Kdy jste začal cestovat do exotických dálek?
Cestuju od roku 2007, pravidelně v lednu. To je pro mě jako fotografa a kameramana nejméně práce. Vybírám si proto termín, kdy přijdu o co nejméně zakázek. Navíc nelyžuju, takže je lepší si zimu zkrátit někde v teple. Slunce je v lednu strašně nízko nad obzorem, takže ani pro nějaké focení ve městě nejsou moc dobré podmínky, vznikají totiž strašně dlouhé stíny a nejsou nasvětlené celé budovy. Na vrcholcích hor je to jedno, ale v tento čas bývá většinu dní zataženo.

S kým obvykle cestujete?
Už deset let cestuji s kamarádkou. Vždycky se k nám někdo připojí. Většinou jde o menší skupinku tří až osmi lidí. Ideální počet na cestování jsou čtyři, třeba kvůli autu. Tolik nás bylo i teď.

Fotograf Miloš Šálek z Trutnova se pohyboval v pondělí nedaleko míst, kde spadla lavina.
Ze Sněžky přes Obří důl? Fotograf radši zvolil Růžohorky. Pak spadla lavina

Jak dlouho dopředu cestu plánujete, obzvlášť v době globálních proticovidových opatření?
Dříve jsme plánovali cesty kolem září, sledovali ceny letenek. V době covidu jsme nevěděli, jestli někam poletíme, tak jsme to nechali otevřené do poslední chvíle. Sledovali jsme, jaká jsou ve světě opatření pro turisty z Evropy. Už jsem byl smířený s tím, že se nikam nepojede. Ale dopadlo to podobně jak loni, kdy jsme byli v Brazílii. Trinidad a Tobago se po dvou letech čerstvě otevřel pro turisty, proto jsme se rozhodli vyrazit na tento ostrovní stát. Ještě jsem byl v prosinci s kamarádem na čtyři dny v Jordánsku.

Co všechno jste museli absolvovat před odletem?
V dnešní době cestovat znamená být očkovaný. Nutností je negativní PCR test. Jak do Jordánska, tak do Trinidadu jsme museli vyplnit dokumenty na stránkách jejich státu a nahrát do webového formuláře doklady o očkování a PCR testu. Dostali jsme potvrzení o schváleném vstupu do země. Po celou dobu letu jsme museli mít nasazené respirátory. Do mezipřistání v Amsterdamu to bylo 1,5 hodiny, ale odtud do Karibiku to bylo dalších zhruba 13 hodin s mezipřistáním na Barbadosu.

Miloš Šálek se narodil v Trutnově v roce 1976. Fotografuje od šesti let a stále ho to baví. Procestoval a fotografoval v řadě zemí světa: Kuba, Srí Lanka, Kambodža, Hong Kong, Kostarika, Indie, Brazílie, Filipíny, Izrael, Tanzánie a Zanzibar, Omán, Panama, Vietnam, Uganda, Guatemala a Belize, Barma i spoustě zemí Evropy.

Co se odehrávalo po příletu na Trinidad?
Museli jsme předložit všechny dokumenty. Na letišti nám změřili teplotu. Pokud bychom ji měli vyšší, tak by nás nepustili do země.

Jaká byla opatření na ostrovech?
Velice striktní. I v třicetistupňových vedrech jsme museli nosit na ulicích roušky, stejně tak v autobusech. Nošení roušek na veřejných místech hlídají policisté, pokuty nejsou nejmenší. Roušky nosili i dělníci při práci. Poctivě to všichni dodržovali. Měli je i řidiči, když jeli sami v autech. Kromě pláží a džungle bylo potřeba roušky nosit.

Jak to vypadalo v obchodech?
Před každým obchodem bylo připravené umyvadlo s mýdlem. Jeden člověk před vstupem dohlížel na to, aby si každý umyl ruce a pak teprve mohl do obchodu. Při nástupu do autobusu nám řidič postříkal ruce dezinfekcí, to samé na lodi. Dezinfekce byly na každém rohu. Zajímavé bylo, že u dezinfekce byl teploměr, který hned měřil teplotu. Zarazilo nás, že místním vždy vycházela o stupeň nižší teplota než nám. Bylo to zřejmě tím, že jsou na takové počasí zvyklí. Měli jsme obavy, aby nám v třicetistupňových vedrech nevycházela vysoká teplota. Problémy jsme naštěstí žádné neměli.

Museli jste dokládat v restauracích certifikáty o očkování?
V některých restauracích je chtěli vidět. Ukazoval jsem jim naši Tečku v mobilu v anglické verzi. Restaurací ale bylo otevřených minimum. Byly také hodně drahé a nedalo se tam sednout, dávaly jídlo s sebou do polystyrénových mističek. Úplně byly zavřené bary a občerstvovací stánky. Po mnoha letech to byla cesta, při které jsme si sami vařili. Chodili jsme kvůli tomu nakupovat potraviny do obchodů, kde byly ceny třikrát tak dražší než u nás. Skoro všechno se dováží z USA.

