„Pro mě to je úžasné. Je hezké, že se na tatínka se pořád vzpomíná,“ potěšila sobotní událost Hejnovu dceru Janu Kadaníkovou. „Byl by šťastný, že hrad dodneška stojí a je v takovém stavu. Je krásné, že lidé navazují na jeho práci,“ ocenila havlovické nadšence Jana Kadaníková. Vízmburk byl pro Antonína Hejnu podle dcery srdeční záležitostí. "V padesáti letech si přál, aby mu byl umožněn archeologický výzkum hradu, v jeho rodném kraji. Splnilo se mu jeho přání," dodala.

Jeden ze zakladatelů archeologie středověku v tehdejším Československu se narodil 20. listopadu 1920 v Úpici. V roce 1952 nastoupil do Archeologického ústavu v Praze. Výzkumy jej zavedly do všech koutů země. Svůj nejvýznamnější hradní výzkum realizoval Antonín Hejna na Vízmburku. Výzkum probíhal v letech 1972 - 1984. Na zalesněném pahorku začal v srpnu 1972. Původně byl přitom naplánován jako jednosezonní dílčí akce v rámci Hejnova dlouhodobého projektu, který si kladl za cíl objasnit průběh vnější kolonizace na českoslezském pomezí ve druhé polovině 13. století.

Předpokládalo se, že hrad Vízmburk bude lokalitou hlavně s dřevozemní konstrukcí. Zásadním objevem, který definitivně změnil pohled na místo, byly dvě konzole nalezené v jižní stěně jižního paláce. Svolaná vědecká rada rozhodla, že celý hradní komplex má být vykopán, prozkoumán a po restaurování zpřístupněn veřejnosti.

Během následujících dvanácti let byl postupně odkryt a prozkoumán téměř celý hrad. V roce 1985 se archeologický výzkum už nekonal kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu Antonína Hejny. O rok později zemřel.

Na restaurování a oficiální zpřístupnění veřejnosti se čekalo dalších 35 let. "Jsme nesmírně šťastní, že Hejnův sen o zpřístupnění hradu Vízmburku široké veřejnosti v květnu příštího roku naplníme," řekl Jaroslav Balcar, místopředseda Sdružení pro Vízmburk.