Třicetiletá dívka s blonďatými vlasy po pás to přesto neměla v muslimské zemi úplně jednoduché. Vše tam ovlivňuje islám. Na oddělení renální transplantační jednotky, která se zabývá transplantacemi ledvin, je jedinou Evropankou. Někteří pacienti odmítají operace, protože jim to nařídil Alláh. Modlitební koberce si Arabové vozí v autech nebo jsou k dispozici v restauracích, aby na ně mohli pokleknout, jakmile se ozve z mešit svolání k modlitbě. Nárok na mateřskou dovolenou (šestiměsíční) mají jen místní ženy, cizinky vůbec. Dostat se k takhle lukrativní práci vyžaduje splnění řady podmínek. O svých zkušenostech z práce v nemocnici v Saúdské Arábii napsala Hana Šlechtová knížku Nejsem jenom sestra a vyprávěla o nich reportérovi Deníku.

Už ve školní lavici trutnovské zdravotnické školy se rozhodla, že jednou bude pracovat jako zdravotní sestra v Saúdské Arábii. Při práci ve Fakultní nemocnici v Motole zároveň zvládla vystudovat vysokou školu. Ve volném čase biflovala angličtinu a chodila cvičit, protože arabské nemocnice nerady přijímají zaměstnance s nadváhou. Po letech dřiny uspěla a v době pandemie odletěla za prací do prestižní královské kliniky v Džiddě. Cesta za vysněným angažmá byla dlouhá, složitá, ale stála za to.

Můžete vysvětlit, jak je to s platem zdravotních sester v Saúdské Arábii?
Výplata se vypočítává na základě několika faktorů. Patří mezi ně dosažené vzdělání, počet odpracovaných let, předchozí pracovní zkušenost a také národnost. Výplatu totiž ovlivňuje stav ekonomiky mateřského státu, odkud zaměstnanci pochází. Vypadá to tak, že moje výplata je mnohdy až čtyřnásobně vyšší, než mají moje kolegyně z Indie a Filipín. Přitom vykonávají úplně stejnou práci jako já. Naproti tomu sestry z Velké Británie nebo USA na tom jsou lépe než já. Nedělá to úplně dobrotu na oddělení, ale takhle jsou prostě v Saúdské Arábii nastavené podmínky a buď je přijmete nebo ne.

Ve své knize jste zveřejnila plat i další podmínky a bonusy, které dostáváte. To není úplně obvyklé na české poměry. Proč jste se rozhodla takhle otevřeně popsat finanční situaci?
Je pravda, že v Česku se úplně nenosí zveřejňovat údaje o výplatě. Navíc jsem vyrůstala v prostředí, kde existovaly názory, že peníze smrdí nebo kazí charakter. Já si to nemyslím. Věřím, že peníze v rukách dobrých lidí můžou změnit svět k lepšímu a umožnit jim být tím, čím si přáli. Nestydím se za to, jaké mi v Saúdské Arábii nabídli podmínky. Naše fyzicky, psychicky i emočně náročné povolání si zaslouží dobré platové ohodnocení, abychom nemusely odcházet do zahraničí.

Jsou pracovní podmínky v Česku a Saúdské Arábii hodně rozdílné?
Jsou nesrovnatelné. Peníze však nebyly jediným důvodem, proč jsem tam šla pracovat. Vždycky mě fascinovala arabská kultura a chtěla jsem ji zažít na vlastní kůži. Lákala mě představa, že budu součástí multikulturního týmu, že se naučím pořádně anglicky a osvojím si základy arabštiny. Také jsem chtěla pracovat v nemocnici, která má mezinárodně uznávané akreditace. Už od školy jsem rodině a přátelům opakovala, že jednou odletím za prací do Saúdské Arábie.

Co na to říkali?
Odrazovali mě. Reakce byly téměř totožné. Opakovaly se věty typu, že jsem se úplně zbláznila, že chci do země plné teroristů, že mě tam unesou a prodají za stáda velbloudů, že skončím v harému nějakého šejka, že si mě tam nebudou vážit, protože jsem žena a nejsem muslimka. K Vánocům jsem dostávala knížky jako Bez dcerky neodejdu nebo Muslimské peklo. První, kdo mě z rodiny podpořil, byl strejda Michal, který mi koupil slovník arabštiny. Stále ho mám a využívám.

Jaká byla realita?
Špatné věci se dějí po celém světě a Saúdská Arábie není výjimkou, ale připadám si tam často více bezpečněji než ve vlastní zemi. To jsem si uvědomila zejména během jedné večerní procházky kolem pražského vlakového nádraží.

Co bylo potřeba udělat k tomu, abyste mohla pracovat v Saúdské Arábii?
Všichni mi říkali, ať tam nelítám přes žádnou agenturu, že mě oškubou a ještě si budou brát procenta z mojí výplaty. Jenže dostat se do nemocnice v Saúdské Arábii bez agentury, která by práci zprostředkovala, je prakticky nemožné. Po dvou letech praxe v Motole jsem se ozvala agentuře Go Global Care a zjistila, že opak je pravdou. Podle zákona si agentury nesmí účtovat provize za zprostředkování práce v zahraničí, ani si strhávat jakoukoliv částku z mé výplaty. Takže vše, co v Saúdské Arábii vydělám, je moje. Práci agentur financují arabské nemocnice. Platit jsem musela jen za ověření studijních diplomů od notáře, překlady do angličtiny, licenční zkoušku a povinná očkování.

Jaké požadavky jste musela splnit?
Pokud chce někdo pracovat jako všeobecná sestra v Saúdské Arábii, musí mít speciální zkoušku Saudi Council Exam. Je to test v angličtině zaměřený na znalosti z ošetřovatelství a zdravotnictví.

Musíte mít minimálně dva roky praxe. Problém byl, že jsem měla jen titul diplomovaná specialistka a saúdské nemocnice preferují sestry s bakalářským titulem. Přihlásila jsem se proto na soukromou Vysokou školu zdravotnickou v Praze. Při práci na plný úvazek v Motole jsem si tak dodělala vysokoškolské vzdělání. Dalším důležitým předpokladem byla znalost angličtiny. Musela jsem také absolvovat interkulturní přípravu o rozdílech zdravotnického systému nebo života v muslimské zemi a test z islámu, který ovlivňuje Saúdskou Arábii úplně ve všem.

Co bylo pak?
Po interkulturní přípravě jsem byla agenturou doporučena jako kandidátka k pracovním pohovorům. Absolvovala jsem jich několik. Buď probíhaly přes Skype nebo Arabové přijeli do Prahy. Některé dopadly katastrofálně, protože jsem kvůli jazykové bariéře nerozuměla ani slovo, ale z některých jsem měla dobrý pocit. Nakonec jsem dostala nabídku od Královské nemocnice, která spadá přímo pod královskou rodinu.

Překvapilo vás něco?
Požadavkem saúdských nemocnic je dobrý zdravotní stav uchazečů a také splnění hraniční hodnoty BMI - indexu tělesné hmotnosti, který jsem tehdy přesahovala. Musela jsem proto zhubnout osm kilo. Bylo mi řečeno, že jim jde o prestiž nemocnice, a že chtějí mít takové sestry, které jdou příkladem pacientům, co se týká zdravého životního stylu. I v začátcích mého působení v tamní nemocnici mi můj šéf připomínal, abych zhubla, a že chce vidět výsledky. Nejsložitější bylo zvyknout si na úplně jiný zdravotnický systém, který se značně liší od toho českého a je silně inspirován anglo-americkým modelem.

Jak vypadají směny v saúdské nemocnici?
Střídají se nám tři týdny nočních a tři týdny denních služeb. Krátký a dlouhý týden. Tenhle systém mi vyhovuje víc než doma. V Česku se člověk stále točí mezi denními a nočními službami, v Saúdské Arábii se cyklus směn střídá jednou za tři týdny. Jedna směna má 12 hodin, včetně dvou přestávek po 45 minutách. Přesčasy jsou na našem oddělení dobrovolné a dokonce si můžeme sami vybrat, kdy je chceme dělat. Jsou velmi hezky placené. Za jeden dvanáctihodinový přesčas mám zhruba 6 tisíc Kč k výplatě navíc. Nejvíc přesčasů dělají kolegyně z Filipín a Indie, které ze svých výplat živí celou rodinu v jejich zemi.

Hana Šlechtová pracuje jako zdravotní sestra na Královské klinice v Saúdské Arábii. V rodné Úpici pokřtila svoji knihu Nejsem jenom sestra. | Video: Deník/Jan Braun

Opravdu máte 55 dní dovolené a 30 sick days?
Ano. Zní to přímo pohádkově. I když první dovolenou jsem dostala až po prvním odpracovaném roce, kdy jsem na měsíc a půl odletěla domů. Proces získání dovolené má každá nemocnice jiný. U nás schvaluje dovolené vrchní sestra. Platí pravidlo, že si nemůžeme dovolit dovolenou delší než šest týdnů v kuse.

Jak to je s mateřskou dovolenou?
V nemocnici, kde pracuji, mají nárok na mateřskou dovolenou pouze Saúdky, a to jen na šest měsíců. Cizinky nedostanou ani jeden den mateřské dovolené. Pokud otěhotní třeba kolegyně z Indie, chodí do práce tak dlouho, jak jen to je možné, následně si vyberou veškerou dovolenou a sick days, tedy 55 a 30 dnů, odrodí a poté se musí do práce vrátit. Před termínem porodu zpravidla odlétají domů a nechávají si porod uměle vyvolat. Porod v Saúdské Arábii si totiž nemůže každá žena finančně dovolit. Velmi často se stává, že se vracejí zpět bez miminka. Jejich životní situace jim neumožňuje, aby si dítě mohly přivézt s sebou, takže se o něj starají babičky a dědečkové nebo manžel v jejich rodné zemi. Něco jako příspěvky na děti v Saúdské Arábii neexistují.

Odkud jsou vaše kolegyně?
Jsem součástí multikulturního týmu. V nemocnici pracují lidé z celého světa. Na našem oddělení jsem jedinou sestrou z Evropy. Mám kolegyně z Filipín, Indie, Malajsie, Saúdské Arábie, Afriky, Jordánska. Lékaři jsou velmi často ze Sýrie, Jordánska, Egypta, Saúdské Arábie. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak přes všechny kulturní rozdíly jsme schopni pracovat jako jeden tým. Pracovní zkušenost ze Saúdské Arábie v mezinárodním týmu je nenahraditelná.

Jak se dorozumíváte s pacienty?
Drtivá většina z nich mluví pouze arabsky. Když jsem nastupovala, neuměla jsem arabsky nic, a tak jsem se na začátku dorozumívala rukama, nohama, pomocí Google překladače a ochotných kolegyň, které mi pomáhaly. Teď po čtyřech letech jsem schopná používat arabštinu v nemocničním prostředí a moji pacienti mi dokonce moji arabštinu chválí. I když si myslím, že mi spíš jen chtějí udělat radost.

Saúdská Arábie je muslimská země. Můžete popsat, co se odehrává při modlitbách?
Naprostá většina pacientů vyznává islám. Věří v Alláha a jeho proroka Mohameda. Stoupenci islámu jsou muslimové a jejich svatou knihou je korán. Muslimové by se měli modlit pětkrát denně. V nemocnici poznáme čas modlení díky svolávání k modlitbě, které je slyšet v celém areálu. Pokud je člověk nemocný, modlitby se účastnit nemusí. Záleží na každém pacientovi. Může navštívit modlitební místnosti v nemocnici, které jsou oddělené zvlášť pro muže a ženy, anebo se může modlit přímo na pokoji, kde má každý pacient k dispozici vlastní korán. Muslimové by se měli modlit k Mekce. Správný směr jim pomáhají najít například aplikace v telefonu. Několikrát se mi stalo, že se pacient chtěl pomodlit před tím, než jsem ho měla odvézt na operační sál. Po modlitbě mi řekl, že mu Alláh sdělil, že by se dneska neměl nechat operovat. V těchto situacích se musí pacientovo rozhodnutí respektovat a operace se ruší.

Jak probíhá modlení mimo nemocnici?
Čas modlení poznáte tak, že pětkrát denně uslyšíte svolávání k modlitbě z místních mešit, které jsou skoro na každém kroku. Téměř všechny restaurace, obchody či nemocnice mají k dispozici prostory k modlení. Například Mekáč to má vyřešené tak, že má vedle restaurace zabalený koberec, který se v čase modlení roztáhne. Stává se taky, že řidiči aut zastaví podél cest, vytáhnou modlitební koberec, který je tady součástí vybavení vozidla, a začnou se modlit. Anebo se samozřejmě modlí v mešitách. Ženy a muži zvlášť.

Jaké máte zkušenosti s ramadánem?
Nemuslimové vnímají ramadán jako měsíc, kdy muslimové nesmí během dne jíst, pít a mít sex. Pro muslimy však má tento měsíc mnohem větší význam - mají blízko k Alláhovi. Téměř každé místo je v tomto období krásně vyzdobené a v celém království jsou různé slevy. Většina obchodů je během dne zavřená a otevírací doba je až po setmění. Já během ramadánu pracuji jen na denních službách, aby mé kolegyně muslimky mohly pracovat v noci. Během dne normálně jím a piju, jen ne na veřejnosti. Je to forma mého vyjádření respektu vůči zemi, kde žiji, pracuji a která se mi stala druhým domovem. Pacienti se půstu účastnit nemusí a můžou si to vynahradit, až budou zdraví. Někteří pacienti se přesto půstu rozhodnou zúčastnit. Nemocniční jídlo a pití se jim dopravuje až po setmění a veškeré léky, které nejsou akutní, jim lékaři naordinují na noc.

Kde bydlíte?
Nemocnice nabízí bydlení zdarma v takzvaném compoundu, což je ubytovací komplex pro zaměstnance nemocnice, kde bydlí zvlášť ženy a muži. Máte svůj byt, kde bydlíte sami nebo s další spolubydlící. Zaměstnance se snaží ubytovat podle národnosti. V areálu se nachází bazén, sauna, posilovna, které jsou k dispozici zdarma. Já už jsem si pronajala vlastní byt mimo nemocniční ubytovací komplex. Mezi další benefity patří letenky zdarma na začátku a konci pracovní smlouvy a roční příspěvek na letenky v hodnotě zhruba 28 tisíc.

Jak vnímají Arabové blonďatou Evropanku?
Zatímco v Česku jsem prostě normální holka, která ničím nevyčnívá, pro většinu lidí v Arábii to, jak vypadám, představuje ideál krásy a něco naprosto nového, neokoukaného. Místní ženy jsou moc milé. Nebojí se za mnou přijít a opakovat mi, jak jsem krásná. Často se chtějí se mnou vyfotit, nebo žádají, abych pozdravila na videu jejich rodinu či kamarády. Kdekoliv se objevím, jsem středem pozornosti. Děti za mnou lítají a tahají mě za vlasy. Ale mám i negativní zkušenosti s místními muži. Když jdu po ulici, často na mě troubí, někdy i pokřikují nebo mě pronásledují v autě.

Budete v Saúdské Arábii pokračovat?
Zatím tam plánuji zůstat. Jak dlouho? To ukáže čas.

Hana Šlechtová

- česká všeobecná sestra

- narozena 1993

- pochází z Úpice

- vystudovala Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Trutnově a Vysokou školu zdravotnickou v Praze

- čtyři roky pracovala na metabolické jednotce Fakultní nemocnice v Motole

- během pandemie odcestovala za prací do prestižní Královské kliniky v Saúdské Arábii

- působí také jako ambasadorka české agentury Go Global Care, která zprostředkovává práci zdravotníkům v zahraničí

- vydala knihu Nejsem jenom sestra

- věří tomu, že povolání všeobecné sestry má obrovský potenciál, a že sestry nejsou „jenom“ sestry

- instagram: @iamnotjusta_nurse