O kolibříkovi vypráví starobylá jihoamerická bajka: Jednoho dne v lese vypukl požár. Všechna zvířata utekla ve strachu o život. Stála na okraji plamenů a dívali se na ně s hrůzou. Nad jejich hlavami létal tam a zpět k ohni, zas a znova, malý kolibřík. Větší zvířata se kolibříka zeptala, co dělá. „Letím k jezeru pro vodu, abych pomohl uhasit oheň.“ Zvířata se mu smála: „Nemáš šanci, ten oheň neuhasíš!“ Kolibřík odpověděl: „Dělám, co můžu.“

Kolibřík nesložil ruce (nebo spíš křídla) do klína, ale doslova kapku po kapce pomáhal řešit problém. Nepozoroval průšvih, ale snažil se ho zastavit. Tak, jak bylo v jeho silách. A OSN při dnešní příležitosti vyzývá nás všechny, abychom byli takovými kolibříky. Příležitostí je spousta – vodou můžeme šetřit, anebo plýtvat. Můžeme vodu pouštět do kanalizace znečištěnou domácí chemií, nebo používání chemie zásadně omezit. Můžeme všechnu odpadní vodu pouštět do kanalizace, nebo ji aspoň částečně použít třeba na zalévání a tak ji nechat půdě. Můžeme se při svojí spotřebě rozhodnout pro potraviny a další výrobky, jejichž výroba je na vodu náročná, nebo naopak úsporná – třeba jíst méně masa, méně průmyslově zpracovaných potravin, preferovat lokální a regionální produkty (např. se značkou Krkonoše – originální produkt) a biopotraviny, apod.

Správa KRNAP se na území Krkonoš stará o 585 km drobných vodních toků (větší toky řek jsou v péči podniku Povodí Labe). Po přívalových deštích opravujeme škody, budujeme hrazenářská díla a vysazujeme břehové porosty. Hrazenářská díla již mnohokrát osvědčila svou funkčnost. Prakticky každoročně při přívalových deštích výrazně sníží riziko škod na majetku státu, obcí a měst i soukromých osob. Snažíme se odstraňovat bariéry prostupnosti pro ryby a další vodní živočichy, vracíme vodu do krkonošských vrchovišť (horských rašelinišť) a horských smrčin, které byly od 19. století systematicky odvodňovány kvůli produkci dřeva – a tak zvyšujeme záchytnou (retenční) schopnost hor a tak i jejich protipovodňovou funkci i funkci vodní zásobárny pro období sucha.