Chov exotického ptactva má v regionu Jestřebích hor dlouhou tradici. Veřejnost si může pestrobarevné krasavce prohlédnout na každoroční výstavě a jedna z nich včera skončila v Kulturním klubu.„Návštěvníci si mohli prohlédnout téměř 150 ptáků, jejich domovinou je většinou Austrálie, jižní Amerika, Afrika i Asie. Majitelé jsou členové našeho sdružení, Exota Úpice," předeslal jeden z organizátorů, Jindřich Jirásek.

Výstava se konala v malém sále, kam bylo třeba nastěhovat voliéry. A právě na nich je vidět trend současné doby. Dříve se ptáci představovali v malých klíckách, dnes mají mnohem víc prostoru. Každý z jedinců je lépe vidět, expozice je přehlednější a pro návštěvníky zajímavější.

A podléhá chovatelství exotů módním trendům? „Určitě. Třeba taková rosela penantová. Dřív stála 1500 korun, pak se ale vypěstovalo mnoho mutací, došlo k rozšíření a teď ji seženete za třetinu. Dřív byly hodně populární také andulky, korely a podobně. Nyní začíná být v kurzu například krásný papoušek latam vlaštovčí. Dříve tu nebyl, zájem o něj stoupá a jeho cena se někdy blíží až dvěma tisícům," přibližuje Jirásek.

Několik let expozice v Malých Svatoňovicích nebyla. „Vystavovali jsme například v Úpici, Rtyni i Červeném Kostelci. Pro návrat do Malých Svatoňovic byl ale letos speciální důvod. Na jaře totiž v 89 letech zemřel nejznámější chovatel, Josef Adamec," vysvětluje Jindřich Jirásek. Toho zejména starší generace zná například z populárního pořadu Televarieté či Ein Kessel Buntes. K vidění proto bylo tablo s fotografiemi, krátký film s ukázkami dovednosti jeho opeřených svěřenců i některé rekvizity k vystoupením.

„Byl průkopníkem artistických představení papoušků a jeho výkony dodnes nikdo nepřekonal. Nejenom, že ptáci uměli mluvit, ale mluvili na povel, což je opravdu složité. A třeba i jezdili na koloběžce. Věnoval tomu obrovské množství času, například repertoár nejslavnějšího z nich, Žaka učil 13 let. Své umění nakonec představil nejen doma či po Evropě, ale také v Japonsku," dodává Jirásek.

Josef Adamec byl celý život spjatý s přírodou. Díky znalostem, citu a trpělivosti byl v okolí známý díky ochočené strace, vráně ale i krotkým kunám. Jeho snem byl ale chov velkých papoušků. Díky manželce, pocházející z Holandska, se mu podařilo získat amazoňana žlutohlavého (Lórinka) a papouška žaka (Žako). Ty dokázal perfektně ochočit a naučil je mluvit. Postupně se jeho chov zvětšoval a v 70. letech opustil zaměstnání vychovatele na zdejším učilišti a vydal se na dráhu umělce. Navíc dosáhl i mnoha úspěchů chovatelských, například s kakadu žlutolícími sumbskými.