To vše potřebovali odborníci a studenti z fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli, aby vrátili čas a opět na světlo boží přivedli časem a mechem pokrytou část Braunova betlému nedaleko Kuksu.

Jako za Wagnera

Dílo se podařilo a návštěvník může vidět část monumentu Klanění pastýřů tak, jak jej naposledy spatřil na začátku dvacátého století jeden z posledních ochránců odkazu Matyáše Bernarda Brauna, Josef Wa
gner.

„V takové kráse to opravdu naposledy viděl asi jen Josef Wagner. Máme fotografie ze začátku dvacátého století, na kterých je rozeznat podobný stav monumentu jako dnes," uvedl Jiří Novotný z pardubické univerzity, která se zapojila do projektu Program výzkumu národní a kulturní identity NAKI, hledajícího způsob, jak betlém zachovat pro další generace. Jeho výstupem by měly být návrhy na dlouhodobou péči o sochařská díla.

Braunův betlém.

Samotného garanta projektu překvapilo, že zub času nenapáchal takřka za sto let svého „hlodání" na skulpturách výraznější stopy. „Byl tu sice patrný větší nárůst vegetace, ale jinak se betlém dochoval v relativně dobrém stavu. Navíc jsme při pracích zjistili, že hlavní poškození vznikla již před rokem devatenáct set. Nicméně degradace kamene pokračuje a je urychlována zejména působením vody a vegetace," řekl Deníku Jiří Novotný s tím, že je příjemné opět po desítkách let vidět některé detaily, které do kamene vryla ruka Matyáše Bernarda Brauna.

Krása pod nánosy

„Pod nánosy se dochovala celá řada detailů. Například prsty Panny Marie. Velice kvalitní je i reliéf drapérie vlevo od Svatého Josefa," uvedl garant projektu, který prý již ani nedoufal, že některé detaily v životě uvidí, natož, že se vůbec uchovají.

„Když se člověk podívá na doposud neošetřenou část příjezdu Tří králů, tak prakticky nevidí hřívy, velbloudy či drapérie. Na očištěné straně jsou však podobné detaily dnes vidět v plné své kráse," řekl o nejohroženějším díle celého souboru patron projektu a dodal, že právě na očištěné části se ověřují postupy, které by posléze měly být použity i na další úseky díla.

„Zatím se zdá, že se dílo daří a s odborníky na biologii, geologii a chemiky vybraná emulze s užitím lihu, ajatinu a zinečnatých solí, bude do budoucna účinná,"doplnil garant projektu, který se domnívá, že by z počinu vědců a studentů byl nadšen i Josef Wagner.

Betlém v datech
Soubor soch a sousoší, který je dnes znám pod názvem Braunův betlém, vznikl na popud Františka Antonína Šporka na přelomu 20. a 30. let 18. století. Záhy se dílo ukryté v lesích stalo místem odpočinku a kočárových vyjížděk Šporkových kukských hostí. Monumentálního díla se zhostil uznávaný rakouský sochař a řezbář Matyáš Bernard Braun, který je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.
Za téměř tři sta let své existence se betlém dočkal jen dvou krátkých období, kdy o barokní skvost někdo pravidelně pečoval. Nejznámější je asi doba sochaře Josefa Wagnera, který si nedaleko betlému v druhé polovině devatenáctého století postavil srub a prakticky každý rok vzal kbelík a jemný kartáč a sochy čistil. Jeho pokračovatelem se později stal Josef Urban.