrovnu. Rok vydání 1890 či 1910 nezaručuje, že daný svazek má nějakou vyšší hodnotu. Většinou jde o beletrii a autory, které nikdo nečte, takže příchozí musím zklamat. Nejzajímavější byla asi Bible Kralická ze sedmnáctého století. Sice ve špatném stavu, ale nakonec se dostala do rukou člověka, který má peníze a nechal ji velmi dobře zrestaurovat.

Nemáte tu ale jen knihy.
Lidé sbírají takřka všechno. Všimněte si třeba, když pijete kávu. Sbírají se šálky, cukry i papírové rozetky na podšálky. Mám tu pestrý sortiment, pro každého něco.

Máte tu i hodně klasických desek. Vrací se zájem?
Samozřejmě, vinyl je v kurzu, stoupá i prodej gramofonů. Jednak spousta nahrávek na CD nikdy nevyšla, pak je tu sorta fajnšmekrů, kteří na klasiku nedají dopustit.

Co ještě potřebuje majitel antikvariátu k životu?
Především sklad. Časem jsem zjistil, že nepotřebuji velký obchod jako takový, ale dostatek místa v zázemí. Tady v bývalé poliklinice jsem proto spokojený. Majitel objektu mi ušil prostor takřka na míru.

Jak je možné, že v tak velkém městě jako je Trutnov bylo donedávna jediné knihkupectví, potažmo je jen jeden antikvariát?
Po roce 1945 nastal předěl. Značná část původního obyvatelstva zmizela, přišli zcela noví lidé. Například do hornictví. Neměli vztah k místu, měli zcela jiné zájmy a s tím se tahle oblast potýká dodnes. Dobře je to patrné při srovnání s Náchodem. Tam je obrovské knihkupectví, hned za rohem kvalitní antikvariát, kultura na jiné úrovni. Vztahy lidí k regionu nebyly tak zpřetrhané. Hodně proto fandím třeba zdejšímu divadlu, které je v tomhle směru velmi pozitivní.