Komunální zastupitelstva jsou totiž občanům nejblíž, utváří a formují jejich nejbližší okolí pro život, řada lidí osobně zná starosty či zastupitele a ví tedy mnohem lépe, koho volí. To se o členech parlamentu nebo europoslancích nedá říci ani náhodou.

Ve svém komentáři jsem se chtěl dotknout dvou věcí, se kterými komunální volby úzce souvisí. Jsou jimi místní politická sdružení jako soupeřící entity a komunální média.

Z výsledků minulých i předminulých komunálních voleb, a to nejen ve městech a obcích v regionu pod Krkonošemi je patrné, že velkou část voličské přízně ukusují lokální nezávislá sdružení, mnohdy přímo a k tomu cíli účelově vytvořená ad hoc uskupení.

Ta pak porážejí místní buňky etablovaných parlamentních stran. Voliči se domnívají, že volbou nezávislých a nevolbou parlamentních stran, si vyřizují účty s těmi stranami, jejichž zástupci sedí v Praze v parlamentu. Tato představa je možná lidsky pochopitelná, ale jinak je samozřejmě naprosto mylná a pomýlená.

Rozhodují pouze sympatie

Svázanost komunálních buněk stran s jejich pražským ústředím je přitom pouze v rovině obecných programových tezí pramenících z ideových postulátů.

Jinými slovy, každý řadový člen ČSSD v malém městě bude obhajovat sociální stát a vyšší daně, zatímco příznivec TOP 09 či ODS opak. Ale jak se to promítne do komunální politiky? Mohou starostové určovat výši daně z příjmů nebo starobních důchodů? Jistě, že nemohou. Oni mohou v návaznosti na většinu v zastupitelstvu určovat výši poplatků za svoz odpadů, za vlastnictví psů, vytvářet územní plán nebo regulovat hazard či nalévání alkoholu na veřejných prostranstvích. Ale to jsou věci ležící mimo hlavní pravolevou osu, na níž se odehrává střet o směřování státu.

Neexistuje tedy logické politické vysvětlení, proč je nezávislý kandidát lepší než lokální straník. Zde pak nastupují sympatie a pověst daného člověka. To je zcela v pořádku, ale o volebním výsledku pak nerozhoduje stranická příslušnost, ale popularita daného člověka.

V žádném případě nebrojím proti volbě nezávislých uskupení, ale je třeba mít na mysli, že nezávislý ne vždy nutně znamená správný. To samé i naopak. Je to prostě jeden z uchazečů o hlasy. Nic víc, nic míň. Jiný rozdíl je ale v tom, že v minulosti neměli všichni stejné podmínky pro vlastní prezentaci. Tím se plynule dostávám k druhému tématu, o kterém jsem chtěl psát a tím jsou lokální média, radniční zpravodaje a jim obdobné tiskoviny. Ještě donedávna platilo, že většinou sloužily jako hlásné trouby svých zřizovatelů, tedy radnic.

Vrcholní zástupci města si pak v nich během funkčního období dělali líbivé PR, psali o svých úspěších, publikovali fotky, jak přestřihávají pásky a podobně. O tom, co se nepovedlo, však takticky mlčeli.

Prostor pro polemiku

Jejich oponenti ale neměli prostor na tyto chyby poukázat. Jejich příspěvky byly odmítány či kráceny, vždy s dovětkem, že komunální médium není o politické polemice. V krajních případech to končilo tím, že opozice nebo nezařazení kritici si museli prostor pro svůj oponentní názor kupovat jako inzerci.

To je však minulostí! Od loňského listopadu platí novela tiskového zákona, který kritice i opozici garantuje místo v lokálních tiskovinách. Tedy, že kritické materiály či polemiky s názory vedoucích představitelů dané obce nelze zamítat.

Některé vychytralé redakční rady na to reagovaly tím, že se snažily horkou jehlou sešít jakési „redakční desatero", kde se snaží vymezit mantinely. Je potřeba vědět, že právní síla či aplikovatelnost tohoto řádu v případném sporu s tiskovým zákonem v žádném případě neobstojí. Cílem těchto řádek není vyprovokovat všechny nespokojence včetně tradičních kverulantů, kteří si myslí, že mají patent na rozum a všechno vědí, k tomu, aby zahltili poštu městských periodik svými polemikami.

Chci jen naznačit, že oproti minulým letům se tu rýsuje spravedlivější aréna pro nejen předvolební názorové klání, v němž bude každému, kdo se uchází o hlas občanů, poskytnut prostor k prezentaci jeho myšlenek.

Jedno malé omezení ale musí být zachováno a bezpodmínečně dodrženo, prezentované názory nesmí odporovat platným zákonům a Ústavě České republiky.

Jako politolog a letitý analytik volebních výsledků si přeji v předvolebním čase soupeřivé volební klání plné jasných vizí a ostrých, ale korektních názorových střetů. Každý, kdo chce podíl na veřejné moci, je musí být schopen podstoupit a posléze unést i případnou kritiku za svá rozhodnutí.

Jiří Štefek