"Na začátku 90. let jsme dělali diskotéky každý den, bylo neustále narváno. Byla to bomba. Jako každý člověk v mém věku na to vzpomínám rád a rád bych se do té doby vrátil. Trutnovská diskotéka Moby Dick byla známá v celé republice," zavzpomínal na slavné časy šéf legendárního podniku a porovnal je s těmi současnými. V oboru totiž zůstal, posledních sedm let mu patří diskotékový Music Club May v centru Trutnova.

Jaké byly začátky Moby Dicku?
Moby Dick byl druhou soukromou restaurací v Trutnově. Když jsem ho v únoru 1993 přebíral, bylo mi 25. Byl jsem nejmladší z celého personálu. Měl jsem prostory pronajaté od města. Přes den byla v provozu restaurace, dělali jsme obědy a večeře, večer se otvírala diskotéka. Obzvlášť ze začátku 90. let to byla restaurace na vysoké úrovni, dokonce s německou uvaděčkou. Měli jsme paní, rozenou Němku, která uváděla německé turisty ke stolu.

Jak podnik fungoval?
Začínali jsme v 11 dopoledne a jeli do tří hodin ráno. Na začátku 90. let jsme dělali diskotéky každý den. V roce 1993 bylo sedm dní v týdnu plno, to byla opravdu bomba. Fungovalo to, lidi měli peníze, jezdili k nám hosté z Prahy, Hradce Králové, odevšad. Tehdy dostali lidé svobodu, začali konečně vydělávat, začínalo se podnikat, i hodně utráceli. Každý si chtěl užít.

Předpokládám, že i vy?
I my. Když skončila diskotéka ve čtyři ráno a odešli lidi, tak jsme klidně pokračovali do sedmi ráno. Bylo to náročné, spal jsem čtyři hodiny denně. Ale bylo to super. Moby Dick byl vyhlášený podnik, v tehdejší době byla trutnovská diskotéka Moby Dick známá v celé republice. Lidi na něj dodnes vzpomínají. Tehdy stály před vchodem fronty. Dnes je to jiné, člověk je vděčný za každého člověka, který přijde. Dřív se lidi více bavili, povídali, tancovali.

Proč Moby Dick skončil?
Prováděla se rekonstrukce městského úřadu. V budově úřadu tehdy byla i herna, videopůjčovna a další firmy, ale původně jsem měl zůstat z cizích nájemců jediný. Měl jsem nájemní smlouvu na dobu neurčito. Ve finále jsem dostal výpověď i já. Ze dne na den mi skončilo podnikání. Tehdy jsem byl zklamaný. Odmítl jsem přitom před tím řadu nabídek na přenechání. Podařilo se vybudovat fakt dobrý podnik, který zůstal v lidech. Tenkrát to byla rána pod pás, že to takhle rychle skončilo. Všechno vybavení se likvidovalo, jen pár věcí jsem prodal na diskotéku do Svobody nad Úpou. Na druhou stranu jsem byl psychicky utahaný, takže jsem si říkal, že mi to i docela bodlo.

V místě někdejší vyhlášené diskotéky Moby Dick v budově radnice se usadila Městská policie Trutnov.V místě někdejší vyhlášené diskotéky Moby Dick v budově radnice se usadila Městská policie Trutnov.Zdroj: Deník/Jan Braun

Proč?
Tvrdím, že v byznysu s provozováním diskoték člověk potřebuje občas vysadit. Je to náročné na psychiku. Celý život musíte komunikovat s lidmi, kteří mají připito, podle toho musíte jednat a neprovokovat. Za třicet let, co v oboru dělám, si myslím, že jsem to docela zvládl.

Přál jste si podnikat v takovém oboru?
Od svých 18 let jsem přesně věděl, že tenhle obor je pro mě. Od doby, co jsem se poprvé postavil za bar, mi bylo jasné, že to je práce pro mě.

Jak se změnila doba? Dnes vám patří jiná diskotéka v centru Trutnova. Můžete srovnávat. Je to jiné v dnešní době na diskotékách než v devadesátkách?
Úplně markantně. Všichni víme, že lidi zajímají internet, mobily. Tenkrát se lidi uměli bavit. Chodili za zábavou, tancovat. Dnes chodí více mladší generace. Přijdou s telefony, sednou si ke stolu a místo, aby tancovali, tak si píšou zprávy přes stůl. Dříve se chodilo na diskotéky v osm, devět, dnes otvíráme v deset večer a lidi chodí o půl jedné ráno. Taky mě zaráží, že diskžokejové ani neumí zahrát pomalé písničky. Sice hrají skvěle moderní hudbu, ale ploužáky žádné. Ale zase hrají bez přestávek, sedm-osm hodin v kuse, to je od nich výkon. Zábava je trochu jinačí.

Překvapuje vás ještě něco?
Lidi jsou dnes daleko agresivnější než byli dřív. Nepamatuji, že by v devadesátkách za naší éry byly takové konflikty jako jsou dnes. Lidi se hodně perou. Napijou se, provokují, vyrostou jim ramena. V klubu jsme na to připravení, tady to ustojíme, ale venku se neustále něco děje. To je hrozný rozdíl. Mladým chybí úcta ke starším.

Byla situace jiná i s personálem?
Ano. Tenkrát číšnici stáli frontu na to, aby mohli jít pracovat, bylo jich hrozně moc. Lidi to bavilo, nestěžovali si, chodili do práce večer, v noci. Dnes je situace s personálem mnohem složitější.

Jak jste přežil covidová omezení a vynucená uzavření podniků?
Mrzelo mě, že to vždycky zavřeli během deseti hodin a v pátek, kdy jsme měli nakoupeno zboží. To bylo špatné. Předloni jsme měli zavřeno 8 měsíců. Byla to dlouhá pauza. Music Club May je můj jediný byznys. Jsem ale typ podnikatele, který má zadní vrátka, něco si ušetří. Proto mě to až tolik nesrazilo na kolena. Každou koronavirovou pauzu, kdy jsme byli zavření, jsme využili k rekonstrukci podniku. To byl dobrý tah. Když neinvestuješ, tak to lidi omrzí. Můj sen byl mít jeden ohromný bar uprostřed podniku. To se povedlo.