Batňovice mají necelých osm stovek obyvatel a jen něco málo přes sto registrovaných čtenářů. Přesto se chlubí jednou z nejlepších knihoven v republice. V minulém týdnu si totiž ze slavnostního vyhlášení celorepublikové ankety Knihovna roku přivezly starostka obce Vladimíra Pátková a především nadšená knihovnice Markéta Tučková zvláštní ocenění od ministra kultury. Odborná porota, právě v čele s Danielem Hermanem, totiž vyzdvihla výjimečnou aktivitu a jedinečné mezigenerační akce, které skrz knihovnu spojují batňovické občany.

Batňovická knihovna se zaměřuje jak na činnost dětí z místní mateřské a základní školy, tak na spolupráci s partou seniorů. Obě generace se jí daří, třeba díky poezii, skvěle propojovat. A i tento fakt byl jedním z pilířů ocenění.

„Je to pro nás velký úspěch. Na malých obcích nejsme profesionálové, děláme to v podstatě ve volném čase. O to víc cena potěšila," řekla knihovnice Markéta Tučková.

Markéta Tučková píše příběh batňovické knihovny

Zatímco v mnoha jiných vesnicích aktivita knihovny už dávno skončila, ta batňovická slaví úspěchy pravidelně. Už v roce 2010 ji v soutěži Vesnice roku ocenil Královéhradecký kraj, v celostátním kole se pak o uznání ucházela i o dva roky později.

„Ale nikdy jsme zatím takové ocenění neobdrželi. Až letos. Je to skvělá reprezentace naší obce," pochvaluje si starostka Batňovic Vladimíra Pátková. Delegace si z Prahy odvezla zvláštní uznání. Do celostátního kola se přitom opět probojovala díky ocenění v soutěži Vesnice roku.

OD PULTU KE KNIZE

O úspěch se pochopitelně nejvíce zasloužila samotná knihovnice. Markéta Tučková do Batňovic nastoupila v roce 2009. Tedy v době, kdy obec dokončila stavební úpravy a modernizaci knihovny. Původním povoláním prodavačka či obchodnice mezi knihami našla zalíbení, udělala si kurz pro obecní knihovny a instituci nastartovala. „Hodně mi pomohla Jana Sehnalová ze Rtyně. Vlastně, pomáhá i do dneška," chválí kolegyni.

Během roku obvykle sama připraví desítky akcí pro děti i dospělé. Spolupracuje se školou, školkou, zapojuje se přímo do výuky. Otevírací dobu uzpůsobila tak, aby knihovna byla dostupnější pro děti i jejich rodiče a navazovala na výuku ve škole.

„Pořádáme besedy, vzdělávací akce, zapojujeme se také do tradičních celostátních akcí, které knihovny spojují. Často sem zveme i spisovatele nebo ilustrátory. Děláme ale třeba také soutěže pro děti," vypočítává Markéta Tučková, která je kvůli revmatu v invalidním důchodu.

Čtenáři v Batňovicích si mohou vybírat z ohromného fondu knih, který čítá 3,5 tisíce titulů. „Některé knížky jsou ale ve výměnném fondu. To je skvělá věc, díky které si můžeme vyměňovat tituly, o které už není zájem, s jinými knihovnami. A čtenáři mají mnohem větší možnost výběru. Máme tak vlastně pořád nové knížky," vysvětluje knihovnice. Markéta Tučková říká, že práce v knihovně je pro ni záliba. „V podstatě je to dobrovolná práce, ale mně se líbí. Je to takové rozmanité, někdy toho je až moc," směje se. „Představovala bych si, že by do knihovny mohlo chodit víc lidí. Ale to je republikový problém, lidi moc nečtou," uznává.

Za celý loňský rok přesto vypůjčila více než 4600 knih. I to vypovídá o tom, že se do batňovické knihovny čtenáři rádi vrací.

OSOBNÍ PŘÍSTUP

Sama prý ke knihám nakoukla poprvé hlavně díky bratrovi. Ten ji poprvé přivedl do knihovny. „Tenkrát frčel Stanislav Rudolf, měla jsem ráda Remarqua a podobné romány," vzpomíná. „Pak jsme zakládali rodinu, stavěli barák, tak nebyl na čtení čas. Teď už si vybírám hlavně odpočinkovou literaturu. Nějaké biografické knihy a takové, které jsou podle pravdy," nabízí vlastní repertoár.

A svým čtenářům díky tomu může dávat čas od času také doporučení, po které knize sáhnout. „Vlastně se u nás v Batňovicích všichni známe. Objednávám pak podle toho, kdo co rád čte, přímo na míru. Už to mám vysledované. To asi ve městě asi nefunguje," pochvaluje si. „Mám tu dvě čtenářky ve věku asi 89 let. Přijdou, popovídají si. Je to vlastně takový obřad," směje se sympatická knihovnice Markéta Tučková.