Fotograf a kameraman Miloš Šálek z Trutnova vystavuje v budově městského úřadu fotky z putování Barmou.
Miloš Šálek ukazuje fotky z putování Barmou, viděl sloní kemp i dílnu zlatokopů

Překvapilo vás něco?
První šok nastal, když jsme se chtěli jet vykoupat na pláž. Přijeli jsme tam za dvě minuty dvanáct a divili se, že všichni lidé odchází. U moře nás zastavil policista s tím, že lidé se můžou koupat jen od pěti ráno do dvanácti kvůli covidu. Po 12. hodině nesměl nikdo být ani na pláži. A to se pláže otevřely teprve v prosinci po dvou letech. Lidé, co tam bydlí, dva roky nesměli k moři. Ostrovy Trinidad a Tobago byly až do prosince pro turisty zavřené. Pět dní před naším odletem posunuli pobyt na pláži do 14 hodin. Všichni lidé tam nařízení poctivě dodržují. Turistů jsme potkali naprosté minimum, jen v jednotkách. Nikde nikdo.

Trutnovský fotograf Miloš Šálek procestoval v lednu ostrovní stát v Karibském moři Trinidad a Tobago.Trutnovský fotograf Miloš Šálek procestoval v lednu ostrovní stát v Karibském moři Trinidad a Tobago.Zdroj: Miloš Šálek

Přesto jste si to užili?
Ano. Bylo to úžasné.

Co vás zaujalo?
Na plážích ostrova Tobago se natáčel film Piráti z Karibiku. Na jedné pláži měla být údajně i šibenice, na které věšeli Jacka Sparrowa. Musím si film pustit, abych se podíval, jestli ta místa poznám. Památky byly zavřené kvůli covidovým opatřením. Mrzelo nás, že na Trinidadu jsme nemohli navštívit asfaltové jezero, kde se těží asfalt jako na jednom z mála míst na světě.

Jak taková pirátská pláž vypadá?

Jsou to zátoky s krásnou, průzračnou vodou a útesy.

Vydali jste se i do pralesa?
Tam jsme zažili největší dobrodružství.

Jaké?
Na Tobagu jsou krásné vodopády, které jsme chtěli navštívit. Problém je, že řada cest není na mapách zaznamenaných. Orientovali jsme se podle GPS v mobilu. Místní paní nám nakreslila na papír, kudy máme jít. Při dalším treku v Tobagu cesta po dvou kilometrech končila a další v mapách nebyla. Zkusili jsme proto projít džunglí. Viděli jsme malého hada, kterého jsem vyplašil klackem a ten hned utekl. Pak jsme narazili na hroznýše. Takový velký, tlustý had, ale jen škrtič.

Letní Krkonoše.
Krkonoše jsou plné krásných míst, kam lidé tolik nechodí. Podívejte se na ně

Jak jste zareagovali?
Šel jsem první, tři holky za mnou. Obešli jsme ho čtyři metry kolem a pokračovali dál. Byl to adrenalin. Obdivuji holky, jak to v džungli zvládly. Cesta nebyla vůbec vyznačená na mapách. Šel jsem první a pořád klackem plašil hady. Naštěstí na Tobagu není tolik jedovatých hadů jako v Kostarice nebo na Srí Lance, kde se vyskytují třeba křovináři a kobry. Občas nás poďobali mravenci. Bylo to dost velké tříhodinové dobrodružství. Něco takového jsme nezažili. Místy pršelo, byli jsme zpocení, zmoklí. Byla to džungle se vším všudy, in natura.

Na jaké místo ze svých cest nejvíc vzpomínáte?
Zřejmě na Kubu, asi tím, že to byla první cesta v roce 2007. Kuba je jedinečná. Rodiče byli na Kubě někdy v roce 1985 a jako malý jsem si pořád prohlížel diapozitivy, obdivoval palmy a snil o tom, že se tam někdy také podívám.

Jaké máte plány na příští rok?
Záleží, jaká bude situace s covidem. Existuje ještě hodně států, kam bych se chtěl podívat. Další na řadě by mohla být Peru, Bolívie nebo Jamajka. Líbily by se mi také Madagaskar, Namibie, JAR, Botswana, ale to spíš až v dalších letech.

Trutnovský fotograf Miloš Šálek zachytil krásný výhled z Krkonoš z Malé Úpy na Orlické hory.
Krásy zimní přírody. Z Krkonoš byly vidět Orlické hory jako na dlani