Zatímco dříve archiváři naráželi především na neochotu radnic i bývalých funkcionářů záznamy odevzdávat, dnes musejí po cenných textech pátrat v terénu mezi lidmi, často potomky tehdejších úředníků. Kroniky se totiž velmi často stávají předmětem poměrně lukrativního byznysu.

„Novodobí majitelé je před námi schovávají a nezřídka se stává, že jsou nakonec prodány do Německa,“ říká ředitel Státního okresního archivu v Trutnově Roman Reil. Sběratelé, mnohdy z řad bývalých rodáků, jsou ochotni zaplatit i částky přesahující dvacet tisíc korun. Historickou hodnotu takových dokumentů lze ale vyčíslit obtížně .

Ztracená historie

Na základě muzejní evidence, kterou má archiv k dispozici, v depozitářích aktuálně chybí asi dvacítka obecních kronik, hlavně z doby první republiky. „Trhliny“ v dějinách tak mají třeba Strážné, Janské Lázně nebo Vlčkovice. Přičiněním jistého „obchodníka“ ze Svobody nad Úpou skončila u zahraničních sousedů i německá kronika města Hostinné z druhé světové války.

Při mapování místní historie kvůli scházejícím pramenům logicky vznikají potíže. „Chybějí nám autentické zápisy a když pak obec chce vydat nějakou publikaci o svých dějinách, tak se nemáme o co opřít,“ vysvětluje ředitel. Informace z ostatních dobových zdrojů původní kronikářské záznamy nemohou nahradit.

Archiv se snaží „škodám“ předcházet. Už před časem proto začal radnicím (ty totiž musejí originál kroniky po deseti letech předat do archivu) pořizovat xeroxové kopie.

Zastaralou technologii postupně nahradila digitalizace a texty se v současnosti začínají objevovat na internetu. Pravděpodobně v příštím roce budou v digitální podobě například všechny poválečné kroniky Trutnova. V té době si město bude připomínat 750 let od první písemné zmínky.

Příběhy ztracených svazků jsou často plné paradoxů a kuriozit. Jako je tomu v případě Strážného. „Už v šedesátých letech byla kronika v archivu. Protože ji tamní úřad potřeboval, byla pak zpátky zapůjčena. Zůstala tam delší dobu, bývalý předseda národního výboru zemřel a jeho paní kroniku prodala do Německa. V evidenční kartě je ale napsáno, že kronika je stále v archivu,“ popisuje Reil. Přes vysídlenecké organizace se historikům nakonec podařilo zajistit aspoň kopii.

Utajené záznamy

Mezi lidmi podle všeho dosud koluje prvorepubliková německá kronika Lhoty. Ta byla až do roku 1975 samostatnou obcí. Při slučování s Trutnovem a předávání úřadu kniha zmizela. Archiváři se po textu mezi místními pídí dodnes. „Jakmile se lidi dovědí, že po tom pátrá archiv, tak všichni mlží. Nejhorší je, že kronika je psaná v kurentu, tedy písmu, které laik nepřečte, a pokud si někdo usmyslí, že ji prodá do Německa, tak to není žádný problém,“ upozorňuje ředitel. Podobný osud stihl i školní poválečnou kroniku.

Čas od času mravenčí práce badatelů přeci jen má šťastný konec. Posledním „objevem“, z letošního roku, je nejstarší magistrátní kronika Dvora Králové (1835). Ta kromě jiného obsahuje mapu tehdejšího dvorského panství nebo plán dnes už neexistující školy na náměstí. „Kronika byla uložená ve dvorském muzeu mezi běžnými knihami a nikdo o ní vůbec nevěděl. Měla mít jiný režim. Poslední evidence pochází z roku 1947, od té doby jsme ji pokládali za ztracenou,“ podotýká Roman Reil.