Ve druhém díle představujeme Zelený zámeček ve Vrchlabí.  „Kolem této výrazné stavby dennodenně prochází z autobusového či vlakového nádraží zástupy lidí, z nichž jen málo kdo ví, jakou má bohatou historii,“ říká odborník pracovník Krkonošského muzea ve Vrchlabí Jiří Louda.

Již roku 1667 daroval hrabě Morzin Kryštofu Weiszovi pozemek v tehdejší obci Dolejší Vrchlabí, aby na něm postavil papírnu. Tu ještě na sklonku 17. století koupili Kieslingové, kteří ji v polovině 18. století přivedli na první místo mezi papírnami hradeckého kraje. „Až do roku 1851 pak papírnu provozovali Ettelové, z jejichž rodu byla i známá krkonošská botanička Josefína Kablíková. Novým majitelem se stal Wilibald Jerie, jeden ze zakladatelů moderního lnářského průmyslu ve Vrchlabí,“ popisuje Jiří Louda.

Starou papírnu Jeriové postupně bořili a na jejím místě budovali novou přádelnu. Pouze jediné stavbě se vyhnula demolice. „Posloužila jako základ nového továrníkova obydlí. Ke staré stavbě přibylo patro a kolmé křídlo. Romantizující vzhled dodaly nové věžice, balkóny a pochopitelně fasáda. Vilu obklopoval sice nevelký, ale krásný parčík s fontánami a květinovými záhony,“ uvádí dále Jiří Louda a pokračuje: „Na továrníkovu rodinu upomínají i zdobné štukové stropy a zejména zrcadlový sál ve stylu Ludvíka XVI. Trochu tajemně působí další sál, skrytý v podkroví. Vyřezávané zábradlí, dveře a přiznané trámy krovu s ozdobnými hlavičkami evokují dobu raného středověku.“

Přádelna však roku 1928 zkrachovala a vila se stala sídlem okresního úřadu. Ten se během druhé světové války přesunul na zámek a tak zvaný zámeček sloužil různým účelům, zejména jako byty a svobodárna. „Postupné chátrání zastavilo až prohlášení kulturní památkou a obnova alespoň fasády z roku 1999. Zajímavé interiéry však stále čekají na svou obnovu, která přijde nejspíš až poté, co se pro tuto stavbu najde náležité využití,“ dodává Jiří Louda.

(mj, muz)