Bezdomovci si už navykli na svůj životní styl. V Trutnově jich však mnoho není. Na nádraží už k vidění nebývají, v mrazech se občas ohřívají ve vestibulu městského úřadu. „Evidováni jsou u nás jen lidé, o které se nestarají rodiny. Většina z nich je buď zcela nebo částečně nesvéprávná. Spravujeme zde jejich důchody, mají peníze na depozitním účtu, které jim podle potřeby vydáváme. Takových občanů je v evidenci jednatřicet. O klasických bezdomovcích přehled nemáme,“ uvedl kurátor pro dospělé ze správního odboru města Michal Vojtěch.

Diakonie dá práci a pak i ubytování

Na Trutnovsku neexistuje azylová záchrana pro lidi bez domova. Zatímco ve velkých městech dostanou v azylových domech polévku, mohou přespat přes den na židli nebo si za symbolický poplatek zaplatit lůžko, v regionu nic takového k dispozici není. Jediná instituce, která spravuje azylové domy, je Diakonie Broumov. Má však jasnou podmínku: Člověk musí být někde zaměstnaný, případně ho instituce zaměstná sama. „Nechceme poskytovat přístřeší lidem, kteří k životu přistupují laxně,“ prohlásila mluvčí diakonie Lenka Wienerová.

Vzápětí však dodala, že pro ty, kteří pracovat chtějí, třeba i právě pro broumovskou diakonii, jsou otevřené dveře. „V broumovském azylu zájemcům práci přidělíme a pak je ubytujeme. Dostávají i obědy. V Úpici, kde je v azylovém domě k dispozici pětadvacet lůžek, dáváme šanci všem, kteří jsou někde zaměstnaní, ale ztratili střechu nad hlavou. Azyl si však musí každý zaplatit. Měsíčně to činí 2500 korun na hlavu. V tomto domě bývá většinou plno, ale klienti se tam hodně střídají, takže přetlak poptávky nad nabídkou nemáme.

Razíme heslo, že práce šlechtí. Lenochy zkrátka nepřijímáme,“ dodala mluvčí. V Trutnově umožňuje diakonie potřebným lidem aspoň dostupné ošacení v prodejně, umístěné na Horním Předměstí, v ulici Roty Nazdar. „Pokud si přinesou potvrzení o sociální potřebnosti, mají nárok na jeden kus oblečení za symbolických pět korun,“ doplnila mluvčí Lenka Wienerová.