Ceny za hrdinství se udílely celkem v sedmi kategoriích: Záchrana lidského života, Pomoc v rodině, Pomoc jiným dětem, Pomoc ostatním lidem, Pomoc přírodě, Dobrý nápad a Pomoc n@ netu.
Královéhradecký kraj zastupovaly dvě děti z Trutnova. Tito dětští hrdinové uspěli hned ve dvou kategoriích: Záchrana lidského života a Pomoc jiným dětem. Lidský život svého kamaráda zachraňoval Dominik Hojný, když pod ním praskl led. Kategorii Pomoc jiným dětem vyhrála Kateřina Čiháková, která pomáhala při záchraně topící se holčičky.
Příběh o svém dobrém skutku nebo činu stejně starého kamaráda letos poslalo do projektu Dětský čin roku 495 dětí a v rámci následného hlasování o nejlepší příběhy v jednotlivých kategoriích se v tomto roce zapojilo do akce 4760 dětí. „Každým rokem nás dojímají příběhy, které jsou sepsány s pokorou, která je hrdinům vlastní. Právě u dětských příběhů je toto vnímání o to silnější, protože jsou často ještě nedotčeny negativními vlastnostmi a zkušenostmi. Mnohdy si myslíme, že bychom měli být pro děti vzorem, ale situace může být opačná. My dospělí se máme od dětí častokrát co učit," doplňuje Radek Novotný, generální ředitel společnosti Whirlpool ČR .
Slavnostní předávání moderoval Aleš Háma, čestný předseda Nadačního fondu Dětský čin roku. Na vyhlášení nechyběly ani další známé osobnosti jako herci Jan Révai , Pavel Nový a Jitka Čvančarová, zpěváci Petra Černocká, Zora Jandová, paralympionik Jiří Ježek, které se zhostily role patronů. Patroni malé hrdiny vždy doprovodili na pódium a byli jim při čtení příběhů oporou. Výherci získali nejen hodnotné dárky od partnerů projektu, ale také šek pro svoji školu na 10 tisíc korun pro nákup školních pomůcek.
V rámci zábavného programu navštívily děti letecký simulátor iPILOT a kromě létání s patrony si užily i další doprovodné aktivity.
Kategorie: Záchrana života
Jednoho zimního dne jsme šli s kamarádem Davidem po škole ven. Nevěděli jsme, co dělat, tak jsme se šli kouknout k řece. Tam jsme chvíli jen tak koukali a napadlo nás, že zkusíme, jak je tvrdý led. Kamarád skákal po ledu, v pohodě ho to udrželo. Po chvíli z ničeho nic spadnul, ale normálně se zvednul a říkal, že je to v pohodě, že se jen sklouznul. Ani jeden z nás si ale nevšimnul, že ten led trošku rupnul. Kámoš chtěl přijít po ledu za mnou a než jsme se nadáli, v momentě se propadnul do té studené vody. Já jsem na nic nečekal, skočil jsem k němu a podal mu ruku. Nejdřív ho vůbec nešlo vytáhnout. Už jsem nevěděl, co mám dělat, a najednou jsem si uvědomil, že vůbec nemám čas. V hlavě jsem měl myšlenku, že pokud mu nepomůžu, tak se utopí. To mě velmi rozrušilo, pořádně jsem zabral a vytáhnul ho!
Hned jsme šli k němu domů, aby se převlíknul. Tam své mamce vyprávěl, že spadl do řeky a já ho vytáhnul. Pak jsem šel domů a v hlavě se mi mlelo, že kdybych ho nevytáhnul, tak bych přece přišel o kamaráda!
(Dominik Hojný (14 let), ZŠ V Domcích 488, Trutnov)
Kategorie: Pomoc jiným dětem
close
zoom_in
O letošních hlavních prázdninách jsme byli na dovolené s rodiči v Itálii. Byli jsme u moře 14 dní a 13 nocí v apartmánu. Jednoho dne už od rána foukal vítr a bylo chladněji. Zůstali jsme do odpoledne v apartmánu. Odpoledne, asi kolem jedné hodiny, začalo pařit slunce, tak jsme se vydali k moři.
Když jsme došli k moři, byly velké vlny a teta řekla: „Na moři je bouřka, proto jsou tak velké vlny." Leželi jsme asi půl hodiny na dece a potom jsme se rozhodli, že si půjčíme šlapadlo a vyrazíme na moře. Šlapali jsme docela daleko od břehu. Na chvíli jsme šlapat přestali a nechali se jen tak houpat na vlnách. Unášelo nás to po proudu, my se houpali a rozhlíželi se po okolí. Po chvíli jsme začali šlapat blíž ke břehu.
S tetou jsme zaostřily na zelené lehátko, co se houpalo kousek od nás. Teta říkala, abychom nepanikařili, že je to jen lehátko! Ale já jsem řekla: „Ne, ne, radši se tam pojedeme podívat, jestli se tam někdo netopí." Rodiče, kteří jeli na vedlejším šlapadle, nejdřív říkali, že je to hloupost, ale nakonec jsme přece jen jeli k tomu osamocenému lehátku. A udělali jsme dobře. Když jsme přijeli k lehátku, tak jsme viděli malinkou ručičku, jak se plácá na hladině. Seskákali jsme okamžitě do vody a vytáhli asi osmiletou holčičku. Celá se klepala a cvakala zoubky, jaká jí byla zima. Vzali jsme si ji k sobě na šlapadlo a dovezli jsme ji na břeh.
Vystoupili jsme, dovedli holčičku k plavčíkovi a vysvětlili mu, co se stalo. On holčičku zabalil do teplé deky a velkým rozhlasem vyhlásil, že se našla holčička. Byla jsem ráda, že jsem měla pravdu, prosadila si svou a jeli jsme se podívat na zelené houpající se lehátko. Vždyť jsme zachránili život malé holčičce!
(Kateřina Čiháková (14 let), ZŠ V Domcích 488, Trutnov)
Zuzana Chmelíková
