Záleží na mnoha faktorech a především přístupu rodičů. „Ti také musí chtít. Zejména u mladších. Šestileté dítě nepošlete na pohádkový pochod samostatně. Pokud se ale máma s tátou zvednou a vyrazí, zájem je," říká Iveta Hanušová, ředitelka Domu dětí a mládeže Jednička ve Dvoře Králové.

Mládež na pranýři: žádný pohyb, hodně počítačů. Ale musí chtít i rodiče

Televize se dvěma programy a pár stanic rozhlasu nebyly pro mládež z před několika generací velkým lákadlem. Proto bylo lepší vyrazit ven. Doba se ale změnila. A kdo ze starších může dát ruku do ohně za to, že kdyby tu možnost měl, raději by běžel do lesa než hrál počítačovou hru?

ZÁJEM OBOU STRAN

Stesky nad způsobem, jakým mládež tráví volný čas, jsou na denním pořádku. Jenže, nic není černobílé. „Musí chtít i rodiče. Zejména u menších. Šestileté dítě nepošlete na pohádkový pochod samotné. Ale když se máma s tátou zvednou a vyrazí, tak zájem je. To samé platí i o táborech. Pokud rodiče nepustí dítě do lesa třeba kvůli klíšťatům, tak zůstane doma nebo v lepším případě na příměstském táboře," podotkla Iveta Hanušová, ředitelka DDM Jednička ve Dvoře Králové.

Dům dětí nabízí desítky kroužků, tvůrčích, naučných i pohybových. „Zájem jde ve vlnách. Jeden rok frčí počítače, tanec, druhý třeba hudební kroužky, vloni keramika. Teď jsou v kurzu malí hasiči a cykloturistika, což je boom celorepublikový," řekla Iveta Hanušová. „Důležitý je v každém případě vedoucí, u venkovních aktivit obzvlášť. Pokud si s dětmi sedne, vytvoří se dobrá parta a pak už to jede. To se potvrzuje právě u cykloturistiky. Děti jsou spokojené, dobrou zkušenost předávají dál. Starší odcházejí, přijdou mladší a celé to výborně funguje," dodala.

JDE TO I BEZ MOBILU

„Děti vesměs nejsou líné, jsou jen nenaplněné. Možná toho umí míň než kdysi, ale i to je individuální. A když s nimi vyrazíme na tábor, po dvou dnech už si na mobil ani nevzpomenout," říká ředitelka Domu dětí a mládeže Pelíšek ve Vrchlabí Ivona Čivrná.

Nabídka kroužků tu hodně koresponduje s tradicí města – sport a tanec. Ale nebrání se ani novým trendům, i když udržitelnost je složitá. „Každý rok se snažíme přijít s něčím novým. Od chození po popruhu (slack-line), přes yo-yo či jiné freestylové aktivity. Ale málokdy je zájem trvalejší. Zatímco sport, tanec či keramiku máme pořád," dodala Ivona Čivrná.

Líné děti? U počítače jsou třikrát déle než venku

Děti jsou venku čím dál méně a lepší už to nebude. „Nedostatek času, který stráví venku, jednoznačně není příznivý. Jediné řešení je honit je k aktivitám. Rozumní rodiče to řeší tak, že děti chodí víc do kroužků, vyhánějí je na kolo, berou do přírody, jiná cesta není," říká dětský psycholog Václav Mertin.

Podle průzkumu Nadace Proměny Karla Komárka provedeného u 1515 českých dětí ve věku 7–15 let a stejného počtu rodičů, který poprvé mapuje, kolik času, kde a jak děti tráví a co si o tom rodiče myslí, se víc než polovina dětí nedostane za celý týden vůbec do přírody.

Nevyužité přitom zůstává prostředí škol, kde 97 procent z nich má ve své blízkosti zahrady a hřiště. „Myslíme si, že přírodní prostředí, které škola nabízí, by se mělo využívat více i k výuce," uvádí ředitelka nadace Jitka Přerovská.

Čas, který školák stráví u počítače a her, je téměř trojnásobný než ten, kdy je venku. I rodiče se domnívají, že jejich potomci tráví příliš mnoho času u počítače, tabletu nebo chytrého telefonu, k televizi jsou ovšem mnohem shovívavější.

„Doba se mění, rodiče se mnohem víc bojí a terén je méně bezpečný. To, že si dřív děti vyšly před barák 
a normálně si hrály, je dneska těžké. Ploch, které jsou volné a kde si mohou třeba olamovat keře a nikdo je za to nepeskuje, ubývá," tvrdí psycholog.

Pokud děti nemají příležitost být pohybově aktivní, budou tím častěji u počítače. Motivovat by je měli jak rodiče, tak škola. „Cesta vede přes aktivity, kde nejde o výkon. Jde o to, aby se děti trochu vyblbly. Bohužel dneska i tělocvik ve škole je spíš o tom zaběhnout osmistovku v určeném čase," dodává Mertin. Důležité je dát jim příležitost naučit se různé aktivity právě, když jsou malé a nevadí jim, že něco neumí. Horší je to v pozdějším věku, kdy je pro ně snazší, než se někde ztrapňovat, zůstat sedět doma třeba u PC her.