V současné době žijí Sudán, Nájin a Fatu v keňské rezervaci Ol Pejeta. Před osmi lety je sem Zoo Dvůr Králové převezla ve víře, že se pobytem v přirozeném prostředí podaří podpořit jejich reprodukční cykly.

Poslední pokusy o umělou inseminaci z let 2006 a 2007 totiž nebyly úspěšné. Akutně ohrožený druh se začal nenávratně vytrácet ze zemského povrchu.

„Zahrada se rozhodla, že poslední zvířata odveze do Afriky. Viděla v tom další impulz k možné reprodukci a záchraně ohroženého druhu," sdělil Jan Stejskal, vedoucí zahraničních projektů Zoo Dvůr Králové. Samice ale nezabřezly ani v Keni. Nyní je už jejich přirozená reprodukce, hlavně kvůli zdraví a věku, vyloučená.

Pozoruhodný je především příběh posledního žijícího samce Sudána. Čtyřiačtyřicetiletý veterán se narodil ve volné přírodě ve stejnojmenném africkém státě. Do Dvora přijel 19. září 1975 jako jedenapůlroční mládě, zadržené při hromadných odchytech, které cílily na zachování živočišných druhů. V zoo zplodil dvě mláďata a v roce 2009 se na domovský kontinent vrátil společně s dalšími členy prakticky vyhynulého stáda.

„Zní to hrozně, ale on díky královédvorské zahradě přežil vyhubení svého druhu v přírodě. Vrátil se domů, kde už neměl žádné příbuzné," upozorňuje na realitu Jan Stejskal. „Ta symbolika je hrozně silná. Je posledním samcem svého druhu. I když doufáme, že se ještě nějaký v budoucnu narodí, je to ohromný příběh. A my jsme nesmírně šťastní, že Sudán může dožít doma," dodává Stejskal.

Nosorožci severní bílí jsou prakticky vyhynulými savci. Mohutná zvířata navzdory své váze nedokázala bojovat s lidskou hloupostí. Právě lidé jsou přitom jediní, kdo je nyní může zachránit. Lékaři z celého světa vyvíjejí metodu, díky níž a umělému oplodnění by se mohla populace obnovit. V nejbližší době chtějí odebrat vajíčka posledních dvou žijících samic.

„Toho se dá dosáhnout dvěma způsoby. První je, že odebereme vajíčka ze žijících samic a oplodníme je zmraženým spermatem. Metodiku jsme vyvinuli, vajíčka jsme ale ještě ne-odebrali, chceme si být náročným úkonem stoprocentně jistí," objasňuje Jan Stejskal. „Druhý způsob spočívá v tom, že se vajíčka vytvoří v laboratoři uměle přes kmenové buňky. Pak se opět přistoupí k oplodnění a vytvoření umělého embrya. Počítáme s tím, že se čistě severní embryo vloží do jižního nosorožce a náhradní matka ho donosí," dodává.

Březost samice nosorožců trvá až 16 měsíců. Odborníci předpokládají, že fyziognomie příbuzných poddruhů je natolik podobná, že je plánovaná snaha velmi nadějná. „Nějakou reakci organismu vyloučit samozřejmě nemůžeme. Teoreticky jsme ale přesvědčeni, že bychom s tímto postupem mohli uspět," věří Stejskal.

Právě dvorská zahrada podstatnou část výzkumů financuje. Je také jediná na světě, kde se severní bílé nosorožce v minulosti podařilo odchovat.

Ilustrační fotoZdroj: Infografika

Vedoucí zahraničních projektů v Zoo Dvůr Králové JAN STEJSKAL pro Deník řekl:

Severní bílý je symbolem, jak se ke své planetě chováme

O nosorožce se Jan Stejskal zajímal už coby novinář. Již tři roky jsou ale jeho profesní náplní, přesedlal totiž do pozice vedoucího zahraničních projektů v Zoo Dvůr Králové. Aktivně se tak podílí na záchraně nejohroženějšího zvířecího druhu na světě.

Čím si vysvětlujete, že právě královédvorská zahrada je jediná, kde se podařilo vzácné nosorožce odchovat?
První věcí je, že tu pracují zkušení chovatelé. Jsou velkými odborníky. Druhou je fakt, že právě ve Dvoře Králové žilo nejvíce nosorožců severních bílých v lidské péči. Původní šestičlenná skupina přijela z jižního Súdánu, později dorazila přes jinou zoo i samice z Ugandy, s níž se samci pářili. To mohlo hrát roli.

Kvůli čemu pytláci vyhledávali nosorožce?
Hlavním důvodem byla poptávka po rohovině, která pochází hlavně z východní Asie. Tamní lidé byli přesvědčení, že rohovina má posilující účinky pro organismus. Teď ho zase někteří mají za statusový symbol. Dávají ho na odiv a ukazují, že ho mohou mít. Pytláky žene hlavně poptávka, která v případě severních nosorožců vedla až k tomu, že ve volné přírodě není velmi pravděpodobně ani jeden. Co pro vás osobně znamená fakt, že se zvířata nemohou rozmnožit a jsou na pokraji vymření?

Popravdě řečeno, je mi to nepříjemné nejen z profesního pohledu. Nosorožci patří k určitému ekosystému. Přijde mi ale hrozné, že jsme jako lidé dokázali na pokraj vymření přivést tak krásná zvířata. Nosorožec je vlastně po slonovi a hrochovi třetí největší africké zvíře, prostor k životu by tu určitě ještě dlouho měl. Když si představím, že jsme je všechny v podstatě zbytečně vybili, je to hrozný odkaz, který jsme jako lidé za sebou zanechali. Severní bílý nosorožec je symbolem, jak se k planetě chováme. Osud tohoto obrovského zvířete je varováním.

Kolik genetických materiálů mají vědci k dispozici?
Ty počty jsou velmi složité. Pro práce s kmenovými buňkami je v San Diegu a v Berlíně uloženo zhruba 12 vzorků od jednotlivců.

Jaké předchozí pokusy o umělé rozmnožení dříve probíhaly?
Všechny snahy začaly vlastně už při odchytech. Už tehdy si lidé uvědomovali, že rizika pytlačení mohou být nedozírná. Intenzivní programy probíhají od 70. let. Dělala se chovná opatření, spojovala se zvířata za určitých podmínek. V 80. letech se zkoumala březost samic, proběhla i první mezinárodní jednání na téma vymírání nosorožců. Moderní metody umělé reprodukce odstartovaly zhruba v roce 2001, kdy naše zoo začala spolupracovat s berlínským institutem. Samicím se zaváděly hormonální implantáty, samcům se odebíralo sperma, přikročilo se i k inseminaci.