Před časem mě napadlo, že udělám radost blízké osobě a koupím jí k Ježíškovi fotoaparát. Vypravil jsem se tedy do nákupního centra, kde se to jen hemžilo lidičkami, kteří dychtili po nákupech. Hm. Nic zvláštního. I když jsem vyrazil večer, těsně před zavírací dobou, abych se podobnému chumlu a vánočnímu běsnění vyhnul.

Hned po vstupu do obřího obchodu s elektronikou si mě vyhlédl jeden z prodavačů. Sotva jsem přišel k pultíku s fotoaparáty, byl u mě nenechavý člověk a začal do mě dout. „Hledáte foťák? V tom případě vám doporučím tenhle kousek. Horká novinka na trhu. Je skladný. Má pěkný design a umí spoustu věcí,” vyjmenovával a chrlil na mě neúnavně vlastnosti namátkově vybraného přístroje. Příliš jsem ho nevnímal, protože se domnívám, že si při výběru fotoaparátu poradím sám. Když se však muž nenechal odbýt, požádal jsem ho, aby mě nechal na pospas nelítostnému výběru nepřeberných značek.

Náhle se ozvalo hlášení, že všichni lidé mají z objektu nákupního centra neprodleně odejít. Přestal jsem s prohlížením a vydal se směrem ven. Za mnou ještě zněla věta prodavače: „Když se zítra stavíte, dostanete pětiprocentní slevu.” V obličeji měl opravdu přesvědčivý výraz.

Na zítří jsem si přivstal a do obchodu vyrazil, šlo mi pořád o dárek a na slevu jsem fakticky řečeno úplně zapomněl. Prodejna byla už od rána nacpaná k prasknutí a lidé nervózně pobíhali po krámě, Tentokrát se přihnal jiný muž a nabízel se stejnou vervou zcela odlišný model fotoaparátu. Schválně jsem ho vyzkoušel a oponoval mu typem, kterými mi včera nabízel jiný prodavač. „Děkuji za nabídku, ale řekl bych, že tento model má lepší parametry, než ten, který mi nabízíte.” Bylo to jako bych píchl do vosího hnízda. Prodavači zřejmě okamžitě naskočil krizový plán z příručky, jak jednat asertivně se zazákazníkem.

„To si nemyslím, pane. Za ty peníze máte u daného typu mnohem více funkcí a kvality,” odvětil skálopevně. „Zbytečné funkce mě příliš nezajímají. Chci na obsluhu jednoduchý kus,” odvětil jsem. Chvíli bylo ticho, které jsem využil k tomu, abych si sám mohl vybrat podle svého vkusu a uvážení odpovídající fotoaparát. „To jste vybral dobře. S tímhle fotoaparátem budete spokojen,” řekl, sotva jsem se odhodlal vzít do rukou další kus. Koupil jsem kompaktní fotoaparát s příslušenstvím. Cena ještě poskočila, a tak jsem se po chvíli odhodlal, abych se zeptal na spotřebitelský úvěr.

Ó ano, vím, že brát si úvěry a obzvlášť na vánoční zboží je holý nesmysl, ale částka nebyla tak vysoká, abych ji nebyl schopen splácet. Posadili mě ke stolku naproti ženě, která měla vyřizování úvěrů na starosti, a začala mašinérie spojená s pojmem „totální lustrace.” Na stůl jsem položil dva doklady, vyplnil nepřeberné množství lejster, že souhlasím, aby mé osobní údaje do doby splácení úvěru byly zpracovávány.

Žena byla příjemná, přesto jsem se chtěl několikrát zvednout a odejít, což jsem neučinil. „Teď zadám vaše údaje do centrálního registru dlužníků.” Hrklo ve mně, i když jsem si úvěr bral poprvé, pocit to příjemný nebyl. „Tak to bylo rychlé, je to v pořádku,” dodala žena z obchodu.” Nuceně jsem se na ní usmál, podepsal jsem termíny splátek a jejich výši, nezaplatil předem ani vindru a odešel s pocitem, že jsem se zařadil mezi lidi, kteří žijí na dluh.

Omlouvá mě jedině to, že jsem si předem spočítal, že mě splátky až tak nezatíží a že pravděpodobně neskončím mezi pohledávkami pro exekutora. Buď tedy veleben vánoční čas, kdy si lidé zvykli žít na dluh.