V zoologické zahradě ve Dvoře Králové aktuálně žije takřka 2350 kusů zvířat v 326 druzích. Mnohá se tu narodila, vyrostla a odchovala další mláďata. Ne vždy je ale pro zoology situace takto ideální. Jak zahrady chovy doplňují a jak získávají nové atraktivní druhy?

„Abychom dovezli z Afriky tisíce zvířat jako za ředitele Vágnera, to už je nyní nemyslitelné. Z volné přírody se do zahrad vozí máloco. Brání tomu především veterinární předpisy," říká hlavní zoolog ze Zoo Dvůr Králové Pavel Moucha. „Není to tak, že by třeba kopytníky dovézt z Afriky nešlo, protože ne všechny druhy jsou chráněné a není jich ani málo. Ale obavy z nemocí jsou velké. A náklady na splnění hygienických podmínek jsou přitom obrovské," doplňuje.

VÝMĚNA, DAR I PRODEJ

Způsobů a možností, jak zahrady získávají zvířata, je více. Nejrozšířenější je vlastní odchov. Jinak se především vyměňují napříč živočišnými druhy, případně darují. Méně častější je přímá směna za finance.

„Nákupy jsou u nás vyloženě vzácností. Zvířata jako hmyz, plazi, členovci nebo želvy, které jsou hodně rozšířené mezi soukromníky, v řádu stovek opravdu nakupujeme. Občas i hlodavce nebo menší šelmy, částečně také ryby. Za přímý nákup zvířat jsme vloni ale utratili maximálně 50 tisíc korun," přiznává Pavel Moucha.

Ale zatímco fyzicky drobnější zvířata se nakupují i díky relativně nízké ceně, velcí obratlovci si zahrady výlučně vyměňují nebo přenechávají. Takto například přišly do Dvora Králové vloni dvě hroší samice.

„Hroši jsou nároční na chov a v hlavně v zimním období potřebují mít složité vybavení. Pokud někdo hrochy má, většinou se je snaží nemnožit. A pokud už má mláďata, bývá to tak, že se je zoufale snaží udat. I tyto samice k nám dorazily zadarmo, pouze za náklady na převoz a vyšetření, díky spolupráci zahrad," uvedl Pavel Moucha. Většina zoo na starém kontinentu je totiž členem Evropské asociace zoologických zahrad.

„Zvířata se mohou i půjčovat. Máme tu celý seznam depozitních zvířat v jiných zahradách i těch, které jsou odjinud umístěné u nás. Některé budeme v budoucnu třeba stahovat zpět do Dvora Králové, což se ale stává málokdy, jiné jsou propůjčené tak nějak na stálo," objasňuje Pavel Moucha.

Dvorská zahrada má takto propůjčeného nosorožce indického například v zoo v portugalském Lisabonu. „Už teď ale víme, že ho zpět nikdy nepřivezeme. Je náš z doby, kdy jsme se ještě neorientovali výlučně na Afriku," vysvětluje Moucha.

MILIONOVÁ PANDA

Zahrady obvykle vystavují výměnné listy zvířat, které poskytují ostatním, existuje i specializovaná databáze. Podle přebytků v jiných zařízeních se pak vyměňují. K doplňování chovů slouží přímá komunikace mezi zoology nebo tzv. koordinátor.

Výměna zvířat je také otázkou osobních kontaktů. „Není nad přímý rozhovor s kolegou z jiné zoo. Nejlépe se tak dozvím, jaká zvířata mají a která by je naopak zajímala z těch našich. Výměna se domluví za pár minut, pak stačí vyřídit potřebnou administrativu. To je někdy otázkou i několika týdnů," objasňuje se Pavel Moucha.

Pokud některá ze zahrad disponuje dostatečným obnosem peněz, může si za ně pochopitelně pořídit prakticky kterékoliv zvíře. „Jsou ale taková, která se i přes dostatek financí shání velmi těžce. Například Austrálie svá zvířata nepouští prakticky vůbec, i když by je asi každý chtěl. Totéž platí o Indonésii, kde žijí vzácné rajky. O přesunu těchto ptáků rozhoduje sám prezident," poukazuje na spletitosti Pavel Moucha.

Ojedinělým případem je pak podle něj třeba panda velká. „Čína vymyslela systém na jejich odchov. Takže je nyní nabízí. Když si zoo řekne, že bude pandu mít, musí zaplatit jeden milion dolarů, aby ji byla panda na rok propůjčena. Musí navíc vystavit specializovaný pavilon a platit ošetřovatele, který se o pandu celý rok stará," nabízí pikantnost.

Ve Dvoře Králové nad Labem je podle něho nejcennějším živočišným druhem pravděpodobně nosorožec. „Evidenční ceny, které mají ekonomové, ale většinou neodpovídají těm, za které se zvířata dají koupit. Třeba velcí krokodýli mají evidenční cenu 500 korun, za tu si ale nekoupíte ani mládě. Je to otázka nabídky a poptávky," upřesňuje Pavel Moucha.

Větší náklady, než je samotné pořízení zvířat, často pochopitelně nese jejich ustájení a krmení. „Některé druhy mají tak specializovanou potravu, že jen její získávání je obrovsky nákladné. To platí třeba o černých nosorožcích. Tam je drahá i základní položka jako seno. Za krmení pro zvířata utratíme zhruba milion korun měsíčně, podobné náklady jsou i na energie," řekl v této souvislosti Pavel Moucha.