Právě na trutnovském rynku totiž rozbalili své nádobíčko, aby umožnili co nejkomfortnější sledování úkazu na nebi. Čtvrt hodiny před vrcholem částečného zatmění Slunce se otevřely dveře radnice, aby z nich vyšel novomanželský pár. Ženich vzal do ruky tmavé sklíčko a upřel zrak k nebi. „Ne, svatbu jsme na tento okamžik cíleně opravdu nepřipravovali. Je to náhoda, ale docela hezká," svěřil se s vírou, že na manželství páru snad bude svítit sluníčko pořád a plné.

Lidí by se dalo počítat na stovky. Každý se tlačil ve frontách u hvězdářských dalekohledů, či použil vlastní pozorovací brýle nebo diskety. Na své si přišli i fotografové. Vyměňovali si zkušenosti, kdo s čím úkaz fotí a jak. A pokud se dopředu hlásilo, že člověk vůbec nepocítí nějaké zatmění, pokud k němu nevzhlédne, nebyla to pravda. Magický okamžik byl cítit v každé vteřině a denní světlo zcela změnilo svou barvu. Ten, kdo to zažil, ví, o čem to bylo. Jako obvykle nezapomenutelný zážitek